Eduard Petiška
PhDr. Eduard Petiška | |
![]() Eduard Petiška | |
Narození |
14. května 1924 Praha ![]() |
---|---|
Úmrtí |
6. června 1987 (ve věku 63 let) Mariánské Lázně ![]() |
Místo pohřbení | Hřbitov v Brandýse nad Labem |
Pseudonym | E.P., Alois Formánek [zdroj?], Petřík |
Povolání | básník, romanopisec, povídkář, novelista, autor knih pro děti a mládež, dramatik, teoretik dětské literatury a překladatel |
Národnost | česká |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Manžel(ka) |
|
Děti | |
Příbuzní |
|
„Původcem lásky bývá strach ze ztráty. Když někoho máme rádi, přijímáme ho jako součást sebe, ačkoli tajně víme - a raději o tom moc nepřemýšlíme - že se při některém a kdovíjakém chybném kroku může zase od nás oddělit, a pak nás bude míň o tu část, kterou jsme už pokládali za sebe sama.“ | |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eduard Petiška (14. května 1924 Praha – 6. června 1987[1] Mariánské Lázně) byl český spisovatel, autor více než devadesáti titulů. Jeho knihy byly přeloženy do několika desítek jazyků[2] a staly se populární i v zahraničí.[3][4] Celkové prodeje jeho děl přesáhly hranici osmnácti milionů kusů.[5][6][7] Mezi jeho nejznámější díla patří Staré řecké báje a pověsti a příběhy o Krtkovi. Eduard Petiška je otec spisovatele Martina Petišky.
Petiška zasáhl do mnoha žánrů jako básník, romanopisec, povídkář, novelista, autor knih pro děti a mládež, dramatik, teoretik dětské literatury a překladatel. Od roku 2013 vycházejí jeho díla také v elektronické podobě v edici sebraných spisů Eduarda Petišky, z nichž jsou některá k dispozici zdarma ke stažení[8] a řadí se k nejstahovanějším českým e-knihám.[9][10] Jeho dílo bylo vyznamenáno řadou cen, byla po něm nazvána planetka.[11]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z rodiny s bohatou kulturní tradicí. Od dětství používal dva mateřské jazyky, češtinu a němčinu.[12] To mu umožnilo, v letech zákazu publikování, vytvořit rozsáhlé překladatelské dílo.[13]
Jeho otec František Petíška (*1883 Praha) byl (stejně jako jeho dědeček Václav) poštovním úředníkem v Praze[14]. Prošel první světovou válkou, v níž léta strávil v Rusku, uměl krásně vyprávět a byl velkým čtenářem i milovníkem knih. Byl spolužákem Jaroslava Haška, se kterým sedal v lavici (Hašek použil Petiškovo jméno do svého díla).[15] Později pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně spolu s Franzem Kafkou a účastnil se předčítání Kafkových prací v kroužku jeho prvních posluchačů.[15]
Matka Adéla, rozená Adeline Winandt (*1892 Berlín) provozovala v Praze na Novém Městě v ulici Na rybníčku čp. 1640/II obchod s konfekcí[16] poté, co se ve 20 letech vzdala zamýšlené dráhy operní pěvkyně. Z její strany rodu zřejmě vzešly umělecké sklony i na syna. Psala verše i prózu. Její otec Franz byl litografem v Berlíně a jeho dědeček pocházel ze staré nizozemsko-německé malířské rodiny, matka (Eduardova babička) Františka však byla Češka ze Smíchova. Dědeček Franz jako grafik působil v různých zemích. V rodině byla řada malířů, zdobili např. freskami i severočeské kostely, strýc Oskar Winandt oděšel do cizinecké legie.
Otcova rodina pocházela z Českého ráje, někteří působili jako správci zámků (Sychrov a Hrubá Skála) šlechtického rodu Rohanů, s nimiž udržovali dobré vztahy, což zavdalo příčiny k domněnkám o možném příbuzenství, které ale nejsou podloženy.[17]
Celá rodina byla hudebně nadaná, jak jeho matka, tak on sám měli absolutní hudební sluch a nebýt druhé světové války, byl by z něj zřejmě herec nebo operní zpěvák, neboť složil již zkoušky na konzervatoř. Nenastoupil na ni kvůli nacistické okupaci a byl pracovně nasazen jako soustružník v čelákovické Volmanově továrně.[18]
Mladší bratr František Petiška byl literárně činný při svém lékařském povolání, psal povídky i verše pod pseudonymem František Vinant a po deset sezón vystupoval v Divadle Járy Cimrmana.[19] Jeho předčasná smrt v roce 1980 je reflektována ve filmu Nejistá sezóna.
Život[editovat | editovat zdroj]
Od dětství jej lákaly příběhy a osudy. Nejprve byl posluchačem (z vyprávění jeho babičky vznikla později jeho známá kniha Sedmikráska, obsáhlá sbírka německých pohádek), později byl velkým čtenářem. A už ve svém dětství začal s literárními pokusy.[20]
Po roce 1945 nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde vystudoval srovnávací literaturu u profesora Václava Černého, spolu s germanistikou, navštěvoval však i jiné přednášky – např. u profesora Jana Mukařovského z estetiky, profesora Karla Chotka z národopisu, profesora J. B. Čapka. Navštěvoval i přednášky z medicíny a dalších oborů.
Po osvobození se okamžitě zapojil i do kulturního života, nejprve, ještě za svých studentských let, jako básník. Začal publikovat v oblasti prózy, poezie, psát do novin, překládat, byl aktivní v Umělecké besedě, přátelil se s dalšími umělci, spolupracoval s filmem a rozhlasem.
Vedle toho se zapojil do společenského života jako aktivní člen Syndikátu českých spisovatelů. S Konstantinem Bieblem plánoval natáčení „filmových básní“, jakýchsi předchůdců dnešních videoklipů, psal také do dětských časopisů i do novin.
Tyto aktivity byly po Únoru 1948, tedy v jeho čtyřiadvaceti letech, náhle přetrženy. V roce 1948 se oženil, manželka Alena (za svobodna Štědrá) byla učitelka, pocházela ze starého učitelského rodu, byla mu do konce života velkou oporou a spolupracovnicí, vytvářela harmonické prostředí, ve kterém mohlo jeho dílo vzniknout. O svém životě napsala vzpomínky, které jsou volně k dispozici na Wikimedia Commons (zde).[21]
Jejich syn, spisovatel PhDr. Martin Petiška, byl otci častou inspirací a je dohledatelný i v jeho díle (Martínkova čítanka, Jak se Martínek ztratil).[22]
Měl řadu významných přátel v uměleckých kruzích, zvláště se stýkal s umělci, kteří byli v padesátých letech, stejně jako on, na okraji společenského postavení. Např. spisovatelé Jaroslav Seifert, František Hrubín, Bohumil Hrabal, Emanuel Frynta a mnozí další. Z malířů především Jiří Kolář, Kamil Lhoták, Zdeněk Miler, Karel Teissig, Vladimír Komárek, Zdeněk Sklenář, Vilém Plocek, kteří ilustrovali jeho knihy, dále Cyril Bouda, Helena Zmatlíková a další.[22]
V padesátých letech vznikl v jeho bytě v Brandýse nad Labem neoficiální klub, kde se jeho přátelé stýkali, četli si své práce a mohli se navzájem seznamovat s novými cestami moderního umění. Jako nekomunista měl uzavřenou cestu k významným funkcím, o to více měl otevřenou cestu k práci.[22]
Eduard Petiška je pohřben na hřbitově v Brandýse nad Labem.
V roce 2016 mu městská část Praha 5 udělila čestné občanství in memoriam.[23]
Tvorba a dílo[editovat | editovat zdroj]
V období padesátých let, kdy nemohl vydávat pro dospělé, se přeorientoval na tvorbu pro děti, ve které pokračoval až do konce svého života – O jabloňce, O dětech a zvířátkách, Pohádkový dědeček, Jak krtek ke kalhotkám přišel, Krtek a autíčko, Birlibán, Martínkova čítanka. Tvořil i pro mládež – Staré řecké báje a pověsti, Příběhy na které svítilo slunce, Příběhy tisíce a jedné noci, Čtení o hradech, zámcích a městech. Petiškova „rozsáhlá tvorba básnická i prozaická se svojí nadčasovou kvalitou řadí k předním dílům české literatury 2. poloviny 20. století, a dočkala se řady vydání i překladů do světových jazyků.“[24]
„ | Čtu si o hradech, zámcích a městech s velikou radostí! | “ |
— Rafael Kubelík [13] |
Právě v těchto oblastech se stal jedním z nejznámějších a nejvýznamnějších autorů české literatury a získal si i široký mezinárodní ohlas.
„ | ….děkuju Vám za vše, přátelsky tisknu Vám ruce. Mám Vás rád - tak i tak. Myslím zvláště na Vaše verše, které jsou tak líbezně moudré, plaché i přitom statečné. Jsou tak čisté a věru nemají pranic společného s tou mnohomluvností, která teď zaplňuje celé sloupce... | “ |
— Jaroslav Seifert (z korespondence)[13] |
Postupně ale zasáhl svým dílem i do dalších kategorií ve kterých byl oceňován už za svého života. Jako (výběr děl):
- básník – Okamžiky, Na prázdná místa, Ovidiova rodina, Podzimní deník
- romanopisec – Než uzrají muži, Soudce Knorr, Průvodce mladého muže manželstvím, Srdce, ve kterém bydlím
- novelista – Malá podmínka štěstí, Cesta do země Lidivoni, Atlantic, Kamej, Proměny Jakuba Vinanta
- povídkář – Svatební noci, Nejlepší život, Svět plný lásky, Třicet manželek a jiné lásky
- esejista – Malá cesta k velkým dětem, Světadíl dětství
- zamyšlení, úvahy a aforismy – Věty o životě, štěstí a naději, Jarní věty, Podzimní věty
- dramatik – Loupežnice
- významný editor – A. V. Šmilovský, Viktor Dyk, Emanuel Frynta, František Hrubín, Zlatý věnec – výbor z dětské četby minulých pokolení, Nový zlatý věnec, Deset německých novel
- germanista – Čtení o J. W. Goethovi, Goethe v Čechách a Čechy v Goethovi
- překladatel – Gotthold Ephraim Lessing, Johann Wolfgang von Goethe, Heinrich Heine, Günter Grass, životopis amerického prezidenta Roosevelta od Emila Ludwiga.[25]
Patřil tak mezi autory, kteří obsáhli svým dílem různé literární žánry a psali pro všechny věkové kategorie a ve svých dílech dosáhli pozoruhodného ohlasu.
Na konci své umělecké dráhy byl při autogramiádách obklopen dlouhým zástupem čtenářů, kteří si nechávali někdy zapisovat do knih už třetí věnování – první napsal před lety babičce, druhé její dceři a nyní stála u jeho stolku vnučka, žádala o třetí věnování do své oblíbené knížky.
Báje a pověsti[editovat | editovat zdroj]
Petiška se zabýval mytologií a kulturou starověkých národů i českými dějinami. Jeho převyprávění jsou zasazená do širšího vzdělávacího rámce, nezaměřují se na pouhou deskripci, nalézáme zde patrnou snahu o vylíčení životních postojů a charakterových rysů lidské přirozenosti, které zůstávají stejné napříč dějinami i kulturami. V dávných pravdách a lžích se reflektují a vybarvují i ty současné.
Jde pravděpodobně o jeho nejznámější knihu. Autor, který v začátcích komunistické totality nevěřil, že se mu ještě v životě podaří vydat knihu pro dospělé, ji proto pojal, jak později sděloval, jako „román o životě v Čechách“, o českých zoufalstvích a nadějích, tedy jako klíčový román, kde jednotliví bozi představovali jednotlivé politiky a postoje.
V tomto archetypickém pojetí antické látky zřejmě spočívá její mezinárodní úspěch, není to jen převyprávění antických mýtů, je to jednolitá zpráva o lidském životě a charakteru, tato zpráva je srozumitelná ve všech jazycích, do kterých kniha byla přeložena a vydávána (v němčině, angličtině, italštině, nizozemštině, finštině, ruštině, maďarštině, estonštině atd.). Jen ve Francii dosáhla pětadvaceti vydání do roku 2011 a stala se školní četbou.[13]. V České republice se dlouhodobě řadí k nejprodávanějším a nejpůjčovanějším knihám vůbec.[26] V současné době je vydávána v tištěné podobě s původními ilustracemi Václava Fialy a v elektronické podobě.
Autorovo dílo se dělí už před knihou Staré řecké báje a pověsti do dvou základních větví: do literatury pro dospělé a do literatury pro děti a mládež, z nich se každý směr opět dělí na další odvětví, pokrývá se tak celý úsek čtenářského věku, čtenářských zájmů.
Dá se říci, že Staré řecké báje a pověsti jsou úhelným kamenem jeho tvorby. Z titulu, o který jiní autoři neprojevili zájem, protože se jim zdál příliš pracný a bezvýznamný, se stal základní bod, z něhož vyšel na svou literární dráhu, na které se stal oblíbeným vypravěčem. Jak pro děti, tak pro dospělé, vyprávěl o tísni i radosti, věrnosti i zradách, o marnosti i možném naplnění času, jaký je člověku na jeho životní pouti (zdánlivě krátké, ve skutečnosti plné možností) přisouzen.
Staré mezopotámské báje a pověsti
Obsahují čtyři základní mezopotámské příběhy, které byly klíčové pro utváření kultury mezopotámské, ale jejím prostřednictvím i řady dalších. V tištěné podobě vychází, spolu se starými egyptskými bájemi a pověstmi a s Příběhy starého Izraele, v souborném vydání pod názvem Příběhy na které svítilo slunce. V elektronické podobě vychází v souborném vydání pod názvem Starověké báje a pověsti.
„I vydal se Gilgameš s Uršanábim k městu Uruku. Po dvaceti dvouhodinách pojedli, po třiceti dvouhodinách ulehli. Zrána se vydali na pochod a vynořily se před nimi hradby Uruku. Po dlouhé době uviděl Gilgameš zase uruckou hradbu, své dílo. Zármutek z něho opadával jako voda po zátopě. „Jsem odsouzen k smrti jako každý člověk,“ řekl k Uršanábimu, „ale můj život se zachytil v mých skutcích. Nad mými skutky nevládne smrt.“ (Úryvek z knihy)

Ve starých egyptských bájích a pověstech se vracíme po stupních staletí zpátky do dob před několika tisíci lety, kdy staří Egypťané uctívali boha slunce, ale také do doby počátků velkolepého stavitelského umění, řemesel a do doby počátků lékařské vědy a astronomie, k pramenům lidské vzdělanosti. Obsahuje převyprávění vůbec nejstarších bájí a pověstí, které se zrodily v Říši na Nilu. Vybrané desatero příběhů představuje úvod do egyptské mytologie. V tištěné podobě vychází, spolu se starými mezopotámskými bájemi a pověstmi a s Příběhy starého Izraele, v souborném vydání pod názvem Příběhy na které svítilo slunce. V elektronické podobě vychází v souborném vydání, spolu se Starými mezopotámskými bájemi a pověstmi a Příběhy starého Izraele, pod názvem Starověké báje a pověsti.
„Kdo chce uslyšet prastaré příběhy dávných věků, ať otevře tuto knihu a začne číst. Sestoupíme spolu o tři až pět tisíciletí do minulosti a vkročíme do krajin zahřívaných od nepaměti prudkými slunečními paprsky. Jsou to krajiny, kde voda byla velikým darem a slunce mívalo podobu mocného boha.“ (Úryvek z knihy)

Ve čtrnácti příbězích starého Izraele předkládá ve čtrnácti kapitolách starozákonní židovský výklad dějin izraelského národa. Je zachycen od stvoření světa Jahvem (židovskou podobou Hospodina) přes vyvedení Izraelitů z Egypta a stavbu Jeruzalému až po babylonské zajetí Židů. V tištěné podobě vychází, spolu se Starými mezopotámskými bájemi a pověstmi a s Příběhy starého Izraele, v souborném vydání pod názvem Příběhy na které svítilo slunce. Vyšla také samostatně pod názvem Příběhy starého Izraele. V elektronické podobě vychází v souborném vydání, spolu se Starými mezopotámskými bájemi a pověstmi a Starými egyptskými bájemi a pověstmi, pod názvem Starověké báje a pověsti.
„Písemné památky starého Egypta i staré Mezopotámie upadly v zapomenutí se znalostí jejich starověkého písma. Izraelské písemné památky dostávaly časem jinou podobu, podle toho, jak se měnilo stanovisko vypravěče nebo vykladače, ale v zapomenutí neupadly nikdy. Hebrejská bible, která shrnovala v sobě izraelskou literaturu, sjednotila židovské kmeny, dala jim vědomí národa a stala se základem židovského náboženství. Nová pokolení přidávala ke starému znění nové dodatky, obměňovala příběhy a vykládala je po svém. Hebrejské bájesloví a pověsti žily a proměňovaly se v ústech vykladačů i za minulého letopočtu. V knize, která leží před vámi, bylo přihlédnuto i k novějším dodatkům a výkladům, neboť židovská tvořivost nezemřela s počátkem našeho letopočtu. Tím se tato kultura liší od mrtvých kultur staroegyptské a mezopotámské. Hebrejské písemné památky byly přejaty i do křesťanské bible pod jménem Starý zákon a žijí tak podnes i mimo židovské náboženství ve všech křesťanských náboženstvích světa.“ (Úryvek z knihy)
„Ve jménu slitovného pána světa
počíná se nejpodivuhodnější čtení
a sláva těm, kdo dali nám v něm poučení,
čtěte a slyšte, že na zemi zdejší
byli už před vámi šťastní i nešťastnější,
že láska, která lidská srdce mění,
v těch srdcích často sama dojde proměnění,
čtěte a slyšte moudrost dávných dob a lidí.
Kdo mnoho ví, nejsladší datle sklidí.“
(úvodní báseň z knihy)
Specifické zpracování Tisíce a jedné noci středověké arabské anonymní sbírky lidových pohádek, bajek, anekdot a dalších příběhů.
Nové převyprávění českých dějin. Vychází také pod názvem Čtení o hradech a pod názvem Čtení o hradech, zámcích a městech, atd.
Báje dvacátého století
„…Nehledám jakoukoliv krásnou katedrálu, ale katedrálu v Amiensu, jen tu, ne její obdobu, dvojníka, ale právě ji i se vší únavou cesty, časem, který je k tomu potřeba, trápením, a přeji si určitý sluneční paprsek, který by dopadal na ni i na mě.” (úryvek z knihy)
Jedná se o soubor povídek i o jedno z posledních autorových děl, zaměřené na lidské osudy a příběhy, v různých dějinných i kulturních etapách; které, i přes různost prostředí, zůstávají v jádru podobné, ponořují se do nitra individuálního světa a hledají smysl lidského putování. Příběhy se odehrávají ve dvacátém století a jsou zaměřené na dospělé čtenáře. V tištěné podobě vyšlo pod názvem O motýlu, který zpíval : Báje dvacátého století.
Reflexe Petiškova významu po roce 1989[editovat | editovat zdroj]
Zemřel náhle, tak jak o tom psal v jedné ze svých básní (Jak by chtěl básník zemřít), během každoročního léčebného pobytu v Mariánských Lázních, 6. června roku 1987.[27] Na domě č. p. 5 v Karlovarské ulici, ve kterém v Mariánských Lázních pobýval, je nyní umístěna pamětní deska s jeho portrétem sochaře Reona Argondiana.[27]
Na devadesát svazků literárního díla, které zanechal, zůstává z podstatné části stále živé, vychází stále znovu v tištěné i elektronické podobě[28] a je vydáváno v mnoha překladech, jeho texty vyšly ve třiceti jazycích, mj. čínsky, japonsky, arabsky, vietnamsky… Bližší přehled původních i přeložených děl je uveden v knize „Eduard Petiška Bibliografie“, kterou zpracovala Věra Vladyková, vydané ve dvou vydáních nakladatelstvím Odeon v roce 1999 a dostupné on-line.[13]
Po sametové revoluci bylo jeho dílo vyznamenáno řadou cen, mimo jiné Platinovou knihou[29], cenou Rudolfa II. a medailí Franze Kafky[30]. Na jeho počest byla nazvána planetka,[31] městská knihovna v Brandýse nad Labem nese jeho jméno,[32]byly po něm pojmenovány ulice[33][34], každoročně je udělována Cena Eduarda Petišky.[30]
V roce 2014 se u příležitosti výročí autorova 90. narození uskutečnilo několik akcí na jeho přípomínku, např. Rok Eduarda Petišky.[35][36] V roce 2016 mu bylo uděleno čestné občanství Prahy 5 in memoriam.[37] V roce 2017 byla ku příležitosti 30 let od jeho úmrtí uspořádána výstava Eduard Petiška známý – neznámý.[38] V roce 2018 byl v anketě v rámci oslav 100 let vzniku České republiky[39] vybrán občany v Brandýse nad Labem jako největší osobnost v historii města. V roce 2019 mu byla na hradě Valdštejn odhalena pamětní deska.[1]
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
Beletrie[editovat | editovat zdroj]
- Oči vzlétajícího času (BB 1946)
- Alenka jde spát (leporelo, 1947)
- Pražské orchestry (BB 1947)
- Pohádky pro nejmenší (BB 1948, pod pseudonymem Petřík)
- Sedm Mamlasů (P pro děti, 1948)
- Jede traktor, jede… (B pro děti, 1949)
- Slunce (BB 1949)
- O jabloňce (leporelo, 1954)
- O dětech a zvířátkách (PP pro děti, 1955)
- Jak se Martínek ztratil (PP pro děti, 1956)
- Kam se schoval nůž (leporelo, 1957)
- Okamžiky (BB 1957)
- Pohádkový dědeček (PP pro děti, 1958)
- Staré řecké báje a pověsti (zpracování pro mládež, 1958; rozšířeno 1964)
- Děvčata a řeka (R pro mládež, 1959)
- Birlibán (P pro děti, 1959)
- Jak krtek ke kalhotkám přišel (P pro děti, 1960)
- Než uzrají muži (R 1960)
- Sedmikráska (převyprávění německých pohádek, 1960; rozšířeno 1984)
- Mezi dvěma řekami. Návštěva v Polabí (P pro ml., 1960)
- A Midsummer Night’s Dream (angličtina, text k fotografiím z Trnkova filmu Sen noci svatojánské, pro děti, 1960, překlad J. Layton, též německy a francouzsky)
- Birlibán jde do školy (P pro děti, 1962)
- Čekám na tebe (BB 1962)
- Pomerančové šaty (R 1962)
- Hotel pro cizince (PP 1964)
- Na prázdná místa (BB 1964)
- Příběhy, na které svítilo slunce (převyprávění pro mládež, 1967; 1. část samostatně s titulem Báje a pověsti starého Egypta a Mezopotámie, 1979; 2. část samostatně s titulem Příběhy starého Izraele, 1990)
- Soudce Knorr (R 1967)
- Ovidiova rodina (BB 1968)
- Hrdinův pátek (R 1968)
- Golem a jiné židovské pověsti a pohádky ze staré Prahy (převyprávění pro mládež, 1968)
- Louskáček (pohádka, anglicky s titulem The Nutcracker 1968, též německy a francouzsky; česky: 1969, pod pseudonymem František Petřík)
- Příběhy tisíce a jedné noci (převyprávění, 1971)
- Čtení o hradech (PP pro mládež, 1971; společně se Čtením o zámcích a městech s titulem Čtení o hradech, zámcích a městech, 1984; s titulem Z pokladnice příběhů Království českého, 1994)
- Martínkovy pohádky (1971)
- Martínkova čítanka (pohádky a PP pro děti, 1971; rozšířeno s titulem Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek, 1977)
- Prométheova paměť (BB 1971)
- Svatební noci (PP 1972)
- Stříbrné dobrodružství (P pro děti, 1973)
- Nejlepší život (PP 1973)
- Byl jednou jeden krtek (pohádky, 1974; zde: Jak krtek ke kalhotkám přišel, Krtek a autíčko, ilustrace Zdeněk Miler)
- Už si čtu pohádky (1974)
- Pověst o domově (P 1974)
- Půjdeme si pro pohádku (1975)
- Štěstí, noc a hvězdy (R 1975);
- Loupežnice (D, rozmnož., 1976, i prem.)
- Helenka a Princezna (P pro děti, 1977)
- Báje a pověsti starého Egypta a Mezopotámie (1979, 1. část knihy Příběhy, na které svítilo slunce);
- Čtení o zámcích a městech (PP pro ml., 1979; společně se Čtením o hradech s titulem Čtení o hradech, zámcích a městech, 1984)
- Svět plný lásky (PP 1979); Bylo jednou jedno loutkové divadlo (pohádky, 1980)
- O ptáku Nohovi (pohádka, 1980)
- Pohyb květin a jiné radosti a potíže (PP 1981)
- Průvodce mladého muže manželstvím (R 1981)
- Alenčina čítanka (pohádky a PP pro děti, 1982)
- Čtení o hradech, zámcích a městech (PP pro mládež, 1984, obsahuje: Čtení o zámcích a městech a Čtení o hradech)
- Míšovo tajemství (P pro děti, 1984)
- O motýlu, který zpíval (PP 1984)
- Anička malířka (P pro děti, 1985)
- Olin a lišky (P pro děti, 1986)
- Anička a básnička (P pro děti, 1987)
- Třicet manželek a jiné lásky (PP 1987)
- Podzimní deník (BB 1989)
- Vůně hvězd (PP autobiograf. pro ml., 1989)
- Příběhy starého Izraele (1990, 2. část knihy Příběhy, na které svítilo slunce)
- Srdce, ve kterém bydlím (R 1990)
- Neviditelná Zuzanka (P pro děti, 1993)
- Anička a flétnička (P pro děti, 1995)
- Krtek a autíčko (pohádka 1997; poprvé v souboru Byl jednou jeden krtek, 1974)
- Věty o lásce a štěstí (aforismy, 1999, ed. E. Martin)
- Cesta do země Lidivoni (P 1999; vydání zastaveno 1968)
- Pohádková babička (PP pro děti, 2001)
- Atlantic (P 2002)
- Kamej (P 2002)
- Krtek a kalhotky (leporelo 2002)
- Proměny Jakuba Vinanta (P 2004)
- Třicet manželek a jiné lásky (PP 2005; původní autorova koncepce)
- O nejbohatším vrabci na světě (P pro děti, 2006)
Výbory[editovat | editovat zdroj]
- Uprostřed (BB 1967)
- Písně pro tebe (BB 1974)
- Večeře s milionáři a jiné události (PP 1979)
- Svatební noci… a jiné lásky (BB, PP 1983)
- Velká cesta k malým dětem (EE 1984, ed. A. Štědrá)
- Z pokladnice příběhů království českého (1994, ed. A. Bláhová)
- Dobrodružství malých cestovatelů (PP pro děti, 2003, ed. A. Peisertová)
Souborná vydání[editovat | editovat zdroj]
- Knihy pro děti a mládež (Albatros, 1968–74, 6 sv.).
Překlady[editovat | editovat zdroj]
- E. Ludwig: Roosevelt (1947)
- G. Büchner: Vojcek (1947, s R. Vápeníkem)
- G. Weerth: Písně a satiry (1952, s R. Vápeníkem)
- H. Heine: Německo. Zimní pohádka, Atta Troll, Almansor (1953) + Německo. Zimní pohádka (1956; části in H. Heine: Písně a lamentace, 1966, ed. L. Kundera) + Básně (1958)
- F. C. Weiskopf: Cesta do Kantonu (1953) + Pokušení (1954)
- G. E. Lessing: Hry, básně, bajky, epigramy (1954, s B. Mathesiem, též ed.) + Moudrý Nathan (rozmnož., 1954)
- W. Joho: Cesta z osamělosti (1955)
- F. Wolf: Světla nad zákopy (1955, s H. Helceletovou)
- W. Ilberg: Náš Heine (1956)
- J. W. Goethe: Výbor z poezie (1973, s dalšími, též ed.)
Příspěvky ve sbornících a almanaších[editovat | editovat zdroj]
- Malý koncert. Sto nejkrásnějších českých sonetů (1963, ed. F. Hrubín)
- Povídka 1962 (1963, ed. K. Drábková)
- Mým snem jsi prošla. Z moderní milostné poezie české (1969, ed. V. Karfík)
- Píseň o rodné zemi. Třicet let české prózy (1975)
- Kavkaz básníků a bájí (1979, ed. R. Parolek)
- Anečka iz pervogo A i drugije (Moskva 1983, zde E. Petiška: Serebrjanoje oblako (Stříbrné dobrodružství))
- Vesmír básníka. Sborník k 75. výročí narození národního umělce Františka Hrubína (1985, ed. Z. Heřman)
- Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986, ed. J. Valouch)
- Ach, ta láska nebeská (1992, 2. rozšíř. vyd., ed. J. Štroblová, Z. Heřman)
- Potrhlá Andula. České moderní pohádky (1996, ed. J. Tušl)
- Čítanka plná dobrodružství (1997, ed. V. Jůzlová, R. Karpaš, O. Škrbel)
- O vodnících a mořských bytostech (2000, ed. Z. Kovaříková)
Uspořádal a vydal[editovat | editovat zdroj]
- A. V. Šmilovský: Za ranních červánků a jiné povídky (1953) + Za ranních červánků (1957) + Červený deštník a jiné obrázky (1959)
- Zlatý věnec (1961, s Františkem Hrubínem, J. Kolářem a Emanuelem Fryntou, E. P. též verše k jednotlivým oddílům)
- Deset německých novel (1962)
- Nový zlatý věnec (1967, s dalšími)
- F. Hrubín: Dětem (1974)
- Viktor Dyk: Dobré slovo příštím (1982)
Záznamy na zvukových nosičích[editovat | editovat zdroj]
- Kouzelné pohádky J. Bohdalové 1–3 (MC, 1992, úprava, režie + scénář I. Chrz)
- Krtečkova dobrodružství (MC + CD, 2000, úprava H. Doskočilová, režie Jan Fuchs, vypráví Marek Eben)
- Řecké báje a pověsti 1, 2 (MC + CD; r. + scénář Tomáš Vondrovic, výběr J. Tušl
- Příběhy starého Izraele (CD, režie Jitka Škápíková, čte Miroslav Táborský)
- Zhudebněné pohádky Eduarda Petišky
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ www.odeon-knihy.cz [online]. [cit. 19-07-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-09-2015.
- ↑ Eduard Petiška: Monografie [online]. Odeon, 2012-26-2 [cit. 2012-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Překlady české literatury do angličtiny. is.cuni.cz [online]. [cit. 2017-03-30]. Dostupné online. (česky)
- ↑ http://www.iliteratura.cz/Clanek/32599/nejzadanejsi-ceske-tituly-v-nizozemskych-knihovnach-za-rok-2013
- ↑ http://hroch486.icpf.cas.cz/Petiska/EduardPetiskaBibliografie.pdf
- ↑ Zpravodaj města Čelákovice č. 2/2014
- ↑ FENCL, Ivo. Eduard Petiška. Populární spisovatel vydal skoro sto titulů v nákladu přes 18 miliónů kusů. Čítárny – Příběhy, knihy, lidé [online]. [cit. 2018-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-03. (česky)
- ↑ https://play.google.com/store/search?q=Peti%C5%A1ka&hl=cs
- ↑ https://play.google.com/store/books/collection/topselling_free
- ↑ www.palmknihy.cz [online]. [cit. 2015-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.
- ↑ CHAMBERLIN, Alan. JPL Small-Body Database Browser. ssd.jpl.nasa.gov [online]. [cit. 2018-03-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://neviditelnypes.lidovky.cz/osobnost-eduard-petiska-by-oslavil-devadesat-fa0-/p_kultura.aspx?c=A140512_231625_p_kultura_wag [online].
- ↑ a b c d e Eduard Petiška: Monografie [online]. Odeon, 2012-26-2 [cit. 2012-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Archiv hlavního města Prahy, Konskripční přihlášky obyvatel, http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/VysledekBean.action?show=&_sourcePage=MbjoKu3Heuk-vTeLJHyIANUvppKt701bCVwwtlcUzniKEc8Dj80bM_mfa1I2iw-boem-vDk4bpUjP1NItkiXjMfJsAcJW9TWN7D53zjTR0Y%3D&rowPg=0
- ↑ a b Archivovaná kopie. www.bkovarikova.cz [online]. [cit. 2013-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-21.
- ↑ Národní archiv ČR: http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?session=bfc4090cd2ae3d0d6f1f46466f550f3dc865689b3d67eb3764a1107e6b366092&action=image&record=1
- ↑ www.nase-rodina.cz [online]. [cit. 2014-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-19.
- ↑ www.odeon-knihy.cz [online]. [cit. 2014-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-16.
- ↑ http://www.databazeknih.cz/zivotopis/frantisek-petiska-4390
- ↑ http://www.radio.cz/cz/rubrika/zarchivu/povidalek-eduard-petiska
- ↑ WIKIDITOR. English: Memoirs of Alena Petišková (maiden name Štědrá, wife of czech writer Eduard Petiška). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ a b c http://www.katyd.cz/clanky/mel-jsem-pohadkove-detstvi-rika-syn-pohadkare.html
- ↑ https://www.praha5.cz/praha-5-ocenila-celozivotni-dila-tri-obcanu/
- ↑ Archivovaná kopie. www.infocentrum-brandysko.cz [online]. [cit. 2014-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-11.
- ↑ NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-05]. Dostupné online.
- ↑ Málo čteme? Pražská městská knihovna loni půjčila 4× víc knih než před dvaceti lety. iROZHLAS. Český rozhlas. Dostupné online [cit. 2017-08-15]. (česky)
- ↑ a b www.ml-listy.cz [online]. [cit. 2013-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-14.
- ↑ http://www.palmknihy.cz/web/c?fraze=Education&x=0&y=0[nedostupný zdroj]
- ↑ www.odeon-knihy.cz [online]. [cit. 2013-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-19.
- ↑ a b http://www.knihovna.brandysnl.cz/cs-CZ/region/eduard-petiska
- ↑ http://ssd.jpl.nasa.gov/sbdb.cgi?sstr=145768;orb=1
- ↑ http://www.knihovna.brandysnl.cz/
- ↑ https://maps.google.cz/maps?q=Ulice+Eduarda+Peti%C5%A1ky&ie=UTF-8&ei=Wo7uUvviCYXgygPZmYCQDQ&ved=0CAcQ_AUoAQ
- ↑ http://regiony.kurzy.cz/celakovice/bratri-petisku/
- ↑ knihovnicek.cz [online]. [cit. 2014-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-19.
- ↑ http://citarny.cz/index.php/autori/osobnosti-profily/4877-eduard-petiska-zivotopis-a-knihy [online].
- ↑ CHALUPA, Martin. Praha 5 ocenila celoživotní díla šesti "svých" občanů, jde o výrazné osobnosti. ČtiDoma.cz. 2017-02-17. Dostupné online [cit. 2017-02-27].
- ↑ S.R.O., as4u.cz,. 2017 - Eduard Petiška známý – neznámý - Městská knihovna Čelákovice. knihovna.celakovice.cz [online]. [cit. 2017-08-08]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Významné osobnosti Brandýsa nad Labem a Staré Boleslavi: Brandýs nad Labem. www.brandysko.cz [online]. [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. (česky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- V. Vladyková: E. P. Bibliografie. Soupis díla a literatury o něm 1939 – 30. 6. 1998 (1999). Dostupné Online
- KRAJÍČKOVÁ, Věra, ed. Eduard Petiška, jak ho neznáte: [sborník vzpomínek vydaný k 90. výročí narození spisovatele Eduarda Petišky. Brandýs nad Labem – Stará Boleslav: Knihovna Eduarda Petišky, 2014. 85 s. .
Knižně[editovat | editovat zdroj]
- E. P. (sborníček k šedesátinám, 1984, ed. R. Tognerová, bibliografie S. Mouchová, 1984)
- P. Hrtánek: Negativní utopie v české próze druhé poloviny 20. století, Spisy Filozofické fakulty Ostravské univerzity, č. 150 (2004)
Studie a články[editovat | editovat zdroj]
- Birlibána četl i starosta (večer zaměřený na dílo spisovatele Eduarda Petišky) Dostupné online
- V. Kovářík in Hlasy a tváře (1965)
- J. Grossman: doslov, in E. P., Uprostřed (1967)
- E. Stehlíková: Nad poezií E. P., Zprávy jednoty klasických filologů, 1973, č. 1
- D. Grozdanovičová: medailon, in E. P., Svatební noci (1974)
- V. Kovářík: Bývaly doby…, in E. P., Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek (1977, 1981)
- F. Buriánek: Tvůrčí profil E. P., in E. P., Večeře s milionáři a jiné události (1979)
- Š. Vlašín in Na přelomu desetiletí (1985)
- J. Grossman in Analýzy (1991)
- I. Procházková Pověsti a báje v díle Eduarda Petišky (1991)
- M. Suchomel in Co zbylo z recenzenta (1995)
- Z. Kožmín in Studie a kritiky (1995)
- E. Martin: Vydavatelská poznámka in E. P., Příběhy na které svítílo slunce (1999)
- P. Blažíček: Generace Května v šedesátých letech, ČL 2002, s. 278
- M. Maléřová: Eduard Petiška vypravuje : (převyprávění a adaptace pověstí a bájí) 2005
- I. Matkovská: Petiškovo zpracování pověstí v knize Čtení o hradech pro mládež 2005 Dostupné Online
- L. Vykypělová: Pohádkový dědeček od Eduarda Petišky in Úprava knížky pro sluchově postižené 2006 Dostupné Online
- J. Bláhová: Funkce jazykových prostředků v literatuře pro děti Eduarda Petišky 2007 Dostupné Online
- J. Holíková: Eduard Petiška in Problematika násilí v dětské literatuře 2009 Dostupné Online
- J. Zradička: Jak krtek k panu Petiškovi přišel Městské listy Oficiální noviny Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi. s. 17. červen 2012.
- Autor: lid. Před 25 lety zemřel Eduard Petiška Lidové noviny 13.6.2012.
- I. Fencl: OSOBNOST: Eduard Petiška by oslavil devadesát. Lidové noviny. Neviditelný pes. 14. 5. 2014. Dostupné online.
- Eduard Petiška. 20. 7. 2014. aktualne.cz Dostupné online
- Režisér Cirkusu Bukowsky Jan Pachl natáčí o lásce podle Eduarda Petišky (dostupné online
- Kovaříková, Blanka. Příběh slavné rodiny Petišků. Vlasta 45/2014.
- VAVRUŠKOVÁ, Z. (2015). Biblické příběhy ve zpracování Eduarda Petišky(Doctoral dissertation, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta). Dostupné online
- Gender v povinné literatuře – Staré řecké báje a pověsti: genderová analýza díla Dostupné online
Rozhovory[editovat | editovat zdroj]
- F. Buriánek, Impuls 1967, s. 434
- Oondřej Neff, ZM 1985, s. 282
K životním jubileím[editovat | editovat zdroj]
- J. Voráček, LM 1979, č. 5; Z. Heřman, Tvar 1994, č. 9
- O. Chaloupka, ZM 1987, s. 406
- V. Píša, LM 1987, s. 134
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Petiška na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eduard Petiška
- Výběr citátů
- Eduard Petiška
- Čeští spisovatelé
- Čeští romanopisci
- Čeští spisovatelé knížek pro děti
- Čeští básníci
- Čeští dramatici
- Čeští germanisté
- Čeští překladatelé
- Spisovatelé píšící česky
- Básníci tvořící česky
- Čeští překladatelé z němčiny
- Překladatelé do češtiny
- Absolventi Univerzity Karlovy
- Čestní občané Prahy 5
- Narození 1924
- Narození 14. května
- Narození v Praze
- Úmrtí 1987
- Úmrtí 6. června
- Úmrtí v Mariánských Lázních
- Pohřbení v Brandýse nad Labem