Železná hůrka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdroje k infoboxuNárodní přírodní památka
Železná hůrka
Železná hůrka v květnu 2015
Železná hůrka v květnu 2015
Datum vyhlášení 28. dubna 1961
Kód ÚSOP 543
Lokalita Lipová
Výška 519 m n. m.
Výměra 3,5 ha
Seznam CHÚ v okrese Cheb
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Souřadnice
Železná hůrka
Green pog.svg
Železná hůrka

Železná hůrka (něm. Eisenbühl) je národní přírodní památka, která byla vyhlášena v roce 1961 za účelem ochrany zbytku čtvrtohorní sopky, jedné z nejmladších sopek na území České republiky.[1] Chráněné území o rozloze 3,5 ha se nachází v nadmořské výšce 519 metrů v Přírodním parku Český les, na katastru Mýtiny v okrese Cheb v Karlovarském kraji.[2]

Popis oblasti[editovat | editovat zdroj]

Lokalita se nachází 1 km jižně od Mýtiny, místní částí obce Lipová, necelých 9 km vzdušnou čarou jihovýchodně od Chebu. Do roku 1989 bylo toto území součástí hraničního pásma a bylo turisticky nepřístupné.[3] Na turistických mapách se tato lokalita objevila až po roce 1989, téměř 30 let od vyhlášení národní přírodní památky.[4]

Z geomorfologického hlediska se jedná o území okrsku Hrozňatovské pahorkatiny, která je odloučenou částí podcelku Chebské pahorkatiny a zároveň součástí výběžku německé části Smrčin (Fichtelgebirge).[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

detail diskordantně nasedajících vrstev

Název Železná hůrka je pravděpodobně odvozen od nálezů čistého železa, které vzniklo při průchodu magmatu uhelnými slojemi.[6]

Místo objevil v roce 1823 německý básník J. W. Goethe. Už v roce 1928 doporučil slavný německý vulkanolog a paleontolog Hans Gottfried Reck urychlenou ochranu, aby nedocházelo k těžbě sopečného materiálu pro místní potřebu. Těžba však pokračovala a teprve po geologickém průzkumu v roce 1957 byl formulován návrh na ochranu.[7] Jde o nejmladší známou sopku v ČR (spolu s Komorní hůrkou) se stářím zhruba 519 (jinde uváděno 430) tisíc let. Podle nejnovějších zkoumání by měla být Železná hůrka stará 150 až 400 tisíc let.[5] [8]

sopečná struska z Železné hůrky

Přesnější určení stáří sopky, i při využití moderních metod, je ztíženo tím, že nelze získat nekontaminovaný vzorek sopečného materiálu k určení stáří. Při sopečných erupcích totiž magma a horké páry napřed rozdrtily a pak přibraly úlomky podložních hornin, případně je v sobě rozpustily. Podložní horniny jsou mnohem starší, konkrétně se jedná krystalinické horniny staré přibližně 350 miliónů let, a tak i jejich malé množství v analyzovaném sopečném materiálu ovlivňuje výsledky měření. [9] [10]

Podíl na geologické stavbě měly nejméně dva sopečné výbuchy. Přibližně 15 m mocné polohy pyroklastických hornin vytvořila erupce strombolského typu, na kterých leží později vyvržené tufy erupcí havajského typu. V tufech se nacházejí poměrně velké sopečné pumy. [6]

Koncem 20. století byla v terénu u Mýtiny, necelé dva kilometry od Železné hůrky, nalezena trychtýřovitá propadlina, která naznačovala, že se může jednat o maarový kráter. Že se jedná o pozůstatek sopky, prokázal jak geofyzikální průzkum prováděný v letech 2006 až 2008, tak i vrtná jádra z vrtu (vrtný průzkum v roce 2007).[11] Maar u Mýtiny je tak zatím jediným kvartérním maarem ve Střední Evropě, nacházejícím se východně od klasické maarové oblasti Eifel v Německu a severně od Alp.[9] [10]

Flóra a fauna[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější rostlinou v území je vratička měsíční (Botrychium lunaria). Z květin v oblasti dále roste mochna jarní (Potentilla tabernaemontan) či přísně chráněný zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus) a léčivka prvosenka jarní (Primula veris). V lokalitě se vyskytují hlavně zástupci plazů - ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a zmije obecná (Vipera berus).[12]

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Od autobusové zastávky Lipová, Mýtina je Železná hůrka vzdálena asi 1,5 km po místní komunikaci, která vede přes hranici do německé obce Neualbenreuth. Po této silničce vede závěrečný úsek cyklotrasy č. 2129[13] a zároveň i úsek evropské cyklotrasy EV 13 - Stezky Železné opony, která patří mezi dálkové trasy v rámci sítě EuroVelo. Nejbližší železniční zastávkou je zhruba 5 km vzdálená Lipová u Chebu na trati č. 170.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Charakteristika geologické lokality
  2. Popis na stránkách AOPK ČR
  3. ŘEPA, Pavel. Plán péče o Národní přírodní rezervaci Železná hůrka na období 2008-2017. Mariánské Lázně : Správa CHKO Slavkovský les, 2007. S. 3-10.  
  4. JANOŠKA, Martin. Sopky a sopeční vrchy České republiky. 1. vyd. Praha : Academia, 2013. 415 s. ISBN 9788020022318. S. 76 - 77.  
  5. a b BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. U nížin do hor: geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha : Academia, 2012. 343 s. ISBN 978-80-200-2026-0. S. 114.  
  6. a b MOTYČKOVÁ, Hana a kol. Geologické zajímavosti České republiky. Praha : Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2139-7. S. 124.  
  7. ZAHRADNICKÝ, Jiří; MACKOVČIN, Peter a kol. Chráněná území ČR sv. XI – Plzeňsko a Karlovarsko. 1. vyd. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2004. ISBN 80-86064-68-9. S. 166-167.  
  8. ROJÍK, Petr. Geolog uměl posluchače překvapit. Deník.cz. březen 2010. Dostupné online. (česky) 
  9. a b ZÖLLER, Ludwig; PETEREK, Andreas. From paleozoic to quaternary – a field trip from the Franconian Alb to Bohemia [online]. Greiswald: Geozon Science Media, 2012. S. 97-100. Dostupné online. ISBN 978-3-941971-08-0. (anglicky) 
  10. a b Český rozhlas dvojka 30. 8. 2014 – rozhovor s vulkanologem Vladislavem Rapprichem z České geologické služby [online]. [cit. 2015-07-12]. Dostupné online. (česky) 
  11. MRLINA, Jan et all.. Discovery of the first Quaternary maar in the Bohemian Massif, Central Europe, based on combined geophysical and geological surveys. Journal of Volcanology and Geothermal Research. 2009-05-01, čís. 182, s. 97 - 112. Dostupné online [cit. 2015-12-10]. (anglicky) 
  12. Národní přírodní památka Železná hůrka [online]. Cittadella.cz, [cit. 2010-12-05]. Dostupné online. (česky) 
  13. Cyklotrasa 2129 - úsek Lipová - Mýtina

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]