Starověké Athény

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Athény
Ἀθῆναι
 Temné období 508322 př. n. l. Makedonské království 
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Mapa Athénského námořního spolku krátce před vypuknutím peloponéské války (431 př. n. l.): území Athén (červeně) a státy Délského spolku (žlutě).
hlavní město:
obyvatelstvo
státní útvar
podřízené celky:
Státní útvary a území
Předcházející:
Temné období Temné období
Nástupnické:
Makedonské království Makedonské království
Parthenon
Akropolis
Mapa klasických Athén
Solón, 638-555 př. n. l.
Periklés (500-429 př. n. l.)
Sokratés (469-399 př. n. l.; busta v Louvru)

Athény, řecky Αθήνα [aˈθina], hlavní město dnešního Řecka, byly osídleny již v neolitu a někdy kolem roku 1600 př. n. l. vznikla na pozdější Akropoli krétská (minojská) osada s palácem. Od 6. do 3. století př. n. l. byly Athény nejvýznamnějším z řeckých městských států a centrem řecké politiky, obchodu, umění (Sofoklés, Eurípidés, Feidiás) a řecké filozofie (Sókratés, Platón, Aristotelés).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pozoruhodný vzestup starověkých Athén patrně začíná reformami voleného vládce Solóna, který roku 594 př. n. l. zrušil otroctví za dluhy, rozdělil svobodné občany do čtyř tříd podle majetku a přiznal jim odstupňovaná práva. Posílil moc lidového shromáždění (ekklésia) a zavedl přezkoumatelnost každého úředního rozhodnutí před soudem. Solónovy reformy dále prohloubil Kleisthenés, přesto se roku 561 př. n. l. chopil moci tyran Peisistratés, po pádu tyranie v roce 510 př. n. l. však nastal zřetelný posun k demokracii. Po vítězstvích v Perské válce (bitva u Marathonu, 490 př. n. l., a u Salaminy 480 př. n. l.) se Athény staly první námořní mocností a rozšířily své panství na další města Athénského námořního spolku.

Úspěšný vladař Periklés (490-429 př. n. l.) dovedl Athény na politický vrchol a staral se i o zvelebení města, zejména staveb na Akropoli. Město se však zapletlo do válečných sporů zejména se Spartou a na velkou epidemii tyfu (?) zemřel roku 429 patrně i Periklés. Do tak zvané Peloponéské války mezi řeckými obcemi se vložili také Peršané a roku 404 byly Athény definitivně poraženy.

Athény tak zřetelně ztratily na významu, kulturní a umělecký život však pokračoval a ještě ve 4. století př. n. l. přinášel velmi cenné plody. Obnovila se demokratická vláda a v menším měřítku i námořní spolek. Athény vycházely vstříc makedonskému králi Filipovi II., ale pod vlivem řečníka Démosthéna vznikl protimakedonský spolek většiny řeckých měst, který byl ovšem roku 338 př. n. l. v bitvě u Chaironeje poražen. Filip i jeho syn Alexandr Veliký (+ 332) měli úctu k řecké vzdělanosti, po Alexandrově smrti však bylo město střídavě pod vládou dosazených správců a demokraticky volených vůdců.

Ve sporech mezi Makedonci a Římany stály Athény na straně římské republiky, protože však podpořily pontského krále Mithridata, dobyl je a roku 88 př. n. l. vyraboval římský generál Sulla. Athény se ovšem dále těšily pověsti kulturního centra a císař Hadrián zde postail řadu velkolepých staveb. Jako centrum novoplatonismu je však postihl zákaz pohanských bohoslužeb (391) a zejména uzavření Platónovy akademie východořímským císařem Justiniánem v roce 529. Mistři akademie uprchli do Persie, po několika letech se však zase vrátili do Římské říše. Když kolem roku 580 Athény zpustošili avarští a slovanští válečníci, byl to konec starověkých Athén.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Na vrcholu své slávy v 5. století měly Athény odhadem asi 40 tisíc obyvatel a zaujímaly plochu o průměru asi 1,5 až 2 km. Město bylo obehnáno hradbou s mnoha branami a brankami, nejdůležitější z nich byla brána Dipylon na severozápadě, Acharnská brána na severu, Diocharova brána na východě,. Itonská brána na jihu a Pirejská na jihozápadě. Pirejskou branou se vstupovalo do 7 km dlouhého koridoru "Dlouhých zdí", který vedl do přístavu Pireus s vlastní hradbou.

Starému městu vévodil skalnatý pahorek Akropolis (řec. Horní město), z jihu i ze severu ohraničený nepřístupným skalním srázem, na němž stál od nejstarších dob athénský hrad s hlavními chrámy (Parthenon, Erechtheion) a vstupní branou (Propyleje) na západní straně. Asi 200 m západně od Akropole je daleko menší skalnaté návrší Areopág (Areova skála)s plošinou na vrcholku, kde se scházel nejstarší athénský soud. Na sever pod Areopágem se rozkládá stará agora, veřejné prostranství a tržiště s množstvím veřejných budov, sloupořadí a chrámů. Východně od ní vznikla v římské době nová agora čili forum.

Už v klasické době se město rozšířilo i za hradby. Patrně nejvýznamnější byla čtvrť Kerameikos na severozápadě, zčásti uvnitř a zčásti vně hradeb. Byla čtvrtí hrnčířů a asi nejvýznamnější athénské exportní výroby. Od jejího názvu se odvozuje slovo keramika. Ve vnějším Kerameiku byla platónská Akademie. Za hradbami směrem na východ leželo Aristotelovo Lykaion a směrem na jihovýchod Panathénajský stadion.

Život ve starověkých Athénách[editovat | editovat zdroj]

Vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Škola byla jen pro svobodné chlapce, což je dnes těžko představitelné, v 5. století př. n. l. to však byl nesmírný pokrok. Hlavní předměty vyučování byly čtení, psaní a hudba. Každý občan se to potřeboval naučit, stejně jako hru na hudební nástroj, protože hudba byla součástí každé slavnosti a oslavy. Hned vedle učebny se nacházela také palestra, prostranství pro tělesnou výchovu. V Athénách bylo důležité umět číst, protože všechny zákony byly vytesané do kamene. Děti také četly díla velkých básníků, jako například Homéra, a některé se učily nazpaměť. Psalo se na voskové tabulky, jejichž povrch se mohl vyhladit a znovu použít k psaní. Dívky se učily spíš pečovat o domácnost.

Postavení žen[editovat | editovat zdroj]

Sňatky se domlouvaly mezi rodiči, často i bez vědomí nevěsty a ženicha, protože ve sňatku šlo i o rodinný majetek. V chudších domech na tom žena nebyla o mnoho lépe než otrokyně. Bohatší muži trávili většinu času mimo dům. Večer si mohli pozvat domů k jídlu své přátele, ale jejich manželky a dcery se večeře nesměly zúčastnit. Bohatí muži se setkávali při společné pitce, známé jako symposium. Leželi přitom na lehátkách a nechávali se obsluhovat otrokyněmi. Často si zdobili hlavy květinami, pilo se víno smíchané s vodou. Hosté mezi sebou soutěžili ve zpěvu a hře na lyru, také recitovali básně.

Filosofie a vědecké bádání[editovat | editovat zdroj]

Athéňané byli nesmírně zvídaví. Chtěli vždy pochopit, jak určité věci fungují, lékaři se snažili porozumět podstatě nemoci, astronomové pozorovali hvězdy. Vědci jako Aristotelés studovali svět okolo sebe, různé živočichy, rostliny i lidi. Zaznamenávali své myšlenky a položili tak základy moderní matematiky a jiných věd. Filosofové jako Platón a Sókratés si kladli otázky jako například: „Co to je dobrý člověk?“ nebo „Jak nejlépe řídit stát?“ Pro dnešní dobu jsou zajímavou studií jejich diskuse, které byly zaznamenávány. Obvyklým místem, kde se setkávali filosofové se studenty, byla stěnná sloupová síň (stoa).

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Athénský politický systém založil Solon ( 638-555 př. n. l.), který privilegia starých rodů (eupatridů) nahradil čtyřmi majetkovými třídami. Propustil všechny, kdo se dostali do otroctví kvůli dluhům a zakázal prodeje občanů do otroctví. Athénskou ústavu dále reformoval Kleisthenés (asi 570-507), který výrazně posílil její demokratické rysy. Nejvyšší výkonnou funkcí byla funkce archonta; bylo jich 9 a do funkce se později volili na 1 rok. Archonti měli vojenskou, náboženskou a soudní funkci. Na všeobecném sněmu se volilo do úřadů a do rady pěti set.

třída zařazení ve vojsku účast na sněmu účast v radě pěti set možnost být úředníkem možnost být archontem
1. jezdci ano ano ano ano
2. jezdci ano ano ano ne
3. těžkooděnci ano ano ano ne
4. lehkooděnci,veslaři ano ne ne ne

Úředníci původně neměli plat, teprve Periklés (500-429 př. n. l) nařídil, že úředníci musí mít platy, i když ne příliš veliké. Díky tomu mohli i chudí muži dělat úředníky.

Athénská demokracie[editovat | editovat zdroj]

V Athénách byli považováni za občany svobodní muži, kteří dosáhli věku 18 let a jejichž oba svobodní rodiče pocházeli z Athén. Pokud mladík splňoval tyto podmínky, byl zařazen do "seznamu shromáždění" (pinax ekklesiastikos, πίναξ ἐκκλησιαστικός) a nastoupil obvykle dvouletou vojenskou službu - efebii. Teprve pak se stal občanem s právy a povinnostmi, které odpovídaly jeho majetkové třídě. Na rozdíl od dnešních představ o demokracii se ovšem veřejného života a hlasování ve shromážděních nemohly účastnit ženy, otroci ani přistěhovalci.

Běžně se tedy na chodu společnosti mohli podílet až muži starší dvaceti let (např. ve Spartě až od 30 let). I tak se však očekávalo, že nebudou při hlasování promlouvat k věcem, o nichž pravděpodobně nic nevědí. Kovářův názor na stavbu chrámu nebyl relevantní. Pokud se ale jednalo o věci vládní, nikoliv technické, mohl se k nim vyjádřit každý občan. [1]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Palas Athéna
Související informace naleznete také v článku Řecká mytologie.

Athéňané považovali bohy za mocné bytosti, které lidem mohou uškodit nebo pomoci. Věřilo se, že nejvýznamnější bohové žijí na hoře Olympu na severu Řecka. Počítali k nim Dia, nejvyššího boha, Héru, jeho manželku, Afrodítu, bohyni lásky, Poseidóna, boha moře a původce zemětřesení. Bohům se obětovala zvířata nebo víno a doufalo se v jejich přízeň.

Athéna byla bohyní moudrosti a vítězné války. Athéňané věřili, že olivy do jejich města přinesla ona a na Akropoli uctívali prastarý olivovník, který zde prý zasadila. Od bohů Řekové očekávali pomoc všude tam, kde si nemohli pomoci sami: v nemoci, v neštěstí, ve válce. Cítili se být na nich závislí a pomocí modlitby a obětí se snažili ovlivnit svůj osudi. Města mezi sebou soutěžila, které z nich postaví větší a lépe vyzdobený chrám. Uvnitř chrámu Parthenónu v Athénách býval uložen městský poklad. Uprostřed byla socha bohyně Athény, pokrytá zlatem a s tváří vyřezanou ze slonoviny. Řecké chrámy byly vždy obklopeny sloupy z mramoru. Stejně jako je Pražský hrad dominantou Prahy, je Akropolis dominantou Athén. Tato pozoruhodná stavba byla pevností jak ve starověku, tak i ve středověku. Muzeum pod Akropolí dnes patří mezí nejkrásnější a nejbohatší archeologické světové sbírky. Centrum antických i dnešních Athén tvoří starověká Agora, podivuhodná architektonická památka. Dříve, ještě za dob největší slávy, zde stály administrativní budovy, chrámy i soudy. Tady se nakupovalo, prodávalo, dělala se politika a diskutovaly aktuální otázky.

Války[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Bitva u Salamíny.

Války a povstání byly v řeckém světě pravidlem, kdežto mír představoval spíše výjimku. Ve starších dobách šli do války všichni svobodní muži a řečtí stratégové objevili význam vojenské disciplíny, kdy všichni vojáci poslouchají své velitele. Řekové byli vždy dobrými námořníky s technicky vyspělým loďstvem. K jednomu z největších athénských námořních vítězství došlo u ostrova Salamíny roku 480 př. n. l. Peršané zaútočili na Řeky s velkým loďstvem, které se Athéňanům podařilo vlákat do úžiny a zničit. O řeckých lodích se můžeme poučit z maleb na keramice a z vyobrazení na mincích, která oslavovala námořní vítězství.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BLACKWELL, Christopher W. Athenian Democracy: a brief overview. In: The Stoa Consortium 2003 (cit. 2015-02-22). Dostupné z: http://www.stoa.org/projects/demos/article_democracy_overview?page=all (nebo krátce zde: http://www.peda.net/veraja/jamsa/lukio/projektit/comenius/skals/quiz/questions).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Deary, Terry, Hepplewhite, Peter. Děsivé dějiny. Úžasní Řekové. 2. díl, Úžasní Řekové. Praha: Egmont ČR 1996, 128 s. ISBN 80-7186-346-7.
  • Encyklopedie antiky. Academia: Praha 1973. Heslo Athény, str. 86-88.
  • Freeman, Charles. Řekové. Praha: Knižní klub 1996. 46 s. ISBN 80-7176-368-3.
  • Ottův slovník naučný, heslo Athény - dějiny. Sv. 2, str. 954

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]