Metrodóros z Lampsaku (starší)
| Region | Západní filosofie |
|---|---|
| Období | Antická filosofie |
| Narození | 5. století př. n. l.? Lampsakos (řecké přístavní město na území nynějšího Turecka na břehu Hellespontu) |
| Úmrtí | 5. století př. n. l.? |
| Škola/tradice | Předsókratici, žák Anaxagora |
| Oblasti zájmu | filozofie, poezie |
| Vlivy | Anaxagorás, Homér |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Metrodóros z Lampsaku[pozn. 1] (řec. Μητρόδωρος ο Λαμψακηνός, Mētrodōros o Lampsakēnos; 5. století př. n. l.) byl starořecký filozof, žák Anaxagora, vykladač Homéra.
Život a názory[editovat | editovat zdroj]
O Metrodórově životě a díle je málo zpráv. Jeho život se klade do 5. století př. n. l.[1] Pocházel ze starobylého řeckého přístavního města Lampsakos (sever nynějšího Turecka na břehu Hellespontu). Byl žákem Anaxagora z Klazomen.[2]
Platon se v dialogu Ión zmiňuje o tom, že Metrodóros uměl povědět mnoho krásných myšlenek o Homérovi.[3] Podle Diogena Laertia se zabýval Homérem z přírodně filozofického hlediska.[4] Další starověká zpráva uvádí, že Metrodóros ve spise o Homérovi převáděl vše na alegorii.[5]
Někteří badatelé jsou toho názoru, že byl pravděpodobně původcem nebo šiřitelem alegorického výkladu, že Agamemnón je aithér, Achilleus slunce, Helena země, Alexandros (Paris[pozn. 2]) vzduch, Hektór měsíc.[7] Snad byl hlasatelem i tzv. antropologické alegoreze, podle které je společenství bohů obrazem lidského těla (Démétér = játra, Dionýsos = slezina, Apollón = žluč).[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Přívlastek „starší" bývá k jeho jménu přidáván z toho důvodu, že existovali dva starořečtí filozofové stejného jména. Metrodóros z Lampsaku (mladší) žil v 4./3. století př. n. l.; byl to žák Epikúra a jeden z prvních představitelů epikurejské školy.
- ↑ Paris byl nazýván též Alexandrem.[6]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SVOBODA, Karel, ed. Zlomky předsokratovských myslitelů. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1944. 175 s. cnb000764151. S. XI.
- ↑ ŠOKA, Silvester. Úvod do dejín filozofie: starovek. 2. vyd. Trnava: Spolok sv. Vojtecha, 1981. 170 stran. S. 49.
- ↑ Platón. Hippias Větší; Hippias Menší; Ión; Menexenos. Překlad František Novotný. 2. vyd. Praha: OIKOYMENH, 1996. 142 s. ISBN 80-86005-03-8. S. 85.
- ↑ Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 84.
- ↑ a b SVOBODA, Karel, ed. Zlomky předsokratovských myslitelů. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1944. 175 s. cnb000764151. S. 80.
- ↑ SVOBODA, Ludvík ed. a kol. Encyklopedie antiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1973. 744 s. cnb000127564. S. 454.
- ↑ NOVOTNÝ, František. O Platonovi. Díl třetí, [Filosofie]. 1. vyd. V Praze: Jan Laichter, 1949. 622 s. cnb000714188. S. 429.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SVOBODA, Karel, ed. Zlomky předsokratovských myslitelů. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1944. 175 s. cnb000764151. S. 80.
