Aischinés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aischinés
Bust Aiskhines BM 1839 n2.jpg
Narození389 př. n. l.
Athény
Úmrtí314 př. n. l. (ve věku 74–75 let)
Sámos
Povolánípolitik, diplomat a řečník
Funkcevyslanec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aischinés, řecky Αἰσχίνης (389 př. n. l. Athény - 314 př. n. l. Samos) byl starořecký politik a řečník. Bývá řazen mezi tzv. attické řečníky (kánon deseti největších řečníků sestavený patrně ve starověké Alexandrii).

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z chudé rodiny (otec byl učitelem na základní škole, matka asistentka při náboženských obřadech), podařilo se mu však získat athénské občanství. Stal se úředníkem politiků Aristofonta z Azenia a Eubula. Poté se neúspěšně věnoval divadlu, více se mu dařilo jako vojákovi (bojoval např. v bitvách u Mantineie roku 363 a u Tamyn roku 358).

Pak vstoupil do politiky. Bylo to v době, kdy Athény vedly spory s králem Filipem II. Makedonským. Aischinés, po počátečním volání k obraně proti tomuto monarchovi, se nakonec přiklonil k umírněným, kteří si přáli dojednat smír. Ten také dojednal roku 346 př. n. l. Byl pak obviňován athénskými radikály (zejména Démosthenem a Timarchem) z přijetí úplatku od Filipa a vlastizrady, ale u soudu, k němuž ho pohnali, se obhájil (slavnou řečí O křivém poselství) a naopak dokázal úspěšně obžalovat žalobce Timarcha z prostituce (u soudu přednesl svou slavnou řeč Proti Timarchovi, jež se dochovala). Démosthénes podal sice žalobu novou, ale Aischinés se opět obhájil, politicky kryt zvláště Eubulem.

K boji s Filipem nakonec stejně došlo, patrně i díky samotnému Aischinovi (citován je zejména jeho odbojný projev na Amfiktyónii). Athéňané se Filipově armádě, spolu s Thébany, postavili roku 338 př. n. l. u Chairóneie, avšak byli rozdrceni. Aischinés se po této katastrofě, za niž nepřijal jakoukoli odpovědnost, pokusil z Athén vypudit radikály Démosthena a Ktésifonta (řeč Proti Ktésifontovi se dochovala), ale Démosthenés se dokázal svým řečnickým uměním obhájit. Aischinés k jeho ostrakizaci nesehnal ani pětinu potřebných hlasů, což vzal jako svou osobní urážku a porážku a odešel z Athén do Efesu. Později se přestěhoval na Rhodos, kde si založil školu rétoriky. Zemřel patrně na ostrově Samu.

Tři zachované projevy (O křivém posleství, Proti Timarchovi a Proti Ktésifontovi) byli tradicí nazvány Tři grácie či Tři charitky. Fotios hovořil i o devíti Aischinových dopisech, jakožto o Devíti múzách. Ty se však nedochovaly. Dopisi Aischinovi někdy připisované a publikované filologem Rudolfem Hercherem pod názvem Epistolographi Graeci patrně nepsal sám Aischinés.

Český filolog Eduard Kastner jeho řečnický styl hodnotil v Ottově slovníku naučném roku 1888 takto: "Jest zajisté Aischinés prvním řečníkem po Démosthenovi, ba v jedné věci jej i předstihl; dovedlť výborně mluviti i bez přípravy. Řeči jeho vyznamenávají se zvláštní plynností a mohutností slohu a neobyčejně bystrým vtipem, ale při vší té dokonalosti formální schází jim základ mravní, jejž Aischinés hleděl mírně nahraditi planou sofistikou."[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný/Aischinés – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 80–81.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]