Anaxarchos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Anaxarchos, řecky Ἀνάξαρχος (asi 380 Abdéry – asi 320 př. n. l.), byl řecký antický filosof. Žil ve 4. století př. n. l. Bývá zařazován mezi atomisty.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Prameny k Anaxarchově životě existují tři: Nejzevrubnější je zpráva Díogena Laertského v jeho spisu O životě a učení slavných filosofů. Chronologicky jí předcházejí zmínky v dílech Cicerona a Valeria Maxima (1. polovina 1. stol. n. l.)

Démokritova škola v Abdéře v Thrákii pokračovala dlouho i po smrti svého zakladatele. Mezi její hlavní představitele se počítají Metrodoros z Chiu a Nausiphanes.[1] Podle Díogena Laertského byl Anaxarchos žákem Díogena ze Smyrny, který byl žákem Metrodorovým. To řadí Anaxarcha do okruhu pozdních atomistů. Ti se však už postupně přikláněli ke skepticismu. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že jeho zakladatel, Pyrrhón z Élidy, byl žákem právě Anaxarcha.[2]

Žádný Anaxarchův spis není známý, o jeho životě zanechal Díogenés několik historek anekdotické povahy. Anaxarchos měl přístup k Alexandru Makedonskému. Ten si o sobě myslel, že je bůh. Když jednou Anaxarchos spatřil, že vládci teče z jakési rány krev, prohlásil: "Toto je krev, ne íchór," (v řecké mytologii tekutina, kterou mají bohové místo krve) "jenž teče blaženým bohům."[3] Na jedné z hostin se ho panovník zeptal, co soudí o jídle. Anaxarchos je pochválil, vytkl jen, že měla být předložena také hlava krétského satrapy Níkokreonta, který byl Alexandrovým nepřítelem. Když pak jednou loď, na níž se plavil i Anaxarchos, zavál vítr na Krétu, Níkokreont filosofa zajal. Dal ho vhodit do velkého moždíře a tlouci palicemi. Anaxarchos měl prohlásit: "Tluč jen měch Anaxarchův, Anaxarcha neutlučeš." A když mu měl být vyříznutý jazyk, ukousl si ho filosof sám a vyplivl ho satrapovi do tváře.[4] Anaxarchův způsob smrti se stal v novověku známým díky zmínkám u Cicerona [5] a Valeria Maxima [6] Pro svou bezcitnost k utrpení a spokojenost v životě byl nazýván Blažený (eudaimonikós).

Názory[editovat | editovat zdroj]

Valerius Maximus napsal, že byl Anaxarchos stoupenec Démokritova učení o nekonečném počtu světů.[7] Podle Kléménse Alexandrijského je autorem knihy O království. Dochoval se z ní jediný citát: "Učenost je sice velmi užitečná, ale může také dost uškodit. Prospívá obratnému, škodí však tomu, kdo příliš snadno řekne kdekoli cokoli. Je třeba znát míru a vhodný okamžik, neboť to jsou hranice moudrosti. Kdo o něčem přednáší nevhod, i kdyby to bylo sebeučenější, nebude považován za moudrého, ale za blázna."[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZELLER, Eduard; NESTLE, Wilhelm. Grundriß der geschichte der griechischen Philosophie. Leipzig: O. R. Riesland, 1928. 392 s. S. 86. 
  2. DIOGENÉS LAERTIOS. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. 493 s. S. 384.  (Dále jen Díogenés 1964.)
  3. Verš pochází z Illiady V, 340.
  4. Díogenés 1964, str. 383.
  5. Cicero, Tusculanae disputationes II/52, online, dále týž, De natura deorum III/82, online.
  6. Valerius Maximus, Factorum et dictorum memorabilium III, 3.3. ext. 4, online.
  7. Valerius Maximus, Factorum et dictorum memorabilium VIII, 8.14. ext. 2, online.
  8. Překlad J. Pilátové na webu předsokratici.cz.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Stať „Anaxarchos" je na str. 367–368 (IX, 58–60).]
  • MRÁZ, Milan, ed. Řečtí atomisté. Překlad Karel Svoboda. 2., přeprac. vyd. Praha: Svoboda, 1980. 365 s. cnb000142609. [Oddíl „Anacharchos" je na str. 282–289.]
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 2. díl. V Praze: J. Otto, 1889. 1141 s. cnb000277218. [Heslo „Anaxarchos" je na str. 264; autor František Drtina.] Dostupné online

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]