Kratés z Théb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kratés z Théb
Kratés z Théb na nástěnné malbě ve Ville Farnesina v Římě
Kratés z Théb na nástěnné malbě ve Ville Farnesina v Římě
Narození 365 př. n. l.
Théby
Úmrtí 285 př. n. l. (ve věku 79–80 let)
Bojótie
Místo pohřbení Střední Řecko
Manžel(ka) Hipparchia z Maroneia
Děti Pasicles
Rodiče Ascondus
Příbuzní Pasicles of Thebes (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kratés z Théb,[pozn. 1] řecky Κράτης (asi 365 př. n. l. – asi 285 př. n. l.) byl starořecký filozof a potulný kazatel z kynické školy. Byl žákem Diogénovým.[2] Jeho žákem byl Zénón z Kitia, zakladatel stoické školy.

Život a názory[editovat | editovat zdroj]

Kratés pocházel z Théb a byl původně bohatým člověkem. Když se stal stoupencem kynické filozofie, vzdal se svého majetku a vedl prostý život podle zásad kynismu. Stejně jako Diogenés se cítil být světoobčanem a někdy bývá pokládán i za tvůrce slova kosmopolita.[3][pozn. 2] Tvrdil, že ačkoli on sám pochází z Théb a Diogenés ze Sinópé, sdílí s Diogenem společné občanství na základě toho, že oba patří ke království moudrých.[5] Byl též nazýván „Otvírač dveří", protože vcházel bez vyzvání do cizích domů a napomínal tam lidi v duchu kynických názorů.[6] Ottův slovník naučný o něm uvádí: „Proniknut přesvědčením, že rozkoš jest zlem a že pro člověka jedině má význam rozluka mezi dobrem a mravním zlem, odmítal filosofii spekulativní jako zaměstnání pro člověka zbytečné. Snaha býti co možno nejvíce živu podle přírody a s ní se sblížiti vedla jej k podivínstvím a výstřednostem, jež na mnoze až zarážejí. Pozoruhodno jest, že ze vlivu Kratétova vyšel stoicismus.“[7]

Kratétovými žáky byli Métroklés z Maróneie[8] a Hipparchia z Maróneie,[9] Métrokleova sestra. Hipparchii se líbily Kratétovy řeči i jeho způsob života, který byl oproštěn téměř ode všech potřeb, a nakonec se do něho zamilovala. Hrozila dokonce svým rodičům, že si vezme život, nedají-li mu ji. Rodiče prosili Kratéta, aby jejich dceru od tohoto úmyslu odradil.[10] Kratés řekl Hipparchii, že nemůže být jeho družkou, nebude-li s ním sdílet i jeho asketický životní styl. Ona však souhlasila a v prostém oděvu provázela Kratéta na cestách po Řecku.

Kynikové zavrhovali společenské konvence, které jsou dle jejich názoru v rozporu s přírodou. Tento postoj demonstrovali Kratés a Hipparchia také tím, že spolu veřejně obcovali.[11] Dle některých zpráv hned poté, co Hipparchia přijala kynický způsob života, zavedl ji Kratés do sloupořadí, kde s ní chtěl obcovat, a byli by tam uskutečnili své spojení všem na očích, kdyby přes ně Zénón nepřehodil plášť.[12]

Nejvýznamnějším žákem Kratétovým byl nepochybně Zénón z Kitia, zakladatel stoické školy. I když nepřijal některé krajní formy kynického způsobu chování, byl Kratétem přesto silně ovlivněn.[13] Dochovaly se zlomky Zénónova raného spisu Ústava (Politeia) a v nich jsou obsaženy zřetelné kynické prvky, jako je zrušení peněžního oběživa, chrámů, manželství a názor, že pravé společenství tvoří jen dobří a ctnostní lidé. Tento spis prý Zénón napsal ještě v době, kdy byl mladým stoupencem Kratéta.[14]

Kratés zemřel ve stařeckém věku a byl pochován v Boiótii.[15]

Je třeba tak dlouho filosofovat, dokud se nebudou zdát vojevůdcové jen pohaněči oslů.
—  Kratés z Théb[16]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Těžiště Kratétovy činnosti spočívalo v ústním kázání a napomínání, ale psal též tragédie, hymny, elegie a zvláště parodické básně. Z Kratétova díla známe jen několik zlomků, z jeho různých básní se zachovalo asi 60 veršů. V původním znění jsou fragmenty vydány v publikaci:

  • DIELS, Hermann. Poetarum philosophorum fragmenta. Berolini: Weidmann, 1901. [Viz str. 216–223.]

Některé výroky a verše v českém překladu jsou v publikacích:

  • DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Viz stať „Kratés" na str. 249–252 a další místa dle rejstříku.]
  • Řecké epigramy anthologie palatinské: (výbor). Překlad Rudolf Kuthan. Praha: Česká akademie věd a umění, 1938. XIV, 93 s.
  • STIEBITZ, Ferdinand, ed. a Hošek, Radislav, ed. Bohové se smějí. Překlad Ferdinand Stiebitz. Vydání první. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965. 249 s.

Zachovala se též sbírka 35 dopisů, které jsou přičítány Kratétovi; jde však o falzifikát z doby římského císařství. Tyto dopisy jsou v původním jazyce vydány v publikaci:

  • Epistolographi Graeci, rec. R. Hercher, Parisiis, Didot 1873, p. 208–217.

Čtyři z těchto podvržených dopisů jsou v českém překladu publikovány v knize:

  • BORECKÝ, Bořivoj, ed. Píši ti, příteli. Překlad Václav Bahník. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 400 s. [Viz str. 19; dále viz i str. 8 a 323.]
A lásku tiší hlad a ne-li, tedy čas; když to ti nepomůže, užij provazu!
—  Kratés z Théb[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Skloňování: 1. pád Kratés, 2. pád Kratéta, 3. pád Kratétovi atd.[1]
  2. Většinou se však uvádí, že slovo „kosmopolita" použil poprvé Diogenés ze Sinópé; když se ho ptali, odkud je, odpověděl: „jsem světoobčan".[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko : antická, byzantská a novořecká literatura. 1. vydání. Praha: Odeon, 1975. 668 s. [Viz str. 370.]
  2. RIST, John M. Stoická filosofie. Překlad Karel Thein. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 343 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-73-9. [Viz str. 69.]
  3. BAHNÍK, Václav, ed. et al. Slovník antické kultury. [1. vyd.]. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. [Viz str. 325.]
  4. DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. [Diogenův výrok „jsem světoobčan" je uveden na str. 242.]
  5. RIST, John M. Stoická filosofie. Překlad Karel Thein. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 343 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-73-9. [Viz str. 67–68.]
  6. DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Viz str. 250.]
  7. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 15. díl. V Praze: J. Otto, 1900. 1066 s. [Citovaný text je na straně 88.]http://leccos.com/index.php/clanky/krates-z-theb
  8. O něm podrobněji → DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Stať „Métroklés" na str. 252–253.]
  9. O ní podrobněji → DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Stať „Hipparchia" na str. 253–254.]
  10. DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Viz str. 253.]
  11. SEXTUS EMPIRICUS. Základy pyrrhonskej skepsy. 1. vyd. Bratislava: Pravda, 1984. 232 s. [Viz str. 189.]
  12. RIST, John M. Stoická filosofie. Překlad Karel Thein. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 343 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-73-9. [Viz str. 68–70.]
  13. RIST, John M. Stoická filosofie. Překlad Karel Thein. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 343 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-73-9. [Viz str. 72.]
  14. LONG, Anthony A. Hellénistická filosofie: stoikové, epikurejci, skeptikové = [Orig.: Hellenictic philosophy : stoics, epicureans, sceptics]. Přeložil Petr Kolev. 1. vydání. Praha: Oikoymenh, 2003. 341 s. ISBN 80-7298-077-7. [Viz str. 142–143.]
  15. DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Viz str. 254.]
  16. DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Citovaný text je na str. 251–252.]
  17. DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Citovaný text je na str. 250.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAHNÍK, Václav, ed. et al. Slovník antické kultury. [1. vyd.]. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. [Heslo „Kratés" je na str. 325; autor Václav Bahník.]
  • BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko : antická, byzantská a novořecká literatura. 1. vydání. Praha: Odeon, 1975. 668 s. [Heslo „Kratés" je na str. 370–371; autor Jan Janda.]
  • CANFORA, Luciano. Dějiny řecké literatury: [Orig.: Storia della letteratura greca]. Přeložila Dagmar Bartoňková. Praha: KLP - Koniasch Latin Press, 2001. 893 s. ISBN 80-85917-69-6. [Heslo „Katés z Théb" je na str. 832; dále viz str. 778.]
  • DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Stať „Kratés" na str. 249–252 a další místa dle rejstříku.]
  • RIST, John M. Stoická filosofie. Překlad Karel Thein. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 343 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-73-9. [Viz kapitolu „Kynismus a stoicismus" na str. 62–89 a dále str. 247.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]