Athénská škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Athénská škola
Autor Raffael Santi
Rok vzniku 150910
Technika freska
Rozměry 500×770 cm
Umístění Stanza della Segnatura ve Vatikánu

Athénská škola (italsky La scuola di Atene) je jedno z nejslavnějších děl Raffaela Santiho, předního malíře italské renesance.

Když si papež Julius II. nechal přebudovat čtyři staré stanze („komnaty, síně“) v severním křídle Vatikánského papežského paláce, byl k jejich malířské výzdobě přizván – na přímluvu Bramanteho – tehdy začínající Raffael. (Ve stejném čase pracoval Michelangelo na výmalbě nedaleké Sixtinské kaple. Michelangelo se však řadil do tábora Bramanteho nepřátel.) Tři z komnat také skutečně vymaloval (čtvrtou už dokončili jeho žáci) a velmi se jimi proslavil. Tato freska lunetového (půlkruhového) tvaru o rozměru 770×500 cm je jednou ze dvou hlavních maleb ve Stanza della Segnatura („Síň podpisů“); patří k vůbec nejznámějším dílům, chovaným ve Vatikánských muzeích. Malba reprezentuje pravdu rozumovou. Druhým hlavním obrazem je Disputace (La Disputa), pravda zjevená, výzdobu doplňují dvě menší alegorie krásy (Parnas - Il Parnaso) a spravedlnosti (práva). Na stropě jsou v lunetách alegorie hlavních ctností.

Architekturu v pozadí prý navrhl sám Bramante (část se shoduje s interiérem baziliky Sv. Petra). Jejím úkolem je dodávat svou monumentalitou postavám na významnosti a současně tvořit svým klidem kontrast k živé kompozici postav.

Celá freska je namalována v tehdy známé středové (jednobodové) perspetivě. Jedinou výjimkou je kámen, u které sedí Hérakleitos z Efesu (nejvýraznější osamocená postva v popředí). Ten by měl být zobrazen v úběžníkové (dvoubodové) perspektivě (tehdy ještě neznámá konstrukce), protože přední strana kvádru není rovnoběžná z průmětnou (je však zobrazen chybně, "nabourává se" do schodiště). Na přípravném kartónu (kresbě) postava Herakleita chybí. Uprostřed fresky spolu diskutují realista Aristotelés, jenž ukazuje dlaní k zemi, a idealista Platón, který zdvíhá prst k obloze. Na schodech leží Diogenés, který tak spojuje přírodní filozofy v dolní části s metafyziky v části horní. Raffael do kompozice také propašoval sám sebe (úplně vpravo) v podobě nejslavnějšího malíře starověku Apella; svou signaturu pak nenápadně umístil na límec Eukleidova pláště.

1: Zénón z Kitia nebo Zénón z Eleje – 2: Epikúros – 3: Federico II. Gonzaga – 4: Boëthius nebo Anaximandros nebo Empedoklés – 5: Averroes – 6: Pythagorás – 7: Alkibiadés nebo Alexandr Veliký – 8: Antisthenés nebo Xenofón – 9: Hypatia z Alexandrie nebo Francesco Maria della Rovere – 10: Aischinés nebo Xenofón – 11: Parmenidés – 12: Sókratés – 13: Hérakleitos (předloha: Michelangelo?) – 14: Platón držící Timaia (předloha: Leonardo da Vinci) – 15: Aristotelés držící Etiku (předloha: Michelangelo)– 16: Diogenés ze Sinópy – 17: Plótinos – 18: Eukleidés nebo Archimédés a skupina studentů (předloha: Bramante) – 19: Strabón či Zarathuštra? – 20: Klaudios Ptolemaios – R: Raffael jako Apellés – 21: Il Sodoma jako Protogenés