Ossianovy zpěvy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ossian je vypravěč a domnělý autor cyklu epických básní publikovaných skotským básníkem Jamesem Macphersonem od roku 1760.

Básně[editovat | editovat zdroj]

V roce 1760 Macpherson publikoval anglicky psané "Zlomky starověké gaelské poezie, shromážděné na Skotské vysočině, a přeložené z gaelštiny a staroirštiny". Tvrdil, že jsou to záznamy zpívaného materiálu v gaelštině, o němž se říkalo, že je velmi starý, a který sám přeložil. Později v témže roce získal prý Macpherson další rukopisy, řada současníků však pochybovala o jejich pravosti a Samuel Johnson je prohlásil za neumělý podvod..

V roce 1761 Macpherson tvrdil, že našel epos o hrdinovi Fingalovi, který napsal sám Ossian (Oisín). Název Fingal nebo Fionnghall znamená "bílý cizinec". Vydavatel podle Macphersona vyžadoval překlad do angličtiny, protože gaelské básně by se na knižním trhu neuplatnily. Macpherson publikoval překlady eposu v průběhu několika příštích let, což vyvrcholilo publikací celého souboru "Ossianova díla" ("The Works of Ossian") v roce 1765. Nejslavnější z básní je Fingal, napsaný v roce 1762.

Ohlas[editovat | editovat zdroj]

Básně velmi dobře odpovídaly duchu dobového romantismu i vlně zájmu o "gaelskou renesanci". Měly veliký mezinárodní úspěch a byly přeloženy do řady jazyků. Nadchly a inspirovaly například Goetha, Herdera nebo Waltera Scotta, obdivoval je Napoleon a Denis Diderot a maďarský básník Sándor Petőfi přirovnával Ossiana k Homérovi.

První francouzský překlad vyšel roku 1762, úplné vydání 1777. Michael Denis vydal v roce 1768 první úplný překlad do němčiny, a ten se stal inspirací pro německé vlastenecké básníky Klopstocka a Goetheho, jehož vlastní německý překlad části Macphersonova díla figuruje ve vrcholné scéně "Utrpení mladého Werthera" (1774 ). První český překlad vyšel roku 1827.

Le Sueurova hra "Ossian, ou Les bardes" v Pařížské opeře v roce 1804 byla vyprodána a změnila jeho kariéru. Hra měla vliv na Napoleona a Girodet v roce 1805 namaloval obraz "Ossian přijímá Duchy francouzských hrdinů"

Spor o pravost[editovat | editovat zdroj]

Dochází k bezprostředním sporům o autenticitu díla, z literárních i politických důvodů. Macpherson podporuje skotský původ materiálů, proti němu irští historikové cítí, že si jejich dědictví přivlastnil. Nicméně, Skotsko a Irsko posléze přistupují na společný galský odkaz kultury období původu básně.

Anglický spisovatel, kritik a autor životopisů,Samuel Johnson byl přesvědčen, že Macpherson je lhář a podvodník, a že básně jsou padělky. Rovněž napadl kvalitu básní a na otázku prý odpověděl, že takové básně mohlo napsat "mnoho mužů a žen; i mnoho dětí". Odpůrci namítali, že nejstarší rukopisy jsou 100 let staré, kdežto obhájci uváděli, že Advokátní knihovna v Edinburghu má gaelské rukopisy staré 500 let a více. Skotský autor Hugh Blair v roce 1763 v "Kritice Ossianových básní" obhajoval pravost díla proti Johnsonově kritice a od roku 1765 bývá zahrnut v každém vydání Ossiana.

V roce 1766 irský antikvář a znalec gaelštiny Charles O'Conor popírá Ossianovu autentičnost v nové kapitole "Poznámky k Mac Phersonovu překladu Fingala a Temora", kterou přidal do druhého vydání svých vlivných dějin literatury. V roce 1775 svou kritiku rozšiřuje v nové knize "Disertační práce o původu a starožitnosti staré skotštiny". Tzv. Glenmasanský rukopis gaelských básní ze 13. až 15. století - přes radikální odlišnosti v mnoha ohledech - vykazuje určitou podobnost s MacPhersonovým "Darthulou".

Když Macpherson roku 1796 zemřel, byla zřízena komise, která celou věc důkladně prozkoumala a roku 1804 dospěla k názoru, že první část se skutečně opírá o staré báje, kdežto pozdější části jsou dílo Macphersonovo.[1] Kontroverze přesto zuřila ještě řadu let se spory o tom, zda básně byly založeny na zdrojích irských či anglických, z gaelských fragmentů nebo z velké části z Galské ústní tradice a rukopisů jak tvrdil Macpherson.

V roce 1952 dospěl skotský básník Derick Thomson k závěru, že Macphersonovi se podařilo nasbírat skotské gaelské balady, zaznamenat ty zachované ústně, a přizpůsobil je do velkého vlastního eposu. Profesor moderní americké literatury a překladatel Bernard Knox odkazuje na Ossianovy knihy jako na "kolektivní bardský epos". Vědecká analýza ukazuje na jistou příbuznost s irskou mytologií.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník, heslo Macpherson.
  2. http://phys.org/news/2016-10-science-year-old-literary-controversy.html - Science sheds light on 250-year-old literary controversy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ossian na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Macpherson. Sv. 16, str. 547