František Novotný (filolog)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. PhDr. František Novotný, DrSc.[1]

František Novotný
Narození 29. srpna 1881
Hlína
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. září 1964 (ve věku 83 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatel, klasický filolog, lexikograf a překladatel
Alma mater Univerzita Karlova
Témata latina
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Novotný (29. srpna 1881 Hlína[2]20. září 1964 Brno) byl český klasický filolog, který mj. přeložil Platónovo dílo do češtiny.

Životopis a dílo[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn domkáře Jana Novotného a jeho manželky Nepomučeny, rozené Turkové.[2] V letech 1892—1899 vystudoval gymnázium v Chrudimi.Klasickou filologii vystudoval v letech 18991904 na FF UK v Praze u prof. Josefa Krále. Poté byl středoškolským profesorem ve Vysokém Mýtě a na Královských Vinohradech.

První světovou válku, do které byl povolán jako záložní důstojník, strávil v armádě. Již v roce 1914 byl raněn.[3]

Odborné funkce[editovat | editovat zdroj]

V roce 1918 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, o dva roky později (1920) se stal profesorem klasické filologie na Masarykově univerzitě v Brně.[4] Řádným členem České akademie věd a umění byl jmenován v roce 1933.

V letech 1929–1930 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Lexikografické dílo[editovat | editovat zdroj]

Badatelský záběr Františka Novotného byl v rámci klasické filologie prakticky bezbřehý. Věnoval se latinské lexikografii. Spolupracoval s Josefem M. Pražákem a Josefem Sedláčkem na dosud největším Latinsko-českém slovníku (první vydání roku 1910), který pro pozdější vydání upravoval již sám. Vydal několik latinských gramatických a syntaktických příruček. Z latiny rovněž překládal.

Grecistické dílo[editovat | editovat zdroj]

Do širšího povědomí je zapsán svým grecistickým dílem. Habilitoval se prací Eurhythmie řecké a latinské prósy (1917–1921), ke které na sklonku své univerzitní činnosti připojil ještě přehledná skripta Řecká a římská metrika (1955). Ve 20. letech 20. století v brožurkách i časopiseckých statích popularizoval vyspělou antickou kulturu a řeckou filosofii.

Platón[editovat | editovat zdroj]

Od mládí byl přitahován Platónovými dialogy, k jejichž jazyku a rozboru jednotlivých míst se vracel v četných článcích. Řecky s latinskými komentáři vydal Listy a Epinomis. A od roku 1915 do roku 1961 postupně přeložil a úvody doprovodil celé Platónovo dílo. Tento počin završil tetralogií O Platonovi I–IV (Život, Dílo, Filosofie, Druhý život, 1948–1970), která je dosud jediným komplexním dílem o Platónovi v češtině.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

S manželkou Karlou, rozenou Federovou (1875—1922) měli dceru Janu (1908—1981).[5] Jako vdovec se ve Starém Brně 6.6.1931 znovu oženil s Věrou Bakalinskou (1898—1979).[2][3]

Jeho švagrem byl zakladatel ondřejovské hvězdárny Josef Jan Frič (manželky byly sestry).[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Eurhythmie řecké a latinské prósy I–II, Praha 1917–1921
  • Gymnasion. Úvahy o řecké kultuře, Praha 1922
  • Socialistické snahy ve starém Řecku, Praha 1922
  • Antické státy a náboženství., Praha 1925
  • Platonovy Listy a Platon, Brno 1926
  • Sokrates, Praha 1926
  • Platon, Praha 1926
  • Platonis epistulae commentariis illustratae, Brno 1930
  • Latinská mluvnice pro střední školy II, Praha 1938
  • Latinská mluvnice pro střední školy. Hláskosloví a nauka o slově III/1, Praha 1946
  • O Platonovi I. Život, Praha 1948
  • O Platonovi II. Dílo, Praha 1948
  • O Platonovi III. Filosofie, Praha 1949
  • O Platonovi IV. Druhý život, Praha 1970
  • Latinská skladba (skripta), Brno 1953
  • Řecká a římská metrika (skripta), Brno 1955
  • Historická mluvnice latinského jazyka II, Praha 1955
  • Platonis Epinomis commentariis illustrata, Praha 1960
  • The Posthumous Life of Plato, Praha 1977

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. prof. PhDr. František Novotný, DrSc. In: Encyklopedie dějin města Brna
  2. a b c Matrika narozených, Hlína, 1867-1908, snímek 3, Záznam o narození a křtu a o 2. svatbě
  3. a b Encyklopedie města Brna: František Novotný
  4. František Novotný. www.phil.muni.cz [online].  [cit. 2017-12-01]. Dostupné online.  
  5. Policejní přihlášky, Praha, rodina Františka Novotného
  6. Rodokmen Federovi

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]