Radislav Hošek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Radislav Hošek
Narození 13. března 1922
Brno
Úmrtí 27. dubna 2005 (ve věku 83 let)
Brno
Pobyt Brno, Praha
Národnost Čech
Alma mater Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Pracoviště Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Obor Klasická filologie
Známý díky Odborným a populárním pracím o antice
Významná díla Svět bohů a lidí, 1972, Římské náboženství, 1968, Řím Marka Aurelia, 1990
Ocenění Výroční cena nakladatelství Svoboda 1985; medaile 1300 let Bulharska za zásluhy o bulharistiku 1985; Cena Josefa Jungmanna 1994

Radislav Hošek (13. března 1922 Brno27. dubna 2005 Brno)[1] byl český klasický filolog. Působil jako vysokoškolský pedagog v Brně a v Praze. Je autorem několika samostatných monografií a odborných časopiseckých studií o různých stránkách kulturního a společenského života ve starověkém Řecku a Římě. Překládal z klasické řečtiny, němčiny, angličtiny a ruštiny.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Karla Hoška (1891–1959), administrativního ředitele FF Masarykovy univerzity a bývalého ruského legionáře a jeho manželky Heleny, rozené Juškevičové (1897–1945).[1]

V letech 19331941 studoval na brněnském gymnáziu v Legionářské ulici, kde také maturoval. Během války žil v Brně. Dva roky pracoval v Zemském archivu, pak, až do konce války, v Úřadu ochrany práce. Koncem války se zapojil do činnosti odbojové skupiny Předvoj. V letech 19451949 studoval klasickou filologii na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1946 vstoupil do KSČ, kde setrval minimálně do roku 1980. V roce 1949 se oženil s Naděždou Haluzovou.[2] S tou se rozvedl a roku 1951 si vzal Jiřinu Kupkovou. Ani toto manželství nezůstalo trvalé. Jeho třetí partnerkou, s níž žil až do smrti, se stala filoložka Jana Nechutová.[3]

Po ukončení studií na Masarykově univerzitě zůstal jako pedagog. V roce 1961 získal titul kandidát věd, o rok později se na své alma mater habilitoval. V roce 1966 se na téže škole stal profesorem antické literatury.[4] V polovině 60. let byl vedoucím redaktorem Sborníku prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. V letech 1965–2002 přednášel na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Mj. zde ve školním roce 1969/1970 vedl kurs "Císařský Řím" a ve školním roce 1973/1973 "Řecké náboženství".[5] Pedagogickou kariéru zakončil na Trnavské univerzitě, kde učil v letech 2000–2004.

Hošek udržoval blízká přátelství s mnoha kolegy z oboru. Jedním z nich byl i překladatel z řečtiny a latiny Rudolf Mertlík. který v době vlády KSČ nesměl publikovat. Hošek jeho překladům propůjčil své jméno. Hoškova pozůstalost, uložená v Archivu Masarykovy univerzity, obsahuje korespondenci s více než 160 osobnostmi vědeckého života z ciziny i Československa.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jak dokazuje Hoškova bibliografie, byl v rámci antických studií jeho záběr velice široký.[6] Zajímal se o řecké i římské náboženství, o divadlo, o filosofii, společenské vztahy i každodenní život. Kromě odborné práce se snažil odkaz antiky popularizovat i pomocí překladů antické literatury.

Vybraná bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Monografie[editovat | editovat zdroj]

  • Země bohů a lidí, Svoboda, Praha 1972, 290 s.
  • Řím Marka Aurelia, Mladá fronta, Praha 1990, 280 s. (s Václavem Markem).
  • Náboženství antického Řecka, Vyšehrad, Praha 2004, 240 s.
  • Antická mystéria, Vyšehrad, Praha 1997, 365 s. (s Růženou Dostálovou).

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Artemidóros, Snář, Svoboda, Praha 1974, 333 s. (Antická knihovna, sv. 26).
  • Platón, Ústava, Svoboda – Libertas, Praha 1993, 524 s. (Antická knihovna, sv. 65). ´

Studie[editovat | editovat zdroj]

  • K pojetí daimona v pozdní antice, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, řada archeologicko-klasická, 1956, s. 164–172.
  • Verber tortum, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, řada archeologicko-klasická, 1957, s. 167–170.
  • Dvě magické gemy, Archeologické rozhledy, roč. 60, 2008, č. 1, s. 146–148 (s Janem Bouzkem, Růženou Dostálovou a Ivou Ondřejovou).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Encyklopedie města Brna: Radislav Hošek
  2. Archiv Masarykovy univerzity, osobní fond Radislav Hošek, inventář zpracovaný Janou Barborou Slaběňákovou v roce 2015, s. 6, online (dále jen Slaběňáková 2015).
  3. Encyklopedie Brna: Jana Nechutová.
  4. Stránky Filosofické fakulty MU, online.
  5. Seznam přednášek na filosofické fakultě ve studijním roce 1973–1974. Praha: Universita Karlova, 1973. 160 s. S. 120. 
  6. Bibliografie Historického ústavu AV, online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Horák, Petr, Profesor Radislav Hošek – nekrolog, Filosofický časopis, roč. 53, 2005, s. 482–483.