Chillon

Chillon
Základní informace
Sloh	románský, gotický
Architekti	Pierre Mainier; Jacques de Saint-Georges
Výstavba	11. století
Materiál	kámen
Poloha
Adresa	Avenue de Chillon 21, 1820 Veytaux, Veytaux, Švýcarsko
Souřadnice	46°24′51″ s. š., 6°55′39″ v. d.
Další informace
Web	Oficiální web
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chillon (latinsky Castrum Quilonis) je vodní hrad ve východní části Ženevského jezera ve švýcarském kantonu Vaud, asi pět kilometrů jižně od města Montreux ve správním území obce Veytaux.

Historie

Skalní ostrov, v těsné blízkosti východního břehu Ženevského jezera, na kterém je hrad postaven, má strategickou polohu, z níž je možno kontrolovat cestu severní a jižní Evropou.

Archeologie

Archeologický výzkum hradu a jeho okolí i sběr archeologických nálezů probíhaly od konce 19. století. Nejvíce se o ně zasloužil archeolog Naef Albert (1862–1936). Stratigrafie terénu a nálezy potvrzují, že toto místo bylo obydlené od doby bronzové.

Hrad byl založen kolem roku 1000 biskupem ze Sittenu a vystavěn postupně od 11. do 13. století, s drobnými dostavbami a přestavbami v 16. 18. století a puristickou obnovou z let 1890–1936. Patří k nejzachovalejším středověkým hradům ve střední Evropě. Poloha hradu v tomto místě byla v historii strategicky významná, protože ten, v jehož držení hrad byl, ovládal cestu okolo Ženevského jezera a mohl vybírat mýtné.

Hrad byl poprvé písemně zmíněn roku 1150. Tehdy existovala archeologicky ověřená kaple, později zasvěcená svatému Jiří, a v ní nalezený relikviář. V té době hrad patřil Thomasovi I. z Zähringenu a dále jeho potomkům až do první poloviny 13. století, kdy je vystřídala savojská hrabata, nichž se jako první připomíná Petr II., který dal k jádru hradu na východní straně přistavět tři půlválcové věže, aby posílil jeho obranyschopnost proti útoku z pevniny. Jeho následovníci hrad dostavěli na reprezentativní rytířské sídlo své doby, vybavené erbovním sálem, v podzemí kryptou a v prvním nadzemním podlaží skladem potravin, vinným sklepem a pevným žalářem.

V tomto žaláři pravděpodobně trpěli roku 1348 Židé, chycení při pogromu a křivě obvinění z otrávení vody při morové epidemii v přilehlém Villeneuve. Roku 1530 zde byl uvězněn politik François Bonivard, který se provinil přesvědčováním Ženevanů, aby se spolčili se Švýcary proti Savojským vládcům. Byl přikován řetězy k sloupu věznice. Neúspěšně se ho pokusil osvobodit mladý Ženevan Michel Cotié, který se pod cizím jménem dostal do hradu, byl chycen a rovněž uvězněn. Kolečkem z hodin přepiloval své řetězy i mříže a vyskočil z hradu, ale zabil se pádem na kameny, protože hladina Ženevského jezera tehdy byla nižší než v současnosti.^[1]

Na počátku 19. století hrad navštívili básníci George Gordon Byron a Percy Bysshe Shelley. Básníkův vyrytý podpis se dochoval na třetím žalářním pilíři.

Podoba hradu Chillon je výsledkem postupné výstavby, úprav, rekonstrukcí a oprav několika staletí. Historii hradu lze rozdělit do tří období:

Savoyské období (12. století – 1536): Nejstarší písemná zmínka o hradu pochází z roku 1150, ale říká se, že dům Savoy již dříve kontroloval cestu podél břehů Ženevského jezera.
Bernské období (1536–1798): Švýcarské, přesněji Bernské období nastalo po dobytí Pays de Vaud bernskými vojsky, která obsadila Chillon v roce 1536. Hrad byl zachován jako pevnost, zbrojnice a vězení a tomuto účelu sloužil po více než 260 let.
Vaudské období (od roku 1798): Období Bernského Chillonu bylo ukončeno v roce 1798, v době Vaudoiské revoluce. Hrad se stal majetkem kantonu Vaud, který byl založen v roce 1803. Restaurování historické památky začalo na konci 19. století a pokračuje dodnes.

Savojské období

Výslovná zmínka o hradu Chillon pochází z roku 1150. V této době byl hrad v držení hrabat ze Savoje. Tato hrabata měla spolu s pány z Blonay právo kontroly a vybírání mýtného na cestě podél jezera. Chillon nesl v této době název Castrum, což označovalo hrad s osadou.

V průběhu 13. století savojská hrabata dobyla většinu území v oblasti Vaud, které pak bylo rozděleno do několika malých částí. To znamenalo začátek nadvlády Savojů nad dvěma třetinami území, dnešních francouzsky mluvících kantonů.

Oblast, kterou Savoyové dobyli, leží na sever a na jih od Alp a měli pod kontrolou dvě hlavní cesty v západních Alpách, konkrétně průsmyky Mont Cenis Pass a Velký Svatobernardský průsmyk. Tyto dva průsmyky spojující Itálii se severozápadní Evropou se ukázaly jako velmi důležité zdroje příjmu při vybírání mýtného a tím i získávání materiálních a finančních prostředků. Již tehdy bylo položení hradu významné jak z hospodářského tak i strategického významu.

V roce 1214 nechal Tomáš I. Savojský vystavět dva kilometry východně od Chillonu, v místě Villeneuve, celní stanici, sklady a obchodní přístav.

Důležité rekonstrukce a práce na rozšíření hradu byly provedeny postupně v několika etapách, z podnětu hraběte Thomase I. Savojského a následně jeho čtyř synů, včetně Petra II. Savojského, pána hradu v letech 1255–1268. Prvně dohlížel na stavební práce duchovní Pierre Mainier z Chambéry. V době Filipa I. SavojskéhoPhilippa I. Savojského. Další práce byly svěřeny do rukou Jacques de Saint-Georgese, zednického mistra a inženýra, který byl nejen architektem, ale i specialistou na vojenské objekty.

Rodina Savojů používá hrad jako příležitostné sídlo a to z důvodu správy velkého území, nad kterým musela vykonávat dohled. Trvale zde pobýval kastelán a soudní vykonavatel. Stěhovavý život Savojů byl vázán na střídání ročních období, neboť některé rezidence nebyly v zimních měsících obyvatelné, jiné byly svým umístěním spíše určeny pro lov. Savojové cestovali s velkým komfortem. Jejich doprovod byl velmi početný, včetně dělníků a úředníků. Na svých cestách s sebou převáželi i nábytek a zařízení. Důvodem byla nutnost vybavit místa, kde právě pobývali. Nepoužívané místnosti v objektech zůstávaly po jejich odjezdu prázdné a zavřené. V době nepřítomnosti panovníků spravoval hrad kastelán, obvykle šlechtic z Turína. Velel ozbrojené posádce, prosazoval zákon, vybíral clo, daně a další poplatky.

Savojské vévodství bylo během druhé poloviny 13. století rozděleno do několika oblastí. V této době výkon funkce kastelána na Chillonu převzal guvernér Chablais. Tímto došlo k tomu, že se tato oblast stala ve 14. století největším správním celkem turínských zemí. Zahrnovala hrady Vevey a Aigle, v Dolním Valaisu, a na jižním břehu Ženevského jezera (Evian a Thonon).

Hrad Chillon se stal důležitým správním a finančním centrem v severních zemí Turína ve správě Savojů. V této době byl i postaven severní trakt hradu. Jednalo se o administrativní část a pokladnici, která také sloužila pro uložení archivu. V pokladnici byly ukládány příjmy pocházející z okolních oblastí a celní stanice Villeneuve. Tyto příjmy nebyly posílány do státní pokladny v Chambéry ale byly zde ponechány k financování vojska, stavebních a jiných prací.

Na konci 14. století došlo ke změně, administrativní rozhodování a finanční správa byly přesunuty do Chambéry a odtud bylo prováděno centrální řízení oblasti. Soudní dvůr zůstal v jiných rezidencích, jako je Le Bourget, Thonon nebo Ripaille. V roce 1436 se Amadeus VIII. Savojský před svým zvolením papežem Felixem V., pokusil oživit dění na hradě. Nařídil architektu Aymonet Corniauxovi (tesaři, který byl zodpovědný za údržbu budov Chablais a Vaud), aby provedl rozsáhlé stavební úpravy a změny na vojenských objektech, horních částech hradeb a věží, které měly hradu vrátit jeho význam.

Bernské období

Dne 29. března 1536 byla dobyta oblast Vaud a hrad Chillon. Ten byl ušetřen následkům Burgundské války a přešel do rukou Bernských.

Hrad se stal správním centrem Bailiwick Vevey a měl v něm trvalé sídlo soudní vykonavatel, člen Bernského patriciátu a také byl kapitánem Chillonu, protože zastupoval panovníka a vykonával jeho vůli. Původní rozdělení hradu na dvě části ztratilo na významu a prostory hradu byly přestavěny. Zároveň byly provedeny i úpravy obranného charakteru s ohledem na vývoj střelných zbraní.

I přes dobrý stav hradu, byl tento v roce 1773 soudním vykonavatelem opuštěn, z důvodu izolovanosti od okolního dění a nepohodlí, a vykonavatel se přestěhoval do Vevey. Hrad nebyl již dále považován za významný z vojenského hlediska a byl dále používán ke skladování obilí a zboží. V roce 1785 padl návrh, aby bylo celé severní křídlo proměněno ve velkou sýpku, ale vzhledem k vysoké vlhkosti úprava neproběhla.

Vaudské období

V lednu 1798 vlastenci z Vevey a Montreux bez odporu obsadili hrad. Hrad se stal národním majetkem v průběhu Vaudské revoluce a v roce 1803 byl převeden do nového kantonu Vaud. Zprvu žádné snahy o rekonstrukci starých hradních budov nebyly a jeho ostrahu zajišťovaly pouze dvě policejní stráže. Využití hradu spočívalo i nadále ke skladování, jako zásobárna prachu, munice, zbraní a vězení.

Nástup romantismu a obdivu středověku vedl ke znovuobjevení Chillonu. V roce 1762 publikoval Rousseau v románu La nouvelle Héloïse místa a informace o hradu, kde byl vězněn François Bonivard (1493–1570). Velký zájem o hrad projevil básník Lord George Gordon Byron, který zasadil děj básně Vězeň chillonský z roku 1816.

Krajina v okolí hradu odpovídá estetickým představám romantismu; malebná silueta, starobylé zdi s temnou minulostí a rámování siluetou hor. Vaudské úřady však nesdílely nadšení romantismu a v letech 1836–1838 nechaly proměnit vnitřek hradu opět na skladiště zbraní a nakonec na novou věznici. I přes toto pokračoval zájem veřejnosti o návštěvu hradu a tak byly umožněny prohlídky hradu pod dozorem stráží, později s oficiálními průvodci.

Odkazy

Reference

↑ Nikolaj Karamzin in: Šilponskyj zamok, editorka Valentina Smekalina podle ruských autorů 18.-19. století. Vydal honorární konzulát Ruské federace v Lausanne, 2013, s. 14-16

Externí odkazy

Galerie Hrad Chillon na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chillon na Wikimedia Commons
Oficiální stránky

[1] Nikolaj Karamzin in: Šilponskyj zamok, editorka Valentina Smekalina podle ruských autorů 18.-19. století. Vydal honorární konzulát Ruské federace v Lausanne, 2013, s. 14-16

[1]