Komorní hůrka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Komorní hůrka

Zastavení naučné stezky u průzkumné štoly

Vrchol 503,4 m n. m.
Poznámka Jedna z nejmladších sopek na území ČR
Poloha
Světadíl Evropa
Státy Česko Česko
Pohoří Chebská pánev
Souřadnice 50°6′3″ s. š., 12°20′11″ v. d.
Komorní hůrka
Komorní hůrka
Hornina čedič (olivinický nefelinit)
Povodí Ohře, Labe
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdroje k infoboxuNárodní přírodní památka
Komorní hůrka

Skalní výchoz bazaltoidů s pamětní deskou
Datum vyhlášení 31. prosince 1933
Vyhlásil Ministerstvo školství a národní osvěty
Kód ÚSOP 182
Lokalita Slatina u Františkových Lázní, Skalka u Chebu, Slatina u Františkových Lázní
Výška 470 – 503 m n. m.
Výměra 7,0816 ha
Seznam CHÚ v okrese Cheb
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Národní přírodní památky v Česku

Komorní hůrka (něm. Kammerbühl) je kopec (503 m n. m.) na Chebsku a zároveň národní přírodní památka o rozloze 7,08 ha na katastru místních částí měst Chebu a Františkových Lázní - Skalky a Slatiny.[1] Komorní hůrka je součástí Geoparku Egeria, části Česko-bavorského geoparku.[2] Národní přírodní památka je spravována prostřednictvím regionálního pracoviště AOPK ČR - Správy CHKO Slavkovský les.[1]

Charakteristika lokality[editovat | editovat zdroj]

Komorní hůrka je jednou z nejmladších čtvrtohorních sopek na území České republiky. Jedná se o zalesněný kopec - sypaný kužel, tvořený vulkanickým materiálem. V jeho odlesněné východní části je opuštěný jámový lom, štola a skalní výchozy.[2] Lokalita se nachází na území geomorfologické jednotky Chebská pánev.

Vznik a stáří sopky[editovat | editovat zdroj]

V řadě pramenů, včetně seznamu chráněných území AOPK ČR[1], je citována původní domněnka, že Komorní hůrka je nejmladší sopkou, která byla v minulosti činná na území České republiky. Ve stínu věhlasu Komorní hůrky zůstává poněkud skryto povědomí o další čtvrtohorní sopce Chebska Železné hůrce, vzdálené od Komorní hůrky asi 14,5 km vzdušnou čarou směrem na jihovýchod. Údaje o stáří obou sopek se pohybují v rozmezí 200 000 až 1 milión let.[3] Podle radiometrického měření je stáří Komorní hůrky nejčastěji odhadováno na 250 000 - 400 000 let.[2] Dle nejnovějšího průzkumu z počátku 21. století by mohlo stáří Železné hůrky být 150 000 - 400 000 let, čímž není vyloučeno, že nejmladší sopkou na území České republiky by mohl být právě tento čtvrtohorní vulkán.[4] Problematikou datace aktivity západočeských sopek Komorní hůrka a Železná hůrka se zabývali i vědci z Geografického ústavu Univerzity v Heidelbergu (SRN).[5]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Komorní hůrka vznikla ve čtvrtohorách na dně vysychajícího slaného jezera erupční aktivitou tzv. strombolského typu, pojmenovanou podle stejnojmenné sopky v Tyrhénském moři. V závěrečné fázi jícen sopky vyplnil čedič (olivinický nefelinit) a překryl i oblast sopečného popela na jihozápadní straně sopky.

Kopec je torzem struskového kužele malého čedičového vulkánu, vystupujícího z Chebské pánve na křížení chebsko-domažlického příkopu a západního okraje oherského riftu.[3] Jedná se o vulkanický vrch stratovulkánového typu s projevy střídajících se erupcí bazaltoidních lávových výlevů a vulkanického popela. V usazených tufech se vyskytují nejen sopečné pumy, ale i xenolity vytržené erupcí z okolního pláště metamorfitů a granitů. Vzácně lze v této lokalitě nalézt i porcelanity.[2]

Sopečné strusky a tufy, obsahující bazaltoidní sopečné pumy o velikosti až 50 cm, se v jámovém lomu těžily tak intenzívně, že torzo struskového kužele v průběhu 20. století prakticky celé zmizelo.[3]

Stav lokality na počátku 21. století[editovat | editovat zdroj]

Komorní hůrka byla původně bezlesá, nyní jsou místa, kde by bylo možno v terénu studovat její geologickou minulost, zcela zarostlá a nepřehledná. Tuto skutečnost však poněkud vyvažuje uskutečnění projektu Naučné stezky Komorní hůrka s pečlivě vypracovanými informačními panely.[3] Zatravněný prostor bývalé jámy na těžbu štěrku se stal postupem času významnou botanickou lokalitou, k čemuž přispělo zdejší specifické teplé a suché mikroklima. Za zmínku stojí především výskyt silně ohroženého druhu - vstavače obecného (též Vstavač kukačka, Orchis morio).[6]

Od roku 2004 probíhala při jižním úpatí Komorní hůrky, přímo v těsném sousedství hranic národní přírodní památky, realizace developerského projektu Komorní Dvůr - výstavba nové rezidenční čtvrti rodinných domů.[7] Součástí tohoto komplexu je i nový hotel s welnesscentrem.[8]

Goethe na Komorní hůrce[editovat | editovat zdroj]

Johann Wolfgang Goethe nebyl pouze znamenitý literát, ale také vzdělaný přírodovědec.[9] V naší zemi pobýval celkem 17krát a až na jedinou výjimku jezdil vždy do západních nebo severních Čech. Komorní hůrku navštívil poprvé v roce 1806. Nesl si s sebou německý dopis-spis Ignáce Antonína Borna O vyhaslé sopce u města Chebu (Praha, 1773), který byl původně adresován hraběti Františku Josefu Kinskému – muži, který jako první rozeznal, že Komorní hůrka je sopka a že nevznikla usazováním hornin ve vodním prostředí, jak se do té doby soudilo. Goethe už tehdy v souladu s Bornem připustil, že jde o sopku. A vracel se sem ještě v letech 1811, 1820 a 1822 („Myslel na ni jistě dvacet let.“ V. Cílek)[10]. Naposledy sopku navštívil společně s hrabětem Kašparem Šternberkem, švédským chemikem J. J. Berzeliem (ten okamžitě poznal, že jde o vulkán) a chebským radou Šebastiánem Grünerem. Byl to právě Goethe, kdo navrhl hraběti Šternberkovi (pod vlivem původního návrhu Borna), aby dal do nitra kopce razit štolu. Nynější portál štoly je však podle geologa V. Cílka padělek, resp. památník.

Schematický průřez čtvrtohorním vulkánem Komorní hůrka

Kvůli zajištění finančních prostředků byl tento návrh realizován Kašparem Šternberkem až po Goethově smrti . V roce 1837 byla dokončena ražba 300 metrů dlouhých důlních chodeb do nitra Komorní hůrky, které přinesly nezvratný důkaz o jejím vulkanickém původu. Na vstupním žulovém portálu do nyní už zavalených štol to dosud připomíná pamětní nápis: „DEN NATURFREUNDEN GEWIDMET von G. K. STERNBERG MDCCCXXXVII“ (Přátelům přírody věnoval hrabě Kašpar Šternberk – 1837).[3]

Západním Čechám a zejména Komorní hůrce vděčí Goethe zřejmě také za velkou část své literární inspirace, jak zmiňuje Václav Cílek: „A přesto se zdá, že této nejmenší a nejnepatrnější sopce, poslednímu chudáku v řadě vulkánů, vděčí Goethe za hlubokou část své inspirace, za vhled do světa zemských sil.“ Vedle Goetha později Komorní hůrka inspirovala například také západočeského básníka Petra Maděru a další.

Místní pověsti[editovat | editovat zdroj]

Ke Komorní hůrce se váže několik pověstí, v nichž se odráží, jak si místní obyvatelé snažili vysvětlit zvláštní geologické jevy v tomto regionu.

Pověsti o černých mužíčcích[editovat | editovat zdroj]

(překlad německého textu z 19. století)[11]

Nezvaný host[editovat | editovat zdroj]

U Františkových Lázní je kopec Komorní hůrka. V tomto kopci je otvor, kterému se říká Trpasličí jeskyně. Od nepaměti zde v podzemí žili malí černí mužíčci, kteří lidem spíše škodili, než pomáhali. Jednou když místní mladý sedlák obcházel své hospodářství, vynořil se před ním z křoví mužíček asi 1,5 stopy vysoký. Měl černý kabát a na hlavě černý klobouk s pérem. Skřítek požádal mladého hospodáře o nocleh a ten mu ochotně vyhověl. Ráno našel sedlák hostovu postel prázdnou a s ním zmizely i peníze, které předtím trpaslík za nocleh zaplatil.

O zlém lesníkovi[editovat | editovat zdroj]

Poblíž Chebu žil jeden lesník, který měl velmi zlou a bezcitnou povahu. Ten lesník nakoupil pozemky jižně od Komorní hůrky a postavil si zde velký statek. Avšak každou noc mu trpaslíci zbořili část budov. Lesník se o tom přesvědčil sám, když v noci pozoroval vstup do jeskyně a viděl, jak z ní vycházejí skřítci s kladivy, krumpáči, pilami a sekerami. Poté, co trpaslíci všechno zničili, se vrátili zpět do jeskyně. Lesník vše viděl, ale jako by byl očarován a nedokázal proti nim zasáhnout. Věděl ale, že trpaslíci opouštějí jeskyni jen v době, kdy Měsíc přechází do úplňku. Také se věřilo, že zvuk zvonu má kouzelnou moc a dokáže spoutat a zažehnat bytosti, žijící v podzemí. Lesník proto pověsil na trám ve svém domě velký zvon a čekal. Když nastala půlnoc, rozhoupal zvon. Po prvních úderech zvonu zazněl z nitra hory děsivý hluk a z otvoru jeskyně vyšlehly plameny. Hluk sílil a budova statku skřípěla a otřásala se v základech. Vzápětí vše zmizelo a nikdo pak už nikdy nespatřil ani lesníka, ani jeho dům.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Komorní hůrka na seznamu chráněných území AOPK ČR
  2. a b c d Popis geologické lokality
  3. a b c d e JANOŠKA, Martin. Sopky a sopečné vrchy České republiky. 1. vyd. Praha : Academia, 2013. 415 s. ISBN 978-80-200-2231-8. S. 80 - 81.  
  4. BURIÁNEK, Jan. Geolog uměl posluchače překvapit. Chebský deník [online]. Vltava-Labe-Press, a.s., 2010-03-08 [cit. 2015-12-03]. Dostupné online.  
  5. WAGNER, Günther A. et all.. Dating of the Quaternary volcanoes Komorní Hurka (Kammerbühl) and Zelezná Hurka (Eisenbühl), Czech Republic, by TL, ESR, alpha-recoil and fission track chronometry. Zeitschrift für Geologische Wissenschaften [online]. Verlag für Geowissenschaften Berlin, 2002 [cit. 2015-12-04]. Dostupné online.  (anglicky, německy) 
  6. Popis lokality na webu Geoparku Egeria
  7. Informace o projektu Komorní Dvůr
  8. Mikroregion Chebsko - hotel Komorní Hůrka
  9. Johannes Baier: Goethe und der Komorní Hůrka (Kammerbühl, Tschechische Republik), Jber. Mitt. oberrhein. geol. Ver, N. F. 95, 439-450, 2013 (Zusammenfassung).
  10. Václav Cílek: Krajiny vnitřní a vnější. Dokořán, 2002
  11. VERNALEKEN, Theodor. Mythen und Bräuche des Volkes in Österreich. Als Beitrag zur deutschen Mythologie, Volksdichtung und Sittenkunde. Wien : [s.n.], 1859. S. 212. (německy)  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]