Přeskočit na obsah

EuroVelo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Plán sítě
Značení cyklotrasy EV 13 v Cetvinách

EuroVelo je síť evropských cyklotras, kterou organizuje Evropská cyklistická federace jako projekt 17 dálkových tras napříč celým evropským kontinentem. Celková délka projektovaných tras k roku 2025 činí 91 812 km, ze kterých je 63 157 km v provozu.[1]

Tratě projektu EuroVelo jsou zamýšleny pro cykloturistiku po Evropě, ale jsou také používány pro místní cestování. Trasy jsou tvořeny jak existujícími cyklostezkami a silnicemi, tak i s navrhovanými a plánovanými stezkami, které jsou potřebné pro jejich propojení. K roku 2025 je kompletně dokončeny jen trasa a EV 19 – Mázská stezka. Přes Českou republiku mají vést trasy EV 4, EV 7, EV 9 a EV 13.

Projekt EuroVelo momentálně není financován Evropskou unií, projekt by však v budoucnu rád podporu EU získal.

Přehled tras

[editovat | editovat zdroj]

Severojižní trasy

[editovat | editovat zdroj]
EV 1 – Trasa po pobřeží Atlantiku: Nordkapp – Sagres (10 670 km)
EV 3 – Poutnická trasa: Trondheim – Santiago de Compostela (5 605 km)
EV 5 – Via Romea Francigena: Londýn – Brindisi (3 234 km)
EV 7 – Sluneční trasa: Nordkapp – Malta (7 703 km)
EV 9 – Od Baltu k Jadranu (Jantarová cesta): Gdaňsk – Pula (2 162 km)
EV 11 – Východoevropská trasa: Nordkapp – Athény (6 922 km)
EV 13 – Stezka Železné opony: Barentsovo – Černé moře (10 464 km)
EV 15 – Rýnská stezka: Andermalt - Hoek van Holland (2 450 km)
EV 17 – Rhônská stezka (1 173 km)
EV 19 – Mázská stezka (1 156 km)

Západovýchodní trasy

[editovat | editovat zdroj]
EV 2 – Cesta hlavními městy: Galway – Moskva (4 835 km)
EV 4 – Středoevropská trasa: Roscoff – Kyjev (5 089 km)
EV 6 – Od Atlantiku k Černému moři (Říční trasa): Nantes – Constanța (6 094 km)
EV 8 – Středomořská trasa: Cádiz – Athény (7 448 km)[2]
EV 14 – Waters of Central Europe (1 159 km)

Okruhy

[editovat | editovat zdroj]
EV 10 – Trasa kolem Baltského moře (Hanzovní okruh) (8 908 km)
EV 12 – Trasa kolem Severního moře (6 732 km)

Celá síť: 91 812 km (2025)[1]

Plánované

[editovat | editovat zdroj]

Na Pyrenejském poloostrově vzniká stezka EuroVelo 16. Bude spojovat portugalský Lisabon se španělskou Pamplonou a povede skrze španělské hlavní město Madrid. Celkové délka by měla být 1 896 km. Zprovoznení se očekává v roce 2028.[3]

Trasy

[editovat | editovat zdroj]
EuroVelo trasy (navazující trasy jsou v závorkách), aktuální k roku 2025[1]
Číslo trasy Jméno trasy prochází městy a zeměmi Délka (km) Dokončeno Poznámka
EV1 Trasa po pobřeží Atlantiku Nordkapp (EV7, EV11) – Norské pobřeží – Trondheim (EV3) – Bergen (EV12) – Aberdeen (EV12) – Inverness (EV12) – Glasgow – Stranraer – Belfast – Galway (EV2) – Cork – Rosslare – Fishguard – Bristol (EV2) – Plymouth – Roscoff (EV4) – Nantes (EV6) – La Rochelle – Burgos (EV3) – Salamanca – Sagres Norsko, Spojené království, Irsko, Francie, Španělsko, Portugalsko 10 670 98 %
EV2 Cesta hlavními městy Galway (EV1) – Dublin – Holyhead – Bristol (EV1) – Londýn (EV5) – Harwich – Rotterdam – The Hague – Münster (EV3) – Berlín (EV7) – Poznaň (EV9) – Varšava (EV11) – Minsk – Moskva Spojené království, Nizozemsko, Německo, Polsko, Bělorusko, Rusko 4 835 48 %
EV3 Poutnická trasa Santiago de Compostela – Leon – Burgos (EV1) – Bordeaux – Tours (EV6) – Orleans (EV6) – Paříž – Namur (EV5) – Aachen (EV4) – Münster (EV2) – Hamburg (EV12) – Odense (EV10) – Viborg – Frederikshaven (EV12) – Göteborg (EV12) – Oslo – Røros – Trondheim (EV1) Španělsko, Francie, Belgie, Německo, Dánsko, Švédsko, Norsko 5 605 83 % Trasa vede místy historických cest používaných poutníky za středověku. Země, kterými trasa vede, mají rozvinutou síť cyklostezek, která se využívá jako část EV3.
EV4 Středoevropská trasa Roscoff (EV1) – Francouzské pobřeží Atlantiku – Le Havre – Calais (EV5) – Middelburg – Aachen (EV3) – Bonn – Frankfurt nad Mohanem – Praha (EV7) – Brno (EV9) – Krakov (EV11) – Lvov – Kyjev Francie, Belgie, Německo, Česko, Polsko, Ukrajina 5 089 76 %
EV5 Via Romea Francigena Londýn (EV2) – Canterbury – Calais (EV4) – Brusel – Namur (EV3) – Luxembourg – Štrasburg – Basel (EV6) – Lucerne – Milano – Piacenza (EV8) – Parma – Florence (EV7) – Siena – Řím (EV7) – Brindisi Spojené království, Francie, Belgie, Lucembursko, Švýcarsko, Itálie 3 234 60 %
EV6 Od Atlantiku k Černému Moři (Říční trasa) Nantes (EV1) – Tours (EV3) – Orleans (EV3) – Nevers – Chalon sur Saône – Basel (EV5) – Passau – Ybbs (EV7) – Linz – Vídeň (EV9) – Bratislava – Budapešť – Bělehrad (EV11) – Bukurešť – Constanța Francie, Švýcarsko, Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Rumunsko 6 094 72 % Vede z Nantes, kde ústí Loira, podél řeky přes Francii. Pokračuje do Švýcarska k Bodamskému jezeru a podél Dunaje skrz Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Bulharsko a Rumunsko až k ústí Dunaje na břehu Černého moře. Částí EV6 je populární Dunajská cyklostezka.
EV7 Sluneční trasa Nordkapp (EV1, EV11) – Haparanda (EV10) – Sundsvall (EV10) – střední Švédsko – Kodaň (EV10) – Gedser – Rostock (EV10) – Berlín (EV2) – Praha (EV4) – Ybbs (EV6) – Salzburg – Mantua (EV8) – Bologna – Florence (EV5) – Řím (EV5) – Neapol – Syrakusy – Malta Norsko, Švédsko, Dánsko, Německo, Česko, Rakousko, Itálie, Malta 7 703 55 %
EV8 Středomořská trasa Cádiz – Malaga – Almeria – Valencia – Barcelona – Monako – Piacenza (EV5) – Mantua (EV7) – Ferrara – Benátky – Trieste (EV9) – Rijeka – Split – Dubrovník – Tirana – Patras – Athény (EV11) Španělsko, Francie, Monako, Itálie, Slovinsko, Chorvatsko, Černá Hora, Albánie, Řecko 7 448 61 %
EV9 Od Baltu k Jadranu (Jantarová trasa) Gdaňsk (EV10) – Poznaň (EV2) – Vratislav – Olomouc – Brno (EV4) – Vídeň (EV6) – Maribor – Ljubljana – Trieste (EV8) – Pula Polsko, Česko, Rakousko, Slovinsko, Itálie, Chorvatsko 2 162 45 % Vede z Gdaňsku na břehu Baltského moře přes Česko až k chorvatské Pule na břehu Jaderského moře. Rakouská část EV9 by měla být dokončena na podzim 2004.
EV10 Trasa kolem Baltského moře (Hanzovní okruh) Petrohrad – Helsinky (EV11) – Vaasa – Oulu – Haparanda (EV7) – Sundsvall (EV7) – Stockholm – Ystad – Malmö – Kodaň (EV7) – Odense (EV3) – Rostock (EV7) – Świnoujście –Gdaňsk (EV9) – Kaliningrad – Klaipeda – Riga – Tallinn (EV11) – Petrohrad Rusko, Finsko, Švédsko, Dánsko, Německo, Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko 8 908 53 %
EV11 Východoevropská trasa Nordkapp (EV1, EV7) – Finská jezera – Helsinky (EV10) – Tallinn (EV10) – Tartu – Vilnius – Varšava (EV2) – Krakov (EV4) – Košice – Bělehrad (EV6) – Skoplje – Soluň – Athény (EV8) Norsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Severní Makedonie, Řecko 6 922 48 %
EV12 Trasa kolem Severního moře Bergen (EV1) – Stavanger – Kristiansand – Göteborg (EV3) – Varberg – Grenaa – Frederikshaven (EV3) – Hirtshals – Esbjerg – Hamburg (EV3) – Haag (EV2) – Rotterdam – Harwich (EV2) – Kingston upon Hull – Newcastle – Edinburgh – Aberdeen (EV1) – Inverness (EV1) – Thurso – Orkneje – Shetlandy – Bergen (EV1) Norsko, Švédsko, Dánsko, Německo, Nizozemsko, Spojené království 6 732 96 % Je první velkou evropskou cyklotrasou, byla otevřena v červnu 2001. V Guinnessově knize rekordů je vedena jako nejdelší nepřerušená značená cyklistická stezka.
EV13 Stezka Železné opony Norsko, Finsko, Rusko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Německo, Česko, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko, Rumunsko, Bulharsko, Severní Makedonie, Řecko, Turecko 10 464 52 %
EV14 Waters of Central Europe Zell Am See – Bischofshofen (EV7) – Liezen – Graz – Fehring (EV9) – Gleisdorf – Szentgotthárd (EV13) – Keszthely – Székesfehérvár – Velence Rakousko, Maďarsko 1 159 96 %
EV15 Rýnská stezka Švýcarsko, Německo, Francie, Nizozemsko 2 450 98 %
EV17 Rhônská stezka Švýcarsko, Francie 1 173 92 %
EV19 Mázská stezka Langres – Neufchâteau – Commercy – Verdun – Stenay – Charleville-Mézières – Dinant – Namur (EV3, EV5) – Liège – Maastricht – Venlo – Cuijk – Den Bosch – Dordrecht – Hoek van Holland (EV2, EV12, EV15) – Rotterdam (EV15) Francie, Belgie, Nizozemsko 1 156 100 %

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c EuroVelo Route Development Status Report (2025) [online]. European Cyclists’ Federation [cit. 2025-10-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ REDAKČNÍ RADA. Obrazový atlas. Praha: Klub českých turistů, 2014. Kapitola Trasy Eurovelo, s. 115. 
  3. ↑ ECF. The Iberian Cycle Route is set to become the future EuroVelo 16. EuroVelo [online]. [cit. 2025-10-25]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=EuroVelo&oldid=25487382“