Clavigo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Clavigo
Ilustrace Gustava Heinricha Naeckeho
Ilustrace Gustava Heinricha Naeckeho
Základní informace
AutorJohann Wolfgang Goethe
Žánrtragédie
Jazykněmčina
Premiéra1774[1]
Místo premiéryHamburk[1]
PřekladBudislav Třemšínský, 1863
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Clavigo je tragédie o pěti jednáních, kterou napsal německý básník a dramatik Johann Wolfgang von Goethe v květnu roku 1774 a ve které řeší rozpor jedince mezi rozumem a citem, mezi bezohledným sledováním vlastních cílů a závazkům k opuštěné milence.[2] Hra byla poprvé uvedena již 23. srpna 1774 v Hamburku, avšak nebyla přijata s velkým nadšením.

Děj se odehrává v Madridu ve Španělsku a jednou z hlavních postav je skutečná osoba, francouzský dramatik Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais, na motivy z jehož pamětí Goethe hru napsal. Skutečným faktem je také Beaumarchaisův pobyt ve Španělsku v letech 17641765 a jeho snaha pomoci sestře Lisette, kterou opustil snoubenec José Clavijo. Sám Beaumarchais na základě těchto událostí napsal divadelní hru s názvem Eugenie.

Obsah tragédie[editovat | editovat zdroj]

Postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Clavigo, královský archivář, ctižádostivý, ale poměrně upřímný a dobromyslný, věřící slovům špatného přítele Carlose.
  • Carlos, přítel Claviga, pyšný a zhýralý španělský šlechtic.
  • Beaumarchais, milující bratr Marie a Žofie, ohnivý a rázný.
  • Marie, Beaumarchaisova sestra, obraz vroucí, oddané a vášnivé lásky.
  • Žofie, Mariina sestra.
  • Quilbert, Žofiin muž, moudrý a přímý.
  • Buenco, mladý španělský měšťan oddaný Marii.
  • Saint George, Beaumarchaisův průvodce a ochránce.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace Huga Steinera-Praga z roku 1917

První jednání[editovat | editovat zdroj]

První jednání začíná rozhovorem Claviga a jeho přítele Carlose. Clavigo má lehké výčitky svědomí, protože opustil svou snoubenku Marii, aby se mohl věnovat kariéře a postupu u dvora. Carlos jej ujišťuje, že opuštění Marie bylo nezbytné. Marie zatím v domě své sestry Žofie netrpělivě očekává příjezd bratra, který slibuje falešnému snoubenci pomstu.

Druhé jednání[editovat | editovat zdroj]

Beaumarchais přichází na návštěvu k Clavigovi, ovšem nedá se poznat a jen mezi řečí začne vyprávět příběh své sestry. Clavigo se během vyprávění dovtípí. kdo je jeho návštěvník, a Beaumarchais jej nakonec donutí napsat list, ve kterém přizná svou vinu. Toto doznání má být předloženo u dvora, aby Claviga zdiskreditovalo a zabránilo mu v dalším kariérním postupu. Clavigo se však rozhodne svůj přečin napravit jinak a požádá pana Beaumarchaise o ruku jeho sestry. Ten nejprve nechce svolit, ale nakonec souhlasí, že nebude sestře bránit, bude-li chtít bývalému snoubenci odpustit. Rovněž se uvolí, že než se jeho sestra vyjádří, uschová list s Clavigovým přiznáním a nepoužije jej.

Třetí jednání[editovat | editovat zdroj]

Clavigo navštíví Marii a žádá ji i její blízké o odpuštění. Ve chvíli šťastného usmíření vchází Beaumarchais, který následně zničí Clavigův list. Pouze Buenco pochybuje o Clavigově cti a také Beaumarchais přemítá, zda nezničil list příliš brzy.

Čtvrté jednání[editovat | editovat zdroj]

José Clavijo y Fajardo

Carlos v dlouhém rozhovoru využívá nerozhodnosti Claviga a znovu jej přesvědčí, že sňatek s Francouzkou Marií pro něj znamená konec kariéry. Clavigo nakonec souhlasí a nechá Carlose jednat, sám se zatím stáhne do úkrytu. Beaumarchais při náhodné návštěvě u Claviga zjistí, že ten odcestoval a začne jej podezírat. Svěří se se svými domněnkami sestrám a téměř současně dorazí kurýr. Donese varování od francouzského vyslance, že Beaumarchais byl Clavigem obviněn z napadení a pohnán před soud. Vyslanec jej v dopise nabádá k útěku zpět do Francie, než bude dopaden. Poté, co se Marie, již oslabená přílivem emocí, dozví o dvojí zradě, umírá.

Páté jednání[editovat | editovat zdroj]

Clavigo jde skrytě nočním městem ke Carlosovi a prochází kolem Quilbertova domu právě, když odtud vyráží pohřební průvod. Když Clavigo zjistí, že pohřbívají Marii, vrhne se jako smyslů zbavený k rakvi, lituje svého činu a chce rovněž zemřít. Zdrcený Beaumarchais tasí meč a po krátkém souboji Claviga probodne. Ten se zhroutí na Mariinu rakev a žádá o odpuštění. V té chvíli k průvodu dorazí i Carlos a chystá se Clavigova vraha předat spravedlnosti. Clavigo však svého přítele zapřísahá, aby pana Beaumarchaise bezpečně dopravil na hranice s Francií. Nato obejme Marii a umírá.

Filmové a televizní adaptace[editovat | editovat zdroj]

České překlady[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clavigo na německé Wikipedii.

  1. a b GRANGE, William. Historical Dictionary of German Theater. Rowman & Littlefield 2015. Second Edition. Chronology XXI.
  2. GLOSÍKOVÁ, Viera; TVRDÍK, Milan, a kol. Slovník německy píšících spisovatelů - Německo. 1. vyd. Praha: Libri, 2018. 808 s. ISBN 978-80-7277-560-6. S. 244. 
  3. Jaroslav Vostrý - Slovník české literatury po roce 1945
  4. Clavijo - Databáze Divadelního ústavu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]