Vintíř (poustevník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vintíř
Kenotaf svatého Vintíře na jižní stěně břevnovské baziliky sv. Markéty
Kenotaf svatého Vintíře na jižní stěně břevnovské baziliky sv. Markéty
Narození 955
Úmrtí 9. října 1045 (ve věku 89–90 let)
Povolání misionář a Poustevník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Vintíř (německy Gunther nebo Günther, latinsky Guntharius, někdy uváděn jako Gunther z Niederaltaichu, asi 9551045, někdy označován jako svatý) byl německý benediktinský mnich, zakladatel kláštera Rinchnach. Z jeho jména vzniklo německé jméno Günther.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Vintíř žil v 10.11. století a jeho život je opředen mnoha nejasnostmi. Narodil se někdy kolem roku 955 v hraběcí rodině v Durynsku, byl bratrancem[2] bavorského vévody a pozdějšího římského císaře Jindřicha II. a díky sňatku Jindřichovy sestry Giselykrálem Štěpánem (později svatořečeným) se stal spřízněným i s uherským vládnoucím rodem. V Uhrách strávil několik let, především v lesích u dnešního Bakonybélu, kde kolem roku 1018 založil benediktinský klášter svatého Mořice.[3]

Je pravděpodobné, že se přátelil s přemyslovskými bratry Oldřichem a Jaromírem, kteří v roce 1001 utekli z Čech před krutým Boleslavem Ryšavým. Kolovala pověst, že se Vintíř stal kmotrem knížete Břetislava, Oldřichova syna.

Ve 45. roce svého života se Vintíř po seznámení s učením benediktinů rozhodl stát řeholníkem. Rozdal svůj majetek a v roce 1006 se stal řádovým mnichem benediktinského kláštera v bavorském Niederaltaichu, kde měl na další utváření jeho názorů na život a víru vliv opat Gothard. Nejprve se navzdory vstupu do řádu nemohl vzdát světských radovánek, později ale odchází do samoty a žije příkladný život světce. Prošel Bavorskem, krátký čas pobyl v Rancingu (dnešní Lahling), později se přemístil do kraje nad Řezným potokem (na bavorské straně Šumavy), kde si založil poustevnu, která se s příchodem dalších bratří později rozrostla v klášter Riminichi (klášter Rinchnach). Podílel se na vybudování kaple sv. Jana Křtitele.

Později se dostal do oblasti kolem hradu Rabí a nakonec se usadil na vrchu Březník (Dobrá Voda), kde v poustevně Březnice 9. října 1045 zemřel.[4] Podle svého přání byl pochován v břevnovském klášteře. Jeho ostatky během husitských válek rozházeli husité. Jeho kenotaf se nachází při jižní stěně klášterní baziliky sv. Markéty.

Posmrtné osudy a význam[editovat | editovat zdroj]

Břetislav I. oceňoval jeho misionářské úsilí a využíval jej jako diplomata. Je doloženo Vintířovo působení v jednání mezi císařem Jindřichem III. a českým knížetem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. Překlad Pola, Vojtěch a Brichtová, Terezie. 3. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2002. 702 s. ISBN 80-7192-650-7. S. 523.  
  2. FIBICH, Ondřej. Šumava. 1. vyd. Praha : Baset, 2004. 800 s. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Šumavská krásná literatura v jazyce českém a latinském, s. 499.  
  3. http://www.szentmauriciusz.hu/tortenelem
  4. http://www.turistika.cz/fotogalerie/355/breznik#476087

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUBEN, Milan M.; KUČERA, Rudolf; KUKLA, Otakar A.. Svatí spojují národy : portréty evropských světců. 2. rozš. vyd. Praha : Panevropa, 1995. 195 s. ISBN 80-85846-00-4.  
  • KUBÍN, Petr. Sedm přemyslovských kultů. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta ; Togga, 2011. 372 s. ISBN 978-80-87258-19-4.  
  • Rufolf Schikora: Naše světla : Čtení ze životů svatých. Frýdek 1947, s. 671–672

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]