Diecéze litomyšlská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Biskupství litomyšlské)
Skočit na: Navigace, Hledání
Biskupství litomyšlské
Lutomislensis
titulární diecéze
Titulární biskup: Pavel Konzbul
Zřízena: 30. dubna 1344
Zrušena: 15. století
Obnovena: 1973
Stát: ČeskoČesko Česko
Znak litomyšlské diecéze
Pohled na kostel Povýšení sv. Kříže v Litomyšli z klášterních zahrad

Biskupství litomyšlské bylo založeno 30. dubna 1344 spolu s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství. Zaniklo za husitských válek a roku 1973 bylo obnoveno jako biskupství titulární.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Biskupství v Litomyšli vzniklo z toho důvodu, že obecnou podmínkou pro založení arcibiskupství bylo, aby mělo alespoň dva sufragány, a jelikož se nepodařilo dojednat přechod vratislavského biskupstvíhnězdenské církevní provincie do nově vznikající provincie české, bylo nutné zřídit novou diecézi. Materiální zabezpečení nového biskupství bylo zajištěno tak, že byl zrušen dosavadní premonstrátský klášter v Litomyšli, založený roku 1145 olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem, a jeho majetek i budovy byly využity pro potřeby biskupství, včetně dosavadního klášterního kostela, který se stal katedrálou. Právě možnost využití tohoto komplexu byla důvodem, proč bylo nové biskupství zřízeno právě v Litomyšli. Dosavadní premonstráti byli odškodněni tím, že se stali zakládajícími členy kapituly nového biskupství.

Druhým důvodem bylo, že nové biskupství na pomezí Čech a Moravy mohlo převzít část z  obou stávajících českých diecézí, větší část ovšem z rozsáhlejší diecéze pražské. Celkově jej tvořily:

celkově tedy 6 děkanátů se 147 farnostmi. Nové biskupství tak zdaleka nedosahovalo rozsahu mateřských diecézí pražské či olomoucké. Přestože jeho většina se nacházela na území Čech, po celou dobu existence udržovalo užší vztah s Moravou, respektive s olomouckým biskupstvím. Prvotní organizaci nové diecéze, například vymezení vztahu mezi biskupem a kapitulou, vedl z pověření Karla IV. vratislavský biskup Přeclav z Pohořelé.

Biskupství fakticky zaniklo za husitských válek (roku 1425), následující představitelé byli biskupy nebo administrátory jen formálně. Právně existovalo až do poloviny 16. století, asi do roku 1554. Roku 1664 na jeho tradici navázalo biskupství královéhradecké. Samotná litomyšlská diecéze obnovena nebyla a titul biskup litomyšlský se uděluje titulárním biskupům (jako titulární biskupství bylo obnoveno v roce 1973 bulou papeže Pavla VI.). Od 18. prosince 1982 až do své smrti 14. června 2010 byl titulárním biskupem litomyšlským Jaroslav Škarvada.

Otázka obnovení biskupství v Litomyšli byla nastolena po roce 1990 skupinou nadšenců a řešena s královéhradeckým biskupstvím jako s tím biskupstvím, které by se muselo vzdát největšího počtu farností. Tehdejší sídelní biskup doporučil tuto otázku zatím nenastolovat. Mezitím povstala biskupství zcela nová, Plzeňské a Ostravsko-opavské.[1]

Diecézní biskupové litomyšlští[editovat | editovat zdroj]

od 1425 diecézi fakticky neřídil, stejně jako jeho nástupci

  • Matěj Kučka OPraem (1442–1449)
  • Beneš ze Svitav (před 1453–po 1457) (administrátor)
  • Jan (1458) (administrátor)
  • Eliáš Čech (před 1468–1474) (administrátor)
  • Jan V. Bavor OPraem (1474–před 1478)
  • Eliáš Čech (před 1478–po 1492) (administrátor)
  • Lukáš (1552) (administrátor)
  • Wolfgang (1554) (administrátor)

Titulární biskupové litomyšlští[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Biskupství Litomyšl [online]. Římskokatolická farnost – děkanství Lanškroun, [cit. 2015-06-18]. Autor neuveden. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POKORNÝ, Pavel R. Biskupové Čech, Moravy a Slezska po roce 1918 a jejich znaky. Ostrava : Genealogická agentura, 1992. ISBN 80-900647-0-1. S. 51.  
  • Zdeňka Hledíková. Bistum Leitomischl. In GATZ, Erwin. Die Bistümer des Heiligen Römischen Reiches von ihner Anfängen bis zur Säkularisation. Freiburg in Breisgau : Verlag Herder, 2003. ISBN 3-451-28075-2. S. 360-362.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]