Karel Pecka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Pecka
Narození 6. prosince 1928
Klížska Nemá
Úmrtí 13. března 1997 (ve věku 68 let)
Praha
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Povolání spisovatel
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Podpis Podpis
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Pecka (6. prosince 1928 Klížska Nemá u Komárna13. března 1997 Praha) byl český spisovatel, politický vězeň a disident.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Roku 1948 odmaturoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích a pracoval jako technický úředník v Tesle. Spolu s několika pracovníky Filmového studia Barrandov začal vydávat ilegální časopis Za pravdu, cyklostylovaný v nákladu zhruba 70 výtisků a distribuovaný do schránek známým ap.; obsahoval převážně kritiku režimem propagovaného socialisticko-realistického umění, např. sovětských filmů.

V květnu 1949 byl při pokusu přejít hranice do Západního Německa zatčen. Po krutém vyšetřování byl odsouzen za velezradu na 11 let vězení. Ta strávil v několika pracovních táborech (doly v Kladně, uranové doly Jáchymov, nakonec mírnější Bytíz u Příbrami, kde napsal a s pomocí civilních zaměstnanců propašoval domů většinu povídek později vydaných v souboru Na co umírají muži).

V prosinci 1959 byl propuštěn a získal zaměstnání jako jevištní technik v Národním divadle. V květnu 1960 se oženil se svou přítelkyní z doby před zatčením, manželství však v roce 1963 skončilo rozvodem. Od ledna do června 1963 vykonal náhradní vojenskou službu u PTP.

Nejprve publikoval v několika časopisech (Host do domu, Literární noviny, Tvář) povídky, často o politických vězních. Od roku 1965 se věnoval literatuře, určitou dobu psal i scénáře.

Od roku 1969 byl opět zakázán a publikovat mohl pouze v samizdatu a v zahraničí, s čímž začal jako jeden z prvních v době, kdy ještě nebylo jasné, nakolik to bude režim persekvovat; Štěpení byla první kniha '68 Publishers od autora žijícího v ČSSR. Její vydání mu vyneslo obvinění z příživnictví; stíhání sice prokuratura zastavila s odůvodněním, že psal román, ale i pro docházející úspory začal v roce 1975 pracovat jako čerpač vody. Mezi prvními podepsal Chartu 77. V roce 1981 získal invalidní důchod na fingovanou endogenní depresi, od roku 1988 byl ve starobním důchodu.

Roku 1997 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.

Hrob na Olšanském hřbitově

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Většinou se zabývá vězeňskou tematikou a čerpá z vlastních zážitků.

Skrze ducha svého díla Pasáž je některými kritiky řazen mezi dílčí pokračovatele Franze Kafky, a to spolu s dalšími tuzemskými spisovateli: Ludvíkem Vaculíkem, Bohumilem Hrabalem, Janem Kameníčkem, Libuší Moníkovou a dalšími tvůrci.[1]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Rekonstrukce: Verše z tábora Nikolaj, trestního tábora L a tábora Bytíz (1954–1957), cizina 1976, Praha vlastním nákladem 1995
  • Schody, cizina 1986
  • Domovní znamení, 1990
  • Střechy a zákoutí, 1992

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Úniky, 1966 – povídkový triptych
  • Na co umírají muži, 1968 – kniha povídek z lágrů, část vyšla již dříve časopisecky
  • Horečka, 1967 – román o útěku z lágru a následném skrývání
  • Hra na bratrství, 1968 – novela
  • Veliký slunovrat, 1968 – román o návratu politických vězňů do života a o komplikacích, které je potkávají, opírá se o vlastní zážitky
  • Štěpení, '68 Publishers Toronto 1974, Atlantis Brno 1993 – román o spisovateli zvažujícím emigraci, obsahující i jeho novelu o Valdštejnovi, vzniklou z filmového scénáře napsaného na konci 60. let
  • Pasáž, cizina 1974, ČR 1993 – kafkovská novela, 1997 zfilmoval Juraj Herz, viz Pasáž
  • Motáky nezvěstnému, cizina 1978, ČSFR 1990 – považováno za jeho nejlepší dílo, autobiograficky pojednává o životě politických vězňů. Zpracováno v roce 1991 v Českém rozhlasu jako dvanáctidílná četba na pokračování. Připravila Klára Pokorná, četl Pavel Pavlovský, režii měl Miroslav Buriánek.[2]
  • Malostranské humoresky, samizdat 1983, Toronto 1985, doplněná verze ČSFR 1992 – povídky ze současnosti; zfilmováno 1996
  • Pád Pýthie, cizina 1988, Orbis, Praha 1991 – fantastická novela, satira na totalitní stát
  • Dlouhý koktejl, 1991
  • Svůdnost černé barvy, Maťa 1998, ISBN 80-86013-48-0 – povídky z pozůstalosti, z autorova života v Praze v polistopadovém začátku 90. let
  • Souhvězdí Gulag Karla Pecky / Karel Pecka – výbor z díla, 2018, ISBN 978-80-270-4165-7

Rozhlasová hra[editovat | editovat zdroj]

  • Konfrontace, 1967, uvedeno 1968 – rozhlasová hra[3] podle stejnojmenné povídky z knihy Úniky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KAUTMAN, F.: Franz Kafka v dílech nové české prózy Archivováno 30. 12. 2013 na Wayback Machine. Praha, 1992. Studie, on-line dostupná na stránkách spisovatele Jana Kameníčka.
  2. POKORNÁ, Klára. Karel Pecka: Motáky nezvěstnému. Vltava. 2018-12-03. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. (česky) 
  3. VELÍŠEK, Martin. Karel Pecka: Konfrontace. Vltava. 2018-02-20. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. (česky) 
  4. [1][nedostupný zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]