Sirňák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxuPřírodní památka
Sirňák
v dubnu 2015
Datum vyhlášení 1. ledna 1986[1]
Vyhlásil Krajský národní výbor Západočeského kraje
Kód ÚSOP 952
Lokalita Ovesné Kladruby, Teplá (k. ú. Horní Kramolín)
Výška 696-699[1] m n. m.
Výměra 1,87 ha[1]
Seznam CHÚ v okrese Cheb
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Souřadnice
Sirňák
Sirňák
Přírodní památky v Česku

Sirňák je přírodní památka, byla vyhlášena v roce 1986 a nachází se na severovýchodním úpatí Podhorní vrchu, necelé 3 km severně od obce Ovesné Kladruby. Důvodem ochrany jsou sirnato-uhličité plynné výrony tvořící bahenní krátery. K lokalitě nevede žádná cesta, je však možné se k ní dostat podmáčeným terénem od Podhorní hájovny. Péčí o území je pověřena Správa CHKO Slavkovský les.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Podloží území tvoří amfibolity mariánskolázeňského metabazitové komplexu. Na území se nacházejí hlinité až písčitohlinité zrašeliněné půdy, ojediněle i menší balvany, které pocházejícími z Podhorního vrchu. Mofety – výrony oxidu uhličitého s přítomností sirovodíku – se vyskytují převážně na malé lesní pasece v depresi zaplněné vodou, přibližně 100 metrů dlouhé a 4 – 10 metrů široké. Vývěry plynů lze pozorovat i přímo řece Teplá, která jako malý potůček teče okrajem území. V horkých letních obdobích vodní plochy vysychají, případně jejich hladina výrazně kolísá a tak se na okrajích objevují vysrážené bílé povlaky solí. Voda v tůních vypadá, jako by se vařila, je však studená. [2]

Na rašeliništích v okolí mofet roste suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) a úzkolistý (Eriophorum angustifolium), v nivě Teplé oměj vlčí (Aconitum lycoctonum). Na území žijí běžné lesní druhy živočichů, byl zde pozorován krkavec velký (Corvus corax), v říčce Teplé se vyskytuje mník jednovousý (Lota lota). [3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PP Sirňák [online]. AOPK ČR [cit. 2010-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  2. MOTYČKOVÁ, Hana a kol. Geologické zajímavosti České republiky. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2139-7. S. 110. 
  3. ZAHRADNICKÝ, Jiří; MACKOVČIN, Peter a kol. Chráněná území ČR sv. XI – Plzeňsko a Karlovarsko. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2004. ISBN 80-86064-68-9. S. 534. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]