Luigi Pulci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Luigi Pulci
Luigi Pulci na obraze Filippina Lippiho
Luigi Pulci na obraze Filippina Lippiho
Narození 16. srpna 1432
Florencie
Úmrtí listopad 1484
Padova
Povolání básník
Národnost italská
Období quattrocento
Žánr lyrická poezie
rytířský román
Významná díla Morgante
Příbuzní Bernardo Pulci a Luca Pulci (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luigi Pulci (16. srpna 1432, Florencielistopad 1484, Padova) byl italský renesanční básník, autor parodického rytířského románu Morgante (1478-1483).[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze staré zchudlé šlechtické rodiny[2] a po otcově smrti roku 1451 musel se svými bratry Bernardem a Lucou (také básníky) čelit ekonomickým problémům zaviněným otcovými dluhy. Pracoval proto jako tajemník bohatých obchodníků. Již roku 1461 patřil k uměleckému kruhu kolem Lorenza de Medici a z podnětu Lorenzovy zbožné matky začal pracovat na velkém eposu o činech rytířů Karla Velikého později nazvaném podle jedné z postav Morgante. Kromě toho napsal větší množství básní kratších literárních forem jako jsou rispetti, sonety nebo frottole.[1]

Roku 1465 došlo k úpadku směnárny jeho bratra Lucy, který byl uvězněn. Jako jeho společník byl proto i s bratrem Bernardem vypovězen z Florencie, ale na zákrok Lorenza se mohl roku 1466 z vyhnanství vrátit. Ve službách rodu Medicejských pak vykonal řadu cest s důvěrným posláním, například roku 1470 do Camerina a roku 1471 do Neapole na aragonský dvůr.[1]

V té době se dostal do konfliktu s knězem Matteem Francem (1448-1494), který jej obvinil z pohoršlivého chování a z kacířských názorů. Žaloby na jeho bezbožnost zesilovaly a Franco přesvědčil i Lorenza o oprávněnosti svých obvinění. Od roku 1473 byl proto Pulci ve službách kondotiéra Sanseverina a provázel jej na jeho cestách. Začínal být čím dál tím vice považován za bezvěrce a heretika. Snažil se proto obhájit svou pravověrnost veršovaným dílem Confessione (1483, Zpověď), Když však roku 1484 v Padově zemřel, byl pohřben jako kacíř v nesvěcené půdě.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Rispetti d'amore (Milostné písně), v těchto básních vychází Pulci z toskánské lidové písně.[3]
  • La Beca da Dicomano, kratší pastýřská báseň s groteskními prvky, jakási parodie díla Nencia da Barberino Lorenza de Medici. V básni venkovan Nuto opěvuje svou milou Becu.[3]
  • La Giostra (1469-1475, Turnaj), báseň na oslavu Lorenzova vítězství v turnaji.[3]
  • Confessione (1483, Zpověď), dílo v tercínách napsaná ve snaze obhájit se před nařčením z kacířství, ve které žertovný tón prostupuje silnými náboženskými motivy.[3]
  • Morgante (14781483), Pulciho nejvýznamnější dílo, parodický rytířský román, který vypráví příběhy Orlanda (Rolanda) a Rinalda di Montalban (Renauda de Montauban). Titulní postava je ale obr, který se stává věrným následovníkem Orlanda po té, co jej rytíř přemohl při osvobození kláštera Chiaromonte a učinil z něj křesťana.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d PELÁN, Jiří, a kol. Slovník italských spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 751 s. ISBN 80-7277-180-9. S. 602–604. 
  2. a b BUKÁČEK, Josef, a kol. Slovník spisovatelů - Itálie. 1. vyd. Praha: Odeon, 1968. 460 s. cnb000160223. S. 331–333. 
  3. a b c d KOLEKTIV AUTORŮ. Ottův slovník naučný, 20. díl. Praha: Argo a Paseka, 2000. 1087 s. ISBN 80-7203-289-5. S. 975–976. Fotoreprint původního vydání z roku 1899. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]