Rado Murnik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rado Murnik
Rado Murnik
Rado Murnik
Narození 31. července 1870
Lublaň
Úmrtí 6. listopadu 1932 (ve věku 62 let)
Lublaň
Povolání spisovatel
Národnost slovinská
Stát Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko,
Království Srbů, Chorvatů a SlovincůKrálovství Srbů, Chorvatů a Slovinců Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rado Murnik (31. červencea 1870, Lublaň6. listopadu 1932, tamtéž) byl slovinský prozaik, novinář, humorista, satirik a dramatik.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Rado Murnik roku 1914

Pocházel z bohaté a prominentní obchodnické rodiny v Lublani. Po ukončení stření školy (1881-1889) začal studovat lékařství ve Štýrském Hradci a ve Vídni, Studium však brzy ukončil a začal se zcela věnovat literatuře a novinařině. Během první světové války byl přidělen k cenzuře a roku 1918 se stal zaměstnancem poštovního úřadu. Když byl úřad roku 1921 zrušen, zůstal bez práce. V té době také onemocněl roztroušenou sklerózou, která mu bránila v umělecké tvorbě. Žil osamoceně, ve velké chudobě a byl závislý na pomoci cizích lidí. Osm let byl upoután na lůžko. Roku 1930 mu město Lublaň u příležitosti jeho šedesátin poskytla útočiště v místním chudobinci, kde za dva roky zemřel.[1]

První literární práce vytvořil již na střední škole. V devadesátých letech psal pro různé slovinské (Vesna, Ljubljanski zvon, Slovenski narod) a německé (Neue Freie Presse ve Vídni nebo Politik v Praze) noviny a časopisy. Redigoval satirická periodika Jež a Osa a také časopis Lovec. V časopisech také většinou vydával i svá díla. Přestože jeho literární tvorba nestačila na to, aby se bez problémů uživil, stal se svými parodiemi, humoreskami i historickými romány velmi oblíbený mezi čtenáři.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • O glavi, s prijaznim sodelovanjem pesnikov govori prof. Lucifer (1892), humoreska otištěná v periodiku Vesna.
  • Signor Giannino (1892), humoristická črta otištěná v literárním měsíčníku Ljubljanski zvon.
  • Groga in drugi (1895), satirický román otištěný v měsíčníku Ljubljanski zvon, parodie na slovinský naturalismus.
  • Materino srce (1896), vyšlo v měsíčníku Ljubljanski zvon.
  • Napoleonov samovar (1898, Napoleonův samovar), satirická divadelní hra o maloměstském životě.
  • Ata Žužamaža (1900), otištěno v měsíčníku Ljubljanski zvon
  • Bucek v strahu (1903), divadelní hra.
  • Jari junaki (1909), sbírka humoresek.
  • Matajev Matija (1909), román.
  • Hči grofa Blagaja (1911-1913, Dcera hraběte Blagaje), historický román otištěný v měsíčníku Ljubljanski zvon odehrávající se v Bosně v 15. století. Autor jej ke konci svého života přepracoval pro mládež pod názvem Lepi janičar (Krásný janičár). Přepracovaná varianta románu vyšla až roku 1954.
  • Lovske bajke in povesti (1914), krátké příběhy vydané v časopise Lovec.
  • Na Bledu (1917), vyšlo v měsíčníku Ljubljanski zvon.
  • Brat (1918), vyšlo v měsíčníku Ljubljanski zvon.
  • Ženini naše Koprnele (1921), uveřejněno v časopise Plamen
  • Lepi janičar (Krásný janičár), pro děti a mládež přepracovaný a zkrácený historický román Dcera hraběte Blagaje, který má na rozdíl od původního románu šťastný konec. Kniha vznikla v posledních letech autorova života, když žil těžce nemocen v chudobinci v Lublani, a vydána byla až roku 1954. Odehrává se v Bosně v 15. století a vypráví napínavý příběh Cikány unesené křesťanské dívky, která žije mezi Turky převlečená za chlapce.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Murnik, Rado (1870–1932) - Slovenska biografija

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]