V tomto článku je použita zastaralá šablona.

František Josef Kinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce František Josef Kinský (rozcestník).
František Josef Kinský
hrabě František Josef Kinský
Narození 6. prosince 1739
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 9. června 1805 (ve věku 65 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Rodiče František Ferdinand Kinský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Josef Kinský (6. prosince 1739, Praha9. června 1805, Vídeň) byl český šlechtic a rakouský vojenský velitel a jeden ze spoluzakladatelů České soukromé učené společnosti (před 1769). Byl také českým vlastencem, prosazoval výuku českého jazyka, věnoval se i vědecké činnosti. Napsal několik pedagogických spisů, v nichž prosazoval metody výuky.

Příbuzenstvo
otec František Ferdinand Kinský
1678–1741
matka Marie Augustina Pálffyová z Erdödu
1714–1759
manželka Marie Renata z Trauttmansdorffu
bratr Leopold Ferdinand Kinský
1713–1760
sestra Marie Josefa, provdaná Daunová
1738–1767
sestra Marie Antonie, provdaná Vratislavová z Mitrovic
1739–1816

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn nejvyššího kancléře Františka Ferdinanda Kinského (1678–1741). František Josef Kinský absolvoval s výborným prospěchem Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídni a následně studoval na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě. Po vystudování nakrátko nastoupil na místo rady při českém apelačním soudu.

V průběhu sedmileté války započal svoji vojenskou kariéru. Bojoval též 18. června 1757 u Kolína, odkud ho maršál Daun poslal ohlásit vítězství Marii Terezii. V armádě se projevily schopnosti Františka Kinského jakožto reformátora a reorganizátora. Nebyl talentovaný vojevůdce, ale akademické vzdělání jej předurčilo k modernizaci vojenského školství. Ztotožňoval se s ideou reorganizace armády maršála Lacyho a podílel se na ní po skončení sedmileté války v roce 1763.

  • V roce 1768 dosáhl hodnosti plukovníka a stanul v čele pěšího pluku vévody Cumberlandského. U tohoto pluku Kinský zřídil kadetní školu, kde vyučoval matematiku a geometrii.
  • V roce 1770 byl povýšen císařovnou Marií Terezií na první příčku generálských hodností.
  • Na přelomu 60. a 70. let se začal angažovat v počínajícím českém národním obrození.

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

V 70. letech se Kinský plně věnoval pedagogickým teoriím a napsal dvě práce v oboru didaktiky a zároveň zdokonaloval systém výuky na Válečné akademii ve Vídni. V listopadu roku 1777 odcestoval, na rozkaz Josefa II., na inspekční cestu po vojenských výchovných ústavech ve střední Evropě. Za jeho pobytu v Chamu poslal císaři Josefovi pamětní spis. V té době zároveň vypukla válka o bavorské dědictví, ve které Kinský pomáhal armádě na českém bojišti. Za jeho zásluhy v této válce, po uzavření míru, byl odměněn „majitelstvím“ pěšího pluku Ellrichshausen.

Dne 24. června 1779 jmenovali Marie Terezie a Josef II. Kinského ředitelem Válečné akademie ve Vídni. Zde provedl důkladnou reorganizaci. K předmětům, které se zde vyučovali (náboženství, fortifikace, aritmetika, francouzština, latina, čeština…) zavedl ještě fyziku, geometrii, právo, válečné dějiny, taktiku, nauku o zbraních, řády a také plavaní a některé další předměty. Důstojníci, kteří vystudovali tuto školu byli všestranně připravení odborníci v různých sférách vojenství. To, že Kinský byl opravdový odborník dokazuji fakt, že byl v čele školy 26 let. Akademii nejen vedl, ale také přednášel řád služebního výcviku, služební řád a vojenskou vědu (strategie a taktika).

Největším pokrokem na akademii za Kinského bylo, že o úspěchu při studiu a dosažení hodnosti nerozhodovala přímluva mocných, ani šlechtický predikát, ale úspěchy při studiu a praktických cvičení.

  • To se později stalo příčinou pomluv šířených proti Kinskému.
  • V roce 1788 Povolal Josef II. Kinského k vojsku, aby doprovázel arcivévodu Františka, který měl tímto získat širší vojenské vzdělání.
  • V roce 1793 vytáhl Kinský znovu do pole a přidal se do protifrancouzských válek.
  • V roce 1794 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.
  • 11. června 1795 nařídila dvorská válečná rada návrat Kinského do akademie. Rok na to hrozil vpád francouzského generála Jourdana přes Horní Falc do Čech. Kinský se stal velícím generálem v Čechách a organizoval zde obranu. Francouzský vpád byl u Amberku odražen a Kinský pokračoval v dalších vojenských opatřeních.
  • V roce 1797 se Kinský vrátil zpět do Vídně a roku 1801 byl jmenován, za celoživotní zásluhy, habsburskou říší tajným radou.
  • Roku 1804 ustanovil císař František (na žádost Františka Kinského) komisi, která měla vyšetřit pravdivost pomluv týkajících se metod výuky.

Konec života[editovat | editovat zdroj]

Na konci svého života, roku 1805, byl Kinský vyzván císařem Františkem, aby ho doprovázel při jeho cestě Horním Rakouskem. Cesta byla pro starého Kinského, kterému bylo v té době 65, příliš namáhavá. Onemocněl zápalem plic a 16. května byl dopraven do Vídně, kde 9. června zemřel.

V závěti Kinského stálo: "Pochovejte mě uprostřed milých mých chovanců, které jsem nade všecko miloval, kterým jsem nejkrásnější léta žití svého věnoval". Jeho přání bylo naplněno a dodnes stojí uprostřed akademického hřbitova hrob s bustou a nápisem: "Zde v Pánu odpočívá František hrabě Kinský a jeho manželka Renata."

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pod císařským praporem - Historie Habsburské armády 1526-1918. [s.l.]: Nakladatelství Elka Press, 2003. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Josef Kinský