Dějiny Severního Irska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Stejně jako ostatní Irsko byla i tato oblast obývána od starověku Kelty. Ti se v 5. století začali stěhovat do severních oblastí Británie, kde založili svá království, která posléze ovládla celé dnešní území Skotska i další oblasti. V období 9.-11. století Irsko silně zpustošily vikinské nájezdy, ty ale na rozdíl od Anglie nikdy nepřešly v nějaké významné osídlení ostrova.

Od 12. století byla především oblast na severovýchodě ostrova pod vlivem Anglie, sem také od 16. století směřovala silná imigrace anglických, a především skotských presbyteriánů, kteří získali postupně ve čtyřech hrabstvích (Antrim, Armagh, Down a Londonderry) většinu a ve dvou dalších silnou menšinu (Tyrone a Fermanagh); pouze ve třech zbývajících hrabstvích provincie Ulster (Cavan, Donegal a Monaghan) měli nakonec většinu irští katolíci. Unionisté (tedy stoupenci unie s vlastní Británií) pak odmítali autonomii Irska, resp. jeho nezávislost, o níž usilovala většina Irů.

V roce 1922 bylo odmítnuto parlamentem (zřízeným roku 1919 pouze pro prvních šest hrabství) připojení k nově ustanovenému samostatnému Irsku. Severní Irsko tak zůstalo součástí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, což vláda Irska oficiálně nikdy neuznala (de facto roku 1985). Dodnes tu panuje složitá společenská situace, kterou eskalovaly militantní teroristické skupiny z obou táborů, a teprve roku 1994, resp. 1998 bylo podpisem Belfastské smlouvy vyhlášeno příměří (oběma stranami ovšem porušované) a probíhají další politická jednání.