Trilogie vášně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Trilogie vášně
AutorJohann Wolfgang von Goethe
Původní názevTrilogie der Leidenschaft
PřekladatelOtokar Fischer
Jazykněmčina
Žánrsoubor tří lyrických básní
Datum vydánívznik 18231824, tiskem 1827
Česky vydáno1916
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trilogie vášně (1827, Trilogie der Leidenschaft) je soubor tří milostně reflexivních básní německého básníka Johanna Wolfganga von Goetha vzniklých v letech 18231824, který je považován za jeden z vrcholů německé lyrické poezie a který se skládá z básní Wertherovi (1824, An Werther), Elegie (1823, Marienbader Elegie) a Usmíření (1823, Aussöhnung).[1]. Tiskem soubor Goethe poprvé vydal roku 1827 v souborném vydání svých básní Gedichte.[2]

Vznik básní[editovat | editovat zdroj]

Básně, vzniklé na základě Goethova pobytu v Mariánských Lázních v létě 1823, byly vytvořeny v opačném pořadí, než jak je později autor zakomponoval do trilogie. Jejich hlavní inspirací byl jeho vztah s devatenáctiletou dívkou Ulrikou von Levetzow, do které se ve svých čtyřiasedmdesáti letech zamiloval a jehož nabídku k sňatku odmítla. Kompozice trilogie je postavena na poněkud chladnějším úvodu, který je následován vzrušenou tragičností a nakonec zklidňujícími motivy v závěru.[1]

Obsah básní[editovat | editovat zdroj]

Ulrika von Levetzow

Wertherovi[editovat | editovat zdroj]

Goethe v pěti slokách této úvodní básně trilogie, kterou ale napsal jako poslední, oslovuje Werthera jako „oplakávaný stín“ autorova mladého věku. Adresuje mu hořké verše o nedočkavé dychtivosti mládí, která postupně s věkem pomíjí současně s vírou v život.[1]

Jak zázračný se lidský život zdá
tak hebký den a noc jak ohromná!
A na nás, kdož jsme vzrostli v slastech ráje,
jen pablesk velebného sluce hraje,
a již nás dusná, chorá touha zmámí,
teď na svět útočí, teď pře se s námi;
vždy jinak v duši, jinak vůkol ní
je v nitru záře, když se venku tmí,
když venku lesk, zrak duše stopen v tmách
jsme k štěstí slepí - a je na dosah.

Elegie[editovat | editovat zdroj]

Elegie je nejrozsáhlejší básní cyklu a je jeho jádrem – obsahuje dvacet tři šestiveršových slok blízkých italským stancím. Líčí setkání s milovanou dívkou, radostně prožité společné chvíle, kdy „den vzrušený svým křídlem v letu mával a chvilky hnal, že ubíhaly plaše“. a trýzeň rozloučení. Základní napětí básně i celé trilogie je vyvoláno rozporem mezi láskou pojímanou jako tvořivá síla obohacující člověka a dávající jeho životu vyšší smysl a mezi loučením a zmarem, jež člověka od možnosti lásky vzdalují. Lásku nelze vymanit z moci času a básník po rozchodu s milovanou ženou ztrácí vnitřní rovnováhu i smysl života.[1]

Mně ztracen svět, já sobě ztracen hynu,
já, jenž jsem býval bohů miláčkem;
mne bozi svedli: skříňku Pandořinu
mi dali, slastmi bohatou i zlem;
k rtům přitiskli mne opojivých darů
a rvou mne pryč – vstříc rvou mne mému zmaru.

Usmíření[editovat | editovat zdroj]

Maria Szymanowska

Třetí báseň souboru inspirovaná virtuózními klavírními koncerty Marie Szymanowské, k níž básníka poutala náklonnost, vznikla jako první. Skládá se ze tří slok a v trilogii přináší básníkovi, který je po rozchodu s milovanou ženou přesvědčen, že plně žít a být šťasten může být pouze v její blízkosti, konečné utišení jeho vášně v kráse hudby.[1]

Slyš! Na jasných se křídlech hudba vznáší,
jež miliony tónů v soulad spletla,
by pronikla nám v prapodstatu naší,
by zalila jí věčnou krásou světla
na řasách rosu, v čisté touze tonu
a cítím božství slz a božství tónů.[3]

Ohlasy[editovat | editovat zdroj]

Především Elegie se stala námětem mnoha literárních děl. K nejvýznamnějším z nich patří Elegie z Mariánských Lázní (Die Marienbader Elegie) ze sbírky povídek Stefana Zweiga Hvězdné hodiny lidstva (1927, Sternstunden der Menschheit).

V české literatuře se poslední Goethovou láskou zabývá Miroslav Slach v románu Dostavník do Výmaru (1969) a v povídce Sbohem, letní lásko ze stejnojmenné povídkové sbírky z roku 1982.[1]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f MACURA, Vladimír, a kol. Slovník světových literárních děl I.. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. cnb001277745. S. 296–297. 
  2. Trilogie der Leidenschaft - Zeno.org, Ihrer Volltextbibliothek
  3. Veškeré citace jsou převzaty z překladu Otokara Fischera vydaného v knize Z Goethova odkazu, Praha: Ludvík Bradáč 1916. S. 52-64.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]