Zénón z Kitia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zénón z Kitia
Paolo Monti - Servizio fotografico (Napoli, 1969) - BEIC 6353768.jpg
Narození 334 př. n. l.
Kition
Úmrtí 263 př. n. l. (ve věku 70–71 let)
Athény
Funkce scholarch of the Stoic school (301 př. n. l.–262 př. n. l.)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zénón z Kitia (asi 333 př. n. l. Larnaka na Kypru – 262 př. n. l. Athény) byl vlivný řecký filosof helénistické doby, zakladatel stoicismu. Z jeho díla se zachovaly jen zlomky u jiných autorů a také o jeho životě víme jen anekdotické příběhy. Zato jeho filosofie sebeovládání měla nesmírný vliv v celé pozdní antice, zejména v Římě a v raném křesťanství. Také v novověku se ke stoicismu hlásilo mnoho významných lidí.

Je po něm pojmenován měsíční kráter Zeno.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Zénón se narodil v kupecké rodině možná fénického původu ve městě Kition (dnes Larnaka) na ostrově Kypru a sám byl až do 42 let také kupcem. Podle líčení Diogena Laertia mu tehdy na moři ztroskotala loď a o všechno přišel. Jak bloumal athénskými ulicemi, zašel ke knihkupci a našel tam cosi od Sókrata. Zeptal se knihkupce, kde by se něčemu takovému mohl naučit, a ten mu místo odpovědi ukázal kynického filosofa Kratéta z Théb, který se stal jeho učitelem. Zénón pocházel z vyšší vrstvy a kynická škola byla drsná. Jednou ho učitel prý nechal nosit po ulicích hrnec s polévkou a holí mu jej rozbil. Polévkou politý Zénón se dal na útěk a mistr za ním volal: „Proč utíkáš, můj malý Féničane? Vždyť se ti nic nestalo!“ Protože učili ve sloupořadí (řecky stoa), dostala i jejich škola název Stoa resp. stoicismus. O Zenónově smrti se vypráví, že už jako stařec vyšel z domu, zakopl a zlomil si palec. Obrátil se k nebi, ocitoval slova nešťastné Niobé: „Už jdu, proč mne ještě voláš?“ a oběsil se. Zenón se popisuje jako hubený muž tmavé pleti. Ačkoli se obklopoval žebráky a sám prý také žebral, lidé si jej velmi vážili, vyznamenali ho zlatým věncem a postavili mu náhrobek.

Myšlenky a dílo[editovat | editovat zdroj]

Zénónův hlavní spis se nazýval „O obci“ a byla to patrně utopie o obci racionálních lidí, kde nejsou peníze, chrámy ani soudy, protože rozumní lidé je nepotřebují a řídí se pouze svým rozumem. Jádrem Zenónova učení byl názor, že člověk má především usilovat o to, aby jím nic v životě nemohlo otřást (ataraxie). Proto se nesmí k ničemu upínat, musí ovládat své vášně a choutky, a pak může dosáhnout i klidu a štěstí. „Klidu se nejlépe dosáhne lhostejností k radostem i strastem“. Člověk má vždy udělat to, co je právě správné (řec. kathékon) – příkladem je Zénónova smrt.

Na rozdíl od kyniků, kteří žili na okraji společnosti, stoikové uznávali společenskou povahu člověka a zdůrazňovali statečnost, odpovědnost a další občanské ctnosti. Stoicismus je filosofie hrdinské svobody, autonomie jednajícího a odpovědného člověka, který ovládá sám sebe, řídí se svým rozumem a svými povinnostmi ale nevzdoruje osudu. Proto měl takový vliv v celých pozdějších dějinách.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Crater Zeno on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
  2. Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Gauss, str. 58, č. mapového listu 16, ISBN 80-85277-10-7

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Diogenés Laertios, Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Pelhřimov 1995
  • Long, A. A., Hellénistická filosofie. Praha 2003

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]