Apollodóros (epikurejec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Apollodóros (epikurejec)
Celé jméno Apollodóros z Athén, zvaný Képotyrannos
Region Západní filosofie
Období Antická filosofie
Narození 2. století př. n. l.?
Úmrtí 2. století př. n. l.?
pravděpodobně Athény
Škola/tradice epikúreismus
Oblasti zájmu etika
Vlivy Epikúros a jeho bezprostřední žáci
Vliv na Zénón ze Sidonu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Apollodóros, někdy též zvaný Képotyrannos (řec. Απολλόδωρος κηποτύραννος; 2. století př. n. l.), byl starořecký filozof, jenž v 2. polovině 2. století př. n. l. vedl v Athénách epikurejskou filozofickou školu.

Život[editovat | editovat zdroj]

O jeho životě je známo jen málo. Byl jedním z nástupců Epikúra ve vedení epikurejské filozofické školy, jež se nazývala Zahrada (řec. κῆπος; Kêpos); proto byl nazýván Képotyrannos, to je „vládce Zahrady". Školu vedl v 2. polovině 2. století př. n. l.[1] a Díogenés Laertios uvádí, že se stal slavným filozofem.[2] Za Apollodóra dosáhla škola velikého rozkvětu a vysokého počtu žáků.[3] Jeho posluchačem byl i Zénón ze Sidonu,[2] který později též stanul v čele epikurejské školy.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dle Díogena Laertia napsal Apollodóros více než 400 knih,[2] ale zachovaly se z nich jen názvy dvou děl a několik zlomků. Byl autorem spisu O životě Epikúrově.[5] V knize Sbírka pouček se snažil ukázat, že toho, co napsal Epikúros vlastní silou a bez připojení svědectví, je tisíckrát více než toho, co napsal stoik Chrýsippos ze Soloi. Díogenés Laertios cituje z tohoto spisu větu: „Odstranil-li by kdo z knih Chrýsippových vše, co je připojeno cizího, zůstanou mu jen prázdné listy."[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 s. cnb000507093. S. 113.
  2. a b c Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 392.
  3. ALEKSANDROV, Georgij Fedorovič, ed. et al. Dějiny filosofie. I, Filosofie antické a feudální společnosti. 1., autoris. vyd. Praha: Svoboda, 1950. 512 s. cnb000502555. S. 294.
  4. Epikúros. O šťastnom živote. Překlad Miloslav Okál. Bratislava: Pravda, 1989. 445 s. ISBN 80-218-0013-5. [Překlad části sbírky H. Usenera „Epicurea". Obsahuje dochované texty a zlomky z díla Epikura i jeho žáků.] S. 389.
  5. Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 385.
  6. Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 309.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0.
  • Smith, William, ed. (1870). "Apollodorus". In: Dictionary of Greek and Roman Biography and Mythology. S. 234. (anglicky) Dostupné online