Dějiny Vatikánu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Znak Vatikánu

Název Vatikán [1] se používá historicky již od doby Říše římské, pochází původně od Etrusků (zhruba od 8. století př. n. l.) a nese jméno podle pahorku Vaticanus Mons, na kterém se nachází. Tato oblast se také dříve nazývala Vatikánská pole (tzv. Campus Vaticanus). Na vatikánském pahorku byly nejdříve vybudovány vily patriciů a později dokonce i amfiteátr a zahrady sloužící k potěšení a zábavě římského obyvatelstva (ve zmíněném amfiteátru se nejčastěji mučili a vraždili křesťané). Nejprve byly na pahorku pouze zahrady, avšak v roce 40 po Kristu zde Caligula započal stavbu cirku, kterou však dokončil až císař Nero. V této době sem byly přivezeny egyptské obelisky, které se dnes nachází ve středu náměstí sv. Petra. Území Vatikánu po většinu času patřila papežům. Až v roce 324 n.l. zde vybudoval císař Konstantin baziliku, na jejichž základech byl v 16. století vybudován Chrám sv. Petra[2] a Vatikán začal psát svou křesťanskou historii.[3]

Expanze[editovat | editovat zdroj]

V 16. století za vlády Julia II. dosáhl Vatikán velkého územního zisku, kdy na jihu zasahovalo až do oblastí za hranicemi dnešního Říma. Papežskou rezidencí byl však Vatikán vyhlášen až 17.1.1377 papežem Řehořem XI. Ten však o rok později umírá a celý systém se nachází v krizi, které se říká západní rozkol, nebo také papežské schizma. Po Řehořovi se stal papežem Urban VI. Ten si ale svým nemilým chováním popudil kardinály, kteří ho volili, a tak Urbana sesadili z funkce a zvolili si nového papeže Klimenta VII. V té době bylo tedy více papežů ve funkci než jeden a to vyřešil Kostnický koncil v roce 1417. Po tomto složitém období došlo k určité stabilizaci papežství. Během Velké francouzské revoluce v roce 1798 Napoleon Bonaparte Vatikán zrušil a připojil ho k cisitalské republice, která byla pod správou Francie. K obnovení Vatikánu došlo o 4 roky později, avšak papež Pius VI. za to zaplatil vlastním životem.

Autonomie[editovat | editovat zdroj]

K další krizi ve Vatikánu došlo po roce 1848, kdy došlo v Itálii k revoluci proti vládnoucí dynastii Bourbonů. V roce 1867 byly italské městské státy sjednoceny s Římem a území Vatikánu bylo anektováno. V roce 1871 navrhl italský parlament zákony o papežské nezávislosti, které měly být odškodněním za ztrátu území. To papež však odmítl a tento problém byl vyřešen až podepsáním Lateránské smlouvy v roce 1929, kdy byl Vatikán prohlášen za nezávislý stát s papežem jako svým nejvyšším představitelem.

Lateránské smlouvy[editovat | editovat zdroj]

Lateránské smlouvy jsou tři dokumenty uzavřené 11. 2. 1929 mezi Vatikánem a italským fašistickým státem (tzv. Smírčí smlouva). Lateránská smlouva, jak již název napovídá, se podepisovala v Lateránském paláci.  První lateránská smlouva zřizovala suverénní stát Vatikán (Cittá del Vaticano) s papežem jako hlavou státu. Druhá lateránská smlouva byla konkordátem mezi katolickou církví a italským státem. Třetí lateránská smlouva jako dodatek první se týkala finančních vztahů. Obsah lateránských smluv byl pojat do italské ústavy roku 1947.[4] Jednání mezi Piem XI. a Benitem Mussolinim byla velmi tvrdá, největší rozdíly byly v otázkách týkající se vzdělávání a povinnosti vyučovat náboženství i na středních školách.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ERBACHER, Jürgen. Vatikán. Vyd. 1. vyd. Praha: Grada 88 s. s. ISBN 9788024739113. OCLC 794208883 
  2. Řím jako na dlani. [online]. Praha. [citace 11.11.2017]. Dostupné na: http://www.rim.jakonadlani.cz/component/finder/search?q=datum+zalo%C5%BEen%C3%AD&Itemid=102.
  3. ENGEL Petr. [online]. PEEN™. 2005 - 2016.[citace 11.11.2017] Dostupné na: http://www.peengel.cz/vatican_soubory/Page314.htm.
  4. Encyklopedie COJECO. [online]. Optimus s.r.o. 2003/03/14. [citace 11.11.2017]. Dostupné na: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=51928.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]