Nakladatelství Aulos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nakladatelství Aulos
Aulos Publishing House.jpg
Provozovatel AULOS, s.r.o.
Status aktivní
Rok založení 1992
Zakladatel Zdeněk Křenek
Sídlo Michalská 21, Praha 1
Odpovědné osoby Zdeněk Křenek
Typy publikací knihy
Zaměření bibliofilie, grafika
Vlastník AULOS, s.r.o.
Oficiální stránky
Oficiální stránky nakladatelství

Nakladatelství Aulos je české nakladatelství, které vydává bibliofilské tisky s výtvarnými díly předních českých výtvarníků a limitované série grafických listů. Nakladatelství založil roku 1992 Zdeněk Křenek (*2. května 1951, Nový Jičín), který předtím působil jako dramaturg a redaktor Lyry Pragensis. Od roku 1993 je jediným majitelem vydavatelství i jeho ochranné známky. Název Aulos je podle antického dechového nástroje aulos.

Nakladatelství sídlí v původně gotickém, několikrát přestavěném domě U zlatého půlkola v Michalské ulici 21, čp. 435, Praha 1.

Umělecké zpracování[editovat | editovat zdroj]

Grafickou podobu knih a individuální formát každého titulu vytváří typograf Zdeněk Ziegler.

Vazba knih je dílem Ateliéru Krupka, Úvaly u Prahy.

Sazbu písma (u některých titulů ruční), provedli tiskaři Jiří Vágner, Vladimír Pačes, Alan Záruba, David Fírek, David Tošovský, Jan Bouček, Nakladatelství Fortuna, typografické studio MU

Tisk sazby prováděl do roku 2002 Jaroslav Janďourek (dílny VŠUP), v současnosti tiskárna P. Chrt, Újezd nad Lesy.

Tisk ilustrací je dílem předních tiskařských ateliérů: Milan Dřímal, Pavel Dřímal, Luboš Dušek (lept), Jiří Lípa, Martin Bouda, Michal Řehák, Petr Korbelář (litografie), Antonín Komárek, René Řebec, Arne Charvát (serigrafie), Vladimír Bujárek (mezzotinta), Jiří Holý (reliéfní tisk), Libor Beránek, Jaromír Šťoural (dřevořez, barevný linoryt).

Historie sídla nakladatelství[editovat | editovat zdroj]

O domu U půlkola, později zvaném U zlatého půlkola, je první písemná zmínka z roku 1405, kdy zaujímal parcelu dnes rozdělenou mezi tři sousedící domy. V 16. století byl přestavěn renesančně, definitivní pozdně barokní přestavba je z druhé poloviny 18. století. Rekonstrukce prostor nakladatelství z roku 1994 respektovala v maximální míře historické prvky a zachovala valenou klenbu s lunetami, odhalené původní malby z 19. století i podlahu z prken a keramických dlaždic. Nové je pouze dřevěné ostění a mobiliář.

Prostory nyní obývané Nakladatelstvím Aulos mají dlouhou a slavnou historii. Dne 27. února 1790 zde Václav Matěj Kramerius otevřel svou Českou expedici a zahájil vydávání českých knih a prvních českých novin. Po Krameriovi v této místnosti sídlila tiskárna Františka Jeřábka, která vydávala mj. spisy Š. Hněvkovského, F.M. Pelela, J. Nejedlého a divadelní hry J.N. Štěpánka a od poloviny 19. století litografická dílna Josefa Farského. Po roce 1921 na této adrese provozovala obchod kožešinami firma Otto Robitschek, kterou po válce nahradila výkupna a sklad kožek. Socialistický podnik neprovedl žádné stavební zásahy a zůstalo tak zachováno domovní znamení skryté portálem i leptaný znak litografické dílny ve výplni dveří.

Dosud vydané tituly[editovat | editovat zdroj]

1993[editovat | editovat zdroj]

1994[editovat | editovat zdroj]

1995[editovat | editovat zdroj]

1996[editovat | editovat zdroj]

1997[editovat | editovat zdroj]

1998[editovat | editovat zdroj]

1999[editovat | editovat zdroj]

2000[editovat | editovat zdroj]

2001[editovat | editovat zdroj]

2002[editovat | editovat zdroj]

2003[editovat | editovat zdroj]

2004[editovat | editovat zdroj]

2005[editovat | editovat zdroj]

2007[editovat | editovat zdroj]

2009[editovat | editovat zdroj]

2011[editovat | editovat zdroj]

2012[editovat | editovat zdroj]

2013[editovat | editovat zdroj]

Volné edice grafických listů[editovat | editovat zdroj]

Olbram Zoubek (1993), Adriena Šimotová, Jan Hísek (1994), Milan Grygar, Jan Koblasa, Libor Beránek, Pavel Sukdolák (1995), Stanislav Kolíbal, Jaroslav Šerých (1996), Jiří Sopko, Stanislav Kolíbal, Antonín Střížek, Michael Rittstein (1997), Jan Hísek (1998), Jiří Šalamoun (1999), Zdeněk Sýkora, Věra Janoušková (2000), Jan Hísek (2001), Zdeněk Sýkora, Jan Hísek, Jiří Slíva (2003), Zdeněk Sýkora, Ivana Lomová (2005), Zdeněk Sýkora (2007, 2008, 2009)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1994 Ceny Ministerstva kultury – nejkrásnější kniha 1993, ilustrace, grafická úprava
  • 1995 Ceny Ministerstva kultury – nejkrásnější kniha 1994, ilustrace
  • 1996 Cena Ministerstva kultury – nejkrásnější kniha 1995
  • 1997 Ceny Ministerstva kultury – nejkrásnější kniha 1996 (1. a 3. místo)
  • 1998 Cena Ministerstva kultury – nejkrásnější kniha 1997 (2. místo)
  • 1999 Ceny Ministerstva kultury – nejkrásnější kniha 1998 (1., 2., 3. místo)
Grafika roku, kategorie Bibliofilie, cena Mor. papírny
3. bienále knižního umenia Martin – cena KU za typografii
  • 2000 Ceny Ministra kultury (1. a 2. místo)
Cena SČUG Hollar za nejlepší ilustraci
Walther Tiemann Preis 2000, Lipsko (2. cena)
Ehrendiplom za typografii
  • 2001 Cena Ministra kultury – nejkrásnější kniha 2000 (1. místo)
Cena TypoDesign klubu za typografii knih nakladatelství Aulos pro Z. Zieglera
Schönste Bücher aus aller Welt, Lipsko (2. cena J. Šalamoun)
4. bienále knižního umenia Martin – cena KU za celý program nakl. Aulos
  • 2002 Cena Ministra kultury – nejkrásnější kniha 2001 (1., 2., 3. místo)
Grafika roku 2001, cena Grapheion za autorskou knihu (K. Pacovská)
  • 2003 Cena Ministra kultury – nejkrásnější kniha 2002 (1., 2. místo)
  • 2004 Cena Ministra kultury – nejkrásnější kniha 2003 (1. a 3. místo)
  • 2006 Cena Ministra kultury – nejkrásnější kniha 2001 (1. a 2. místo)
  • 2007 Nejkrásnější české knihy 2006 - Cena TypoDesign klubu za vynikající úroveň produkce nakladatelství Aulos
Cena SČUG Hollar za ilustrace (Jaroslav Róna)
  • 2010 Nejkrásnější české knihy - Cena TypoDesign klubu za grafické zpracování knih nakladatelství Aulos (Z. Ziegler)

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]