Niobé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Niobé
Manžel(ka) Amfíón
Děti Amphion
Chlóris
Sipylos (mytológia)
Amyclas
Alphenor
Damasichthon
Ismenus
Tantalus
Phaedimus
Ilioneus (syn Amfióna)
Neaera
Amaleus
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ55421369
Archemorus
Astycrateia
Astynome
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ55857244
Rodiče Tantalos a Taygeté a Dióna
Příbuzní Pelops
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Niobé (latinsky Niobe) je v řecké mytologii dcera sipylského krále Tantala.

Provdala se za thébského krále Amfíóna, se kterým byla šťastná. Měli spolu sedm statečných synů a sedm krásných dcer. Niobé je všechny milovala, ale po čase nad svou velkou rodinou zpychla. A to tak, že dávala hlasitě najevo své štěstí a hrdost na své potomky a došlo to až tak daleko, že urážela samotnou bohyni Létó, matku boha slunce Apollóna a bohyně Artemis, ochránkyně přírody a zvěře. Vyvyšovala se nad bohyni, která má přece „jenom“ dvě děti, kdežto ona mnohokrát více. Zakazovala dokonce i thébským ženám, aby bohyni uctívaly.

Když se to dozvěděla Létó, rozhněvala se a stěžovala si svým dětem. Ty to rozhořčilo a rozhodly se pyšné Niobě pomstít.

A stalo se to hned. Apollón slétl na thébské hradby, pod nimiž se cvičili mladí muži ve zbrani a vystřelil šíp na nejstaršího syna Isména, který uháněl na koni, druhý byl Sipylos, kterého šíp srazil i s koněm, další byli Faidimos a Tantalos, poté Alfénór, po něm Damasichthón. Poslední ze synů Ílioneus vztáhl ruce s prosbou o pomoc, ale šíp už letěl a přinesl mu smrt. Jiní ale uvádějí, že jeden ze synů - Amyklás - byl ušetřen, podobně jako jeho sestra Chlóris.

Když se o té hrůze dozvěděl jejich otec Amfíón, vrazil si do hrudi meč. Ne tak Niobé - ve svém zoufalství vztáhla ruce k bohyni, ale neprosila. Znovu opakovala, že je stále šťastnější, protože má pořád ještě víc dětí než kdy měla Létó.

V ten okamžik padla šípem sražená nejstarší dcera a po ní druhá a další. Nakonec zbyla jen nejmladší Chlóris. Teprve tehdy byla Niobina pýcha zlomena a ona prosila, ať je jí ponechána alespoň ta jediná, poslední dcera. Nestalo se tak. Na vše už bylo pozdě - Niobé se proměnila v kámen, v sochu, jejíž oči nepřetržitě roní slzy. Tak byla přenesena do své rodné země, na horu Sipylos, kde stojí dodnes.

V jiné verzi král Amfíón a jeho bratr Zéthos zaútočili na svatyni boha Apollóna, ale tento marný zoufalý pokus skončil jejich smrtí - zůstali ležet oba se šípem v hrudi.

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Tento příběh o Niobé lákal mnoho umělců k výtvarnému zpracování.

A pro zajímavost - nově objevený prvek blízký tantalu byl pojmenován niobium (značka Nb)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.vojtechdidi.sk/slovac/tvorba_sk.htm

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]