Metrodóros z Lampsaku (mladší)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Metrodóros z Lampsaku (mladší)
Římská kopie původní řecké busty Metrodóra z Lampsaku (glyptotéka v Mnichově)
Římská kopie původní řecké busty Metrodóra z Lampsaku (glyptotéka v Mnichově)
Region Západní filosofie
Období Antická filosofie
Narození 331/330 př. n. l.
Lampsakos (řecké přístavní město na území nynějšího Turecka na břehu Hellespontu)
Úmrtí 278/277 př. n. l. (ve věku 53 let)
Athény
Škola/tradice epikúreismus
Oblasti zájmu etika, gnozeologie
Vlivy Démokritos, kyrénská škola
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Busta typu hermovky; na jedné straně tvář Metrodóra z Lampsaku, na opačné straně tvář Epikúra (Louvre)

Metrodóros z Lampsaku[pozn. 1] (řec. Μητρόδωρος ο Λαμψακηνός, Mētrodōros o Lampsakēnos; 331/330 př. n. l. Lampsakos – 278/277 př. n. l. Athény)[1] byl starořecký filozof, žák Epikúra, jeden z prvních představitelů epikurejské školy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Metrodóros se narodil ve starobylém řeckém přístavním městě Lampsakos (sever nynějšího Turecka na břehu Hellespontu). Jeho otec se jmenoval Athenaios nebo Timokratés, matka se jmenovala Sande.[2] V Lampsaku se sblížil s Epikúrem, jenž byl asi o deset let starší; stal se jeho žákem a provázel ho i do Athén. Byl jedním z nejvýznamnějších členů Epikurovy školy („Zahrady"). Epikúros si ho mimořádně vážil, svěřil mu správu hospodářství a oslavil ho ve spisu Metrodóros o pěti knihách.[3]

Metrodórovou souložnicí se stala vzdělaná hetéra Leontion, která prý byla předtím i milenkou Epikúrovou.[4] Metrodóros měl bratra Timokrata, který byl původně též žákem Epikúrovým. Timokratés však Epikúrovu školu opustil a ostře se obracel proti svému učiteli.[5] [pozn. 2] Metrodóros zemřel sedm let před Epikúrem[7] a zanechal po sobě syna a dceru. Epikúros ve své závěti pamatoval na zaopatření těchto Metrodórových dětí.[8]

Epikurejci měli ve veliké vážnosti zakladatele svého učení i jeho nejmilejšího žáka. Dvacátý den každého měsíce byl v Zahradě vyhrazen oslavě památky Epikúrovy a Metrodórovy.[9] V pařížském Louvru je socha, zobrazující přátelství obou filozofů: jedna tvář je Epikúrova, druhá na opačné straně, s ní spojená, je Metrodórova.[10]

Filozofie[editovat | editovat zdroj]

Metrodóros byl stoupencem epikurejské filozofie založené na senzualistické teorii poznání a materialistické metafyzice, která popírala nesmrtelnost duše. V etice byla za nejvyšší cíl člověka považována slast. Uvážlivou volbou požitků a rozumovým sebeovládáním usiluje moudrý člověk o ataraxii neboli neotřesitelný klid duše, v němž spočívá blaženost.[11]

Ve svém díle Metrodóros pomáhal rozpracovat a obhajovat filozofii svého mistra. Dochované zlomky mimo jiné zachycují části rozhovorů Metrodóra a Epikúra o otázkách jazyka a teorie poznání.[12] Polemizoval s odpůrci epikureismu, např. se svým bratrem Timokratem, jenž odpadl od epikurejské školy.[13] Kritizoval též Gorgiovu skepsi a Platónův idealismus.[14]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Z Metrodórových knih se zachovalo jen několik fragmentů. Podle Diogena Laertia[15] byl autorem následujících spisů:

  • Πρὸς τοὺς ἰατρούς, τρία – Proti lékařům (3 knihy)
  • Περὶ αἰσθήσεων – O smyslovém vnímání
  • Πρὸς Τιμοκράτην – Proti Timokratovi
  • Περὶ μεγαλοψυχίας – O velkodušnosti
  • Περὶ τῆς Ἐπικούρου ἀρρωστίας – O nepevném zdraví Epikúrově
  • Πρὸς τοὺς διαλεκτικούς – Proti dialektikům
  • Πρὸς τοὺς σοφιστάς, ἐννέα – Proti sofistům (9 knih)
  • Περὶ τῆς ἐπὶ σοφίαν πορείας – O cestě k moudrosti
  • Περὶ τῆς μεταβολῆς – O změně
  • Περὶ πλούτου – O bohatství
  • Πρὸς Δημόκριτον – Proti Démokritovi
  • Περὶ εὐγενείας – O urozenosti

Ukázka z díla[editovat | editovat zdroj]

Co jiného je dobro duše než dobrý stav těla a důvěřivá naděje, že potrvá?
***
K žaludku, badateli o přírodě Timokrate, k žaludku obrací rozum, řídě se přírodou, všechno své snažení.
***
Nikterak není třeba pečovat o spásu Helénů a dát se od nich věnčiti za moudrost, ale je třeba jíst a pít víno, Timokrate, pokud to neškodí žaludku a pokud je nám to příjemné.
***
Zmařil jsem tvé plány, štěstěno, a zahradil jsem ti všechen postranní přístup ke mně. A ani tobě, ani žádné moci vnějšího světa se nevzdáme. Ale až bude třeba, abychom odtud odešli, s pohrdáním plijíce na život a na ty, kteří na něm zpozdile lpí, odejdeme ze života s vítězným chvalozpěvem, hlásajíce, že jsme dobře žili.

—Metrodóros z Lampsaku[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Přívlastek „mladší" bývá k jeho jménu přidáván z toho důvodu, že existovali dva starořečtí filozofové stejného jména. Metrodóros z Lampsaku (starší) žil v 5. století př. n. l.; byl to žák Anaxagora a vykladač Homéra.
  2. Ve spisu Rozkošníci mimo jiné napsal, že Epikúros dvakrát za den zvracel z přejedení. Timokratés sám prý jen stěží unikl epikurejskému „nočnímu filozofování" a mystickému společenství.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CANFORA, Luciano. Dějiny řecké literatuy. Vyd. 1. Praha : KLP – Koniasch Latin Press, 2001. 893 s. ISBN 80-85917-69-6. S. 836.
  2. Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 s. cnb000507093. S. 28.
  3. Epikúros. O šťastnom živote. Překlad Miloslav Okál. Bratislava: Pravda, 1989. 445 s. ISBN 80-218-0013-5. S. 353.
  4. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 392 a 386.
  5. Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 s. cnb000507093. S. 117.
  6. Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 s. cnb000507093. S. 23.
  7. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 392.
  8. Epikúros. O šťastnom živote. Překlad Miloslav Okál. Bratislava: Pravda, 1989. 445 s. ISBN 80-218-0013-5. S. 353.
  9. LONG, A. A. Hellénistická filosofie: stoikové, epikurejci, skeptikové. Překlad Petr Kolev. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2003. 341 s. ISBN 80-7298-077-7. S. 32.
  10. DRTINA, František. Úvod do filosofie. Díl historický: základní úvahy, myšlenkový vývoj evropského lidstva. Část 1, Starověk a středověk. Praha: J. Laichter, 1914. 568 s. cnb000127481. S. 272.
  11. BRUGGER, Walter aj. Filosofický slovník. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1994. 639 s. ISBN 80-206-0409-X. S. 129.
  12. LONG, A. A. Hellénistická filosofie: stoikové, epikurejci, skeptikové. Překlad Petr Kolev. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2003. 341 s. ISBN 80-7298-077-7. S. 31.
  13. Epikúros. O šťastnom živote. Překlad Miloslav Okál. Bratislava: Pravda, 1989. 445 s. ISBN 80-218-0013-5. S. 353.
  14. Filosofický slovník. 2., opr. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998. 463 s. ISBN 80-7182-064-4. S. 268.
  15. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 392.
  16. Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 stran. cnb000507093. [První zlomek zaznamenal Kléméns Alexandrijský, druhý Athénaios, třetí Plútarchos a poslední výrok pochází z tzv. gnomologia vatikánského; citované české překlady jsou na str. 85 a 78.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Epikúros. O šťastnom živote. Překlad Miloslav Okál. Bratislava: Pravda, 1989. 445 s. ISBN 80-218-0013-5. [Slovenský překlad fragmentů z díla Metrodóra z Lampsaku je na str. 353–377.]