Díogenés Laertios

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Díogenés Laertios
Narození 180
Úmrtí 240 (ve věku 59–60 let)
Povolání historik, spisovatel, životopisec, básník, filosof a historik filosofie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Díogenés[pozn. 1] Laertios (3. století n. l.) byl řecký historik a vzdělanec, autor jediných zachovaných antických dějin řecké filosofie, ostatně nejstarších dějin filosofie vůbec.


O autorovi[editovat | editovat zdroj]

O Diogénovi není z jiných pramenů známo skoro nic, nevíme ani, kde se narodil a kde žil. Pouze z jazyka, stylu a z výběru látky jeho spisu lze usoudit, že jej napsal v první polovině 3. století, snad kolem roku 220, že nejspíš nebyl školeným filosofem, nýbrž spíše sběratelem anekdot a citátů, a že snad také žil někde v provincii, mimo hlavní města. Někteří považují Diogena za křesťana, pravděpodobnější však je, že byl skeptik nebo epikurejec. Jeho dílo je napsáno tak, že autorovy sympatie neprozrazuje.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho spis, „O životě a učení slavných filosofů“ (Filosofón bión kai dogmatón synagógé), se skládá z deseti knih, věnovaných jednotlivým řeckým myslitelům a jejich skupinám. Diogenes řadí řecké filosofy do dvou škol, iónské a italské, kritéria tohoto rozlišení jsou však nejasná. Prvních devět knih tvoří sbírky anekdot a vyprávění o jejich životech i citátů a názorů, patrně z druhé a třetí ruky. Diogenes s nimi nepolemizuje, nýbrž jen reprodukuje, co mu přišlo pod ruku, a z jeho spisu se nezdá, že by byl měl prameny příliš spolehlivé. Přesto je to největší zachovaná sbírka životopisných údajů a citátů, zejména pro předsokratovskou filosofii, a má tedy nesmírný význam.

Od zbytku díla se liší poslední, desátá kniha, která obsahuje tři autentické listy Epikurovy a jeho Testament; je to tedy vynikající pramen k tomuto mysliteli. V poslední době se zájem badatelů obrací k Diogenovi také jako ke zdroji poznatků o antické logice. Ukazuje se totiž, že výroková logika nezačíná až u stoiků, kteří se naopak opírali o starší autory, jako byl Diodóros Chronos nebo Filón z Megary, citované právě u Diogena; Diodóros uvažoval i o axiomech, o materiální implikaci a o mylných závěrech. Jinak je nápadné, že v Diogenově sbírce zcela chybí střední platónismus.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Platná Pravidla českého pravopisu z roku 1993 (akademické vydání, ISBN 80-200-0475-0, str. 383) uvádějí, že se toto jméno má psát Diogenes (tedy všechny samohlásky krátké). Stejný údaj se nalézá v Internetové jazykové příručce. V Encyklopedii antiky (1973) a ve Slovníku antické kultury (1974) je používán tvar Diogenés (poslední samohláska dlouhá).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Diogenes Laertius, Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Přel. A. Kolář. Nová tiskárna Pelhřimov 1995
  • J. Ludvíkovský, Život a učení filosofa Epikura. Praha 1952.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]