Empedoklés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Empedoklés
Empedokles.jpeg
Narození490 př. n. l.
Agrigento
Úmrtí430 př. n. l. (ve věku 59–60 let)
Etna
Příčina úmrtípád
NárodnostŘekové
Povolánílékař, filosof, spisovatel a básník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Empedoklés z Akragantu (řecky Ἐμπεδοκλῆς ὁ Ἀκραγαντῖνος Empedokles ho Akragantinos, nar. 490 př. n. l. v Akragantu na Sicilii, zemř. okolo 430 př. n. l.-uvádí se, že spáchal sebevraždu skokem do Etny, aby lidé uvěřili, že odešel mezi bohy) byl řecký filosof předsokratického období. Definoval jakožto základní látky všeho bytí dodnes známé čtyři elementy: oheň, vodu, vzduch a zemi. Empedoklés byl pluralista. Hnací síla všeho dění jsou u něho dvě prasíly: láska (filotés) - síla sjednocující, a svár (neikos)- síla oddělující.[1] Pod vlivem těchto sil svět pulsuje mezi stavem naprosté jednoty a stavem naprostého rozdělení. Náš svět je možný mezi temito dvěma extrémními stavy.

Nalezl řešení na první pohled neřešitelného spory mezi Hérakleitem a Parmenidem, když tvrdil, že arché není jen jedno, ale jsou celkem čtyři - voda, země, oheň a vzduch. Mezi nimi působí dvě síly - láska (síla, která spojuje ) a nenávist (někdy též Svár, síla, která rozpojuje). S Hérakleitem se proto shoduje v tom, že svět opravdu proměňuje a vznik a zánik věcí není našim zdáním. Zároveň se shoduje s Parmenidem v tom, že se počátky nemění, zůstávají stejné, například z vody se může stát led nebo pára, ale oheň z ní nikdy neudělám. Vznik a zánik věcí tedy pouze znamená, že výchozí pralátky se jinak míchají a seskupují -např. když hoří kus dřeva, znamená to, že dřevo, které je zcela jistě složeno ze země a vody, se slučuje s ohněm a vzduchem.

Vliv[editovat | editovat zdroj]

  • Empedokles je považován za eklektika = přebíral myšlenky jiných lidí a spojoval je do jiného celku (od Pythagorejců, od Herakleita, od Miléťanů). Empedoklovo zobrazení světa se podivuhodně podobá některým teoriím moderní kosmologie, která identifikuje jakožto počátek našeho světa fenoménem „velkého třesku“ a jako jeho konec fenomén „velkého krachu“.
  • Vliv Empedokla na moderní myšlení je ale pravděpodobně nejzřetelnější v díle Sigmunda Freuda: tento od roku 1924 v eseji „Jenseits des Lustprinzips“ přijímá do své etiologie dva „Urtriebe“ všeho tělesného a psychického bytí: Trieb lásky: Eros, a Trieb smrti: Todestrieb (nebo Thanatos).
  • Empedoklés ze Sicílie pro své závěry používá bádání jak Parmenida, tak i Hérakleita. Tvrdil, že není možná existence jen jednoho arché (pralátky) - voda se přece nemůže změnit v motýla či psa apod. Uznává tedy existenci více pralátek, které se mezi sebou míchají a zase oddělují - tento celý koloběh je podle něj pozorovatelný pouhým okem. Velmi oblíbený příklad jeho teorie je právě ta s malířem. Představte si malíře, který má jedinou barvu, řekněme červenou - s tou určitě nenamaluje zelená luka, ale když má barvy 4 (tedy základní), resp. 3, může pomocí nich stvořit víceméně „nekonečno“ různých odstínů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Z díla, patrně dvou rozsáhlých básní, jejichž rozsah se odhaduje asi na 5000 veršů, se zachovalo asi 1000 veršů.

Česky:

  • Očistná píseň; O podstatě světa [z řečtiny přeložil Jaroslav Pokorný]. Praha: Jan Pohořelý 1944

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Filosofický slovník FIN. Olomouc 1998, str. 103

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Empedoklés, str. 103.
  • T. Vítek, Empedoklés I. Studie. Praha: Herrmann 2001
  • T. Vítek, Empedoklés II. Zlomky. Praha: Herrmann 2006
  • T. Vítek, Empedoklés III. Komentář. Praha: Herrmann 2006

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]