Epikureismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Epikúros

Epikureismus je filozofický směr založený cca. roku 307 př. n. l. na základě učení starověkého řeckého filozofa Epikúra (4.–3. st. př. n l.), materialisty vycházejícího z Démokritova atomismu. Epikúrova matka byla vědma, která ho jako chlapce vodila do domů nemocných, a dala mu tak poznat drastické obrazy lidské bídy, zostřené temnotou pověr vyvěrajících z lidového náboženství. Proto byl v dospělosti jedním z filozofových hlavních plánů osvobození člověka z tohoto nedobrovolného otroctví.

Epikúros založil v Athénách školu, Zahradu Epikurovu; proto jsou Epikurejci někdy nazýváni „zahradními filosofy“.

Filozofie[editovat | editovat zdroj]

Epikúros označil dvě příčiny strastí lidského života, které je nutné překonat:

  • strach z bohů, kterého není třeba – bohové žijí mimo tento svět, nemohou tudíž ani odměňovat, ani trestat
  • strach ze smrti, kterého není třeba, odůvodněný výrokem „Když jsme tu my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu my.“

Jako nejvyšší hodnotu určil dobro a za cíl života označil slast, řecky hédoné, tj. vyrovnaný stav lidského nitra za nepřítomnosti bolesti těla a duševního neklidu, bez strachu z bohů a ze smrti. Přesné Epikúrovo prohlášení zní takto: „Chléb a voda nám poskytují největší požitek, máme-li hlad. (...) Nikoli styk s krásnými chlapci a ženskými, nýbrž střízlivá rozvaha…“ Slast tedy sice nebyla filozofem chápána jako rozkoš, přesto bývá jeho učení někdy mylně označováno za synonymum obžerství a pohlavní nevázanosti.

Epikúrejský filosof by se dále měl vyhýbat politickému životu. Epikúros pravil: „Bylo mým velikým štěstím, že jsem se nikdy nevmísil do vřavy života státního a že jsem se nikdy nesnažil zalíbit se davu, protože dav neschvaluje to, co vím, a já nevím, co schvaluje dav.“ (Jan.417.)

Epikúrejci také kladli velký důraz na přátelství: „Milovat je být šťasten a být šťasten je milovat.“ Dle zastánců této filozofie bylo zjednat si přátelství největší ze všech předností, jež nám poskytuje moudrost pro život opravdu blažený. Blaženější bylo prokázat příteli dobrodiní, než je od něho přijímat; přítel musí být ochoten příteli obětovat i vlastní život.

Představitelé[editovat | editovat zdroj]