Pireus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pireus
Πειραιάς
Panorama Pireu
Panorama Pireu
Poloha
Zeměpisné souřadnice
Nadmořská výška 0 - 87 m n. m.
Stát Řecko Řecko
kraj Attika
Regionální jednotka Pireus
Pireus
Red pog.png
Pireus
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 10,9 km²
Počet obyvatel 175697 (2001)
Hustota zalidnění 16170,9 obyv./km²
Správa
Starosta Vasileios Michaloliakos
Oficiální web http://www.pireasnet.gr/

Pireus nebo Piraeus (řecky: Πειραιάς - Pireas, starořecky: Πειραιεύς - Peiraieús)  je řecké město nacházející se jižně od Athén v Sarónském zálivu. Pireus má 175 697 obyvatel a je čtvrtým největším městem v Řecku. Spadá do aglomerace hlavního města Athény a je s nim propojen elektrickou rychlodráhou a městskou autobusovou dopravou. Nese všechny znaky velkého přístavního a obchodně-průmyslové centra. Pireus slouží jako důležitá křižovatka lodních cest a vedou z něj trasy na všechny významné ostrovy v Egejském moři - Krétu, Kyklady, RhodosSamos a další.

Již v antickém Řecku bylo město důležité především díky svému přístavu a po obnově Athén v roce 1834 se Pireus postupně stal  jedním z nejvýznamnějších průmyslových a loďařských center ve Středozemním moři. V současnosti je Pireus hlavní přístav v Řecku,  největší osobní přístav v Evropě a třetí největší na světě. Patří mezi deset  největších přístavů na kontejnerovou dopravu v Evropě. Přepraví asi 20 milionů cestujících ročně. 

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Pireus byl osídlen již v prehistorických dobách a jeho název znamená "místo přechodu - převozu".  V těchto dobách to byl skalnatý ostrov se strmým kopcem Munichia, současný Kastella, který byl spojen s pevninou nízkým blátivým pásem pevniny. Ten byl po většinu roku zaplaven mořskou vodou, a proto se nazýval  Halipedon, což  znamená "solné pole".  Během následujících století  záplavy postupně ustávaly a již v klasickém období Řecka se přechod stal bezpečným a byly zde vybudovány tři přístavy.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Pireus je ohraničen pohořím Egaleo na severozápadě, Sarónským zálivem na jihu a aglomerací Athény na východě a severovýchodě.  Vlastní město Pireus se rozkládá na skalnatém poloostrově spojeným s pevninou šíjí. 

Vhodné geografické uspořádání vedlo k založení tří přístavů:

- centrální Kantharos pro normální lodní linky (vnitrostátní i mezinárodní) je situován na severozápadě a představuje jeden z nejrušnějších obchodních přístavů ve Středozemním moři 

- první jachetní Zea nebo Pašalimani, který slouží i pro většinu raketových vznášedel, je využíván řeckým námořnictvem

- druhý jachetní přístav Mikrolimani nebo Turkolimani je využíván řeckým námořnictvem

Nová přístavní zařízení vyrůstají v sousedním Faliru/Faléru východně od Pirea.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ochranné hradby mezi přístavem a Athénami

Pireus má dlouhou historii a byl znám již ve starověkém Řecku. Na počátku 5. století př. n. l. sloužil jako přístavní město, kam se soustředily všechny dovozní a tranzitní obchody pro Athény.  Přístav dal vybudovat Themistokles. Perikles pak nechal postavit  osmikilometrové hradby podél silnice z přístavu do Athén. Třetí zeď chránila cestu z Athén k Faléru a ohraničovala prostor, kam se mohlo obyvatelstvo Athén  ukrýt při válečném konfliktu.  Dílo završil Hippodamus z Milétu, který rostoucímu městu vtiskl pravoúhlý systém ulic.  Přístav svému účelu sloužil i později za římských a makedonských panovníků. V roce 86 př. n. l. však byl zničen Sullou - známý římský politik zde tehdy bojoval proti pontskému králi Mitridatovi. 

V 15. století za osmanské nadvlády bylo město známé pod názvem Aslana Liman  "Porto Leone - Lví přístav", ale  jeho role upadala natolik, že se z něj stala pouhá rybářská vesnice. Pireus byl prakticky opuštěn, s výjimkou kláštera svatého Spyridona (1590) a celnice, která byla používána jen příležitostně pro obchodní přístav.

Hlavní přístav v Pireu

Od první poloviny 19. století se však osada začala rozrůstat rychlým tempem. V roce 1834 získaly Athény statut hlavního města a Pireus začal přijímat první vlny přistěhovalců z ostrovů a Peloponésu. Po osvobození Řeků navrhl architekt Schaubert moderní město s pravoúhlými ulicemi podobně jako ve starověku. Pireus předstihl svým významem do té doby největší řecký přístav na ostrově Sýros v Kykladách, neboť se zde usadilo na 100 000 Řeků z Malé Asie. V roce 1923 se tak v důsledku výměny řeckého a tureckého obyvatelstva po prohrané válce počet obyvatel zdvojnásobil.

V současnosti je Pireus městem se zvláštní kosmopolitní atmosférou. Návštěvníkům přístav nabízí rušný trh s rybami, ovocem a zeleninou. Také množství restaurací, klubů a barů.  Není zde příliš památek. Z antiky se zachovalo nevelké divadlo z  2. stol. př. n. l. a blízké archeologické muzeum spravuje mnoho historických památek, zejména sochařská díla.  Nachází se zde i námořní muzeum. 

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Piraeus na anglické a německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Řecko - průvodce do zahraničí, nakladatelství Olympia, 1993
  • Řecko - pevninská část, nakladatelství Freytag&Berndt, 2006

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]