Přeskočit na obsah

Branické ledárny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Branické ledárny
Základní informace
ArchitektJosef Kovařovič
Poloha
AdresaBraník, ČeskoČesko Česko
UliceLedařská
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky41485/1-2134 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Branické ledárny jsou pozdně secesní průmyslový areál v pražské čtvrti Braník, ulice Ledařská, při pravém břehu řeky Vltavy. Areál byl v minulosti zbudován a sloužil jako ledárna, tedy velký sklad přírodního ledu. Součástí objektu byly také stáje pro koně, vila (kdysi správní budova) a dům správce objektu. Autorem Branických ledáren je architekt Josef Kovařovič, stavbu provedla firma Nekvasil.[1] Od roku 1964 jsou Branické ledárny chráněnou stavební památkou.[2][3][4][5][6][pozn. 1] Jsou významné technicky i architektonicky a jsou významným objektem českého průmyslového dědictví. Ledárny jsou několik desetiletí v soukromém vlastnictví, veřejnosti nepřístupné a postupně chátrají.[1]

V letech 1933–1959 byla ve smyčce „Ledárny“ ukončena tramvajová trať od Braníka.

Důvod výstavby a poloha

[editovat | editovat zdroj]

Výstavbu ledáren iniciovali pražští hospodští, protože ledárna na ostrově Štvanice přestávala vyhovovat.[1]

K ledárnám přiléhá záliv, kde byl led řezán.[1] Lokalita byla také dále vhodná, protože šlo o jedno z nejchladnější míst ve vltavském údolí.[1]

Technické detaily

[editovat | editovat zdroj]

Budovu postavila známá karlínská firma Nekvasil.[1] Stavělo se od roku 1909 do roku 1911 (průčelí domu však nese r. 1910). Hlavní budova areálu, tzv. lednice, byla jednou z prvních staveb využívající železobetonový skelet.[1] Konstrukce byla dále obehnána izolační zdí s korkovou izolací a další vzduchovou mezerou.[1] Má také důmyslný systém odvětrávání a odvodu vody.[1]

Kapacita uskladněného ledu byla 20 tisíc tun.[1]

Práce ledařů a zánik činnosti

[editovat | editovat zdroj]

V minulosti se k chlazení piva používal přírodní led. Ten se v Praze běžně těžil přímo ze zamrzlé řeky Vltavy a uskladňoval v zemních krechtech. Tuto činnost vykonávali tzv. ledaři, což byli dělníci, kteří byli velmi často v letním období zároveň i voraři. Později pražští hospodští a restauratéři založili obchodní společnost Akciové ledárny, která v letech 19091911 vybudovala areál Branických ledáren. Led zde byl uskladněn po celý rok, pomocí těžkých nákladních povozů tažených koňmi pak byl během roku rozvážen do jednotlivých hospod po celé Praze a v jejím okolí. Led byl distribuován také do nemocnic, restaurací a potravinářských provozů.[1] Původní provoz ledáren byl ukončen v roce 1954 v souvislosti s výstavbou Slapské přehrady Vltavské vodní kaskády, jež fakticky způsobila, že řeka Vltava v zimě téměř vůbec nezamrzá, a to ani za těch největších mrazů.[1] V osmdesátých letech (přinejmenším) byl v ledárnách sklad a balírna brambor podniku Ovoce zelenina Praha.

Úvahy, co se stavbou dál

[editovat | editovat zdroj]

V polovině osmdesátých let 20. století byl návrh na přeměnu areálu v paleontologické muzeum. Návrh nebyl realizován.[1] Po r. 1989 areál několikrát změnil majitele. Na konci devadesátých let se jej pokusila zakoupit i Praha, ale byla přeplacena zahraničním investorem.[1] Areál sloužil převážně jako sklad a chátrá dodnes (info k r. 2018).[1]

V r. 2010 byl předložen návrh Národnímu památkovému ústavu na přestavbu na byty a hotel. K realizaci též nedošlo.[1]

V polovině devadesátých let 20. století se o areálu přemýšlelo jako možné místo pro nevěstinec. Magistrát v rámci řešení boje s prostitucí a night-kluby dal zadání všem městským částem, aby vytipovaly lokalitu na svém území, kde by byla tato činnost tolerována.[1] V okolí ledárny totiž nikdo nebydlí a hlavní objekt nemá okna, byl tedy ideálním kandidátem na takovouto lokalitu.[1]

  • Yvonne Janková: Branické ledárny v Praze 4, in: Zprávy památkové péče 62, 2002, s. 37-41.
  • Yvonne Janková: Branické ledárny v Praze 4, in: Architekt, 2009, č. 10. On-line (20091113). Verif. 20191209.
  1. Některé zdroje uvádějí r. 1990, většina však r. 1964.
  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r Příběhy domů: Obří lednice v Braníku. Tučnák. Květen 2018, s. 14. Dostupné online. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1990-10-22]. Identifikátor záznamu 153598 : konzervárna - Branické ledárny. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. NOVÁKOVÁ, Jolana. Obří branická lednice zajistila studené pivo pro Pražany [online]. rozhlas.cz, 2017-11-07 [cit. 2019-08-15]. Dostupné online. 
  4. Ledárny Braník [online]. prazdnedomy.cz [cit. 2018-05-01]. Dostupné online. 
  5. Objevte Zapomenutá místa Prahy [online]. aktualne.cz, 2011-09-22 [cit. 2018-05-01]. Dostupné online. 
  6. TECHNICKÉ PAMÁTKY SOUVISEJÍCÍ S VODOU: BRANICKÉ LEDÁRNY [online]. aktualne.cz, 2016-11-14 [cit. 2018-05-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]