Viola Fischerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Viola Fischerová
Narození 18. října 1935
Brno
Úmrtí 4. listopadu 2010 (ve věku 75 let)
Praha
Povolání spisovatelka a básnířka
Alma mater Univerzita v Basileji
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Ocenění Magnesia Litera (2006)
Magnesia Litera 2010
Manžel(ka) Josef Jedlička
Karel Michal
Rodiče Josef Ludvík Fischer
Příbuzní Sylva Fischerová
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Viola Fischerová (18. října 1935 Brno4. listopadu 2010 Praha[1], provdaná Viola Jedličková[2]) byla česká básnířka a překladatelka. Patřila ke generaci „šestatřicátníků“. Byla dcerou prof. Josefa Ludvíka Fischera a nevlastní sestrou básnířky Sylvy Fischerové.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Druhou světovou válku prožila bez otce, který stačil emigrovat, jen s matkou-učitelkou, na venkově v jižních Čechách. Po válce nastoupila na gymnázium. Dále vystudovala slavistiku na univerzitách v Brně a v Praze. Spřátelila se s Jiřím Kuběnou, s nímž od studií sdílela společnost Šestatřicátníků, dále s Václavem Havlem a Jiřím Kolářem. Cenila si Jana Zábrany. V šedesátých letech pracovala v literární redakci Československého rozhlasu, kde se setkala a odvysílala mj. pořad s Bohumilem Hrabalem.

V roce 1968 poznala na Zbraslavi svého budoucího manžela Pavla Buksu (spisovatele Karla Michala) a téhož roku s ním emigrovala do Švýcarska, kde se zprvu živila manuálními pracemi , např. jako podomní prodejce. Dále tam vystudovala germanistiku a historii na Basilejské univerzitě. Po dobrovolné smrti svého manžela (1984) odešla do Německa. Zde pokračovala ve spolupráci s rádiem Svobodná Evropa a časopisem Svědectví. Jejím druhým manželem se zde stal filozof Josef Jedlička († 1990). Od roku 1994 žila v Praze. Do konce života předávala své životní zkušenosti jak interpretům, tak začínajícím nakladatelům.

Její první básnická sbírka Propadání nemohla v roce 1957 vyjít, takže debutovala až roku 1993 sbírkou Zádušní básně za Pavla Buksu. Po něm následovalo v poměrně rychlém sledu vydávání dalších deseti sbírek. Psala také pro děti. Psaním a publikováním se vypsala ze svého tragického osudu a vyrovnala se s ním[3].

Její dílo se dočkalo řady literárních ocenění, dvakrát dostala cenu Magnesia Litera.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Viola Fischerová
  • Zádušní básně za Pavla Buksu, 1993
  • Babí hodina, 1994/1995
  • Jak pápěří, 1996
  • Odrostlá blízkost, 1996
  • Divoká dráha domovů, 1998
  • Matečná samota, 2002
  • Nyní, 2004 — Dresdner Lyrikpreis 2006 (v německém překladu)
  • Co vyprávěla dlouhá chvíleMagnesia Litera 2006 za nejlepší knihu pro děti a mládež
  • Předkonec, Fra 2007
  • Písečné dítě, Fra 2007
  • Domek na vinici, Fra 2009 – Magnesia Litera 2010 v kategorii poezie

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřela básnířka Viola Fischerová, držitelka dvou cen Magnesia Litera, iDNES.cz, 4. 11. 2010
  2. HRUŠKA, Petr a kol.: V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích. Praha, Academia, 2008: s. 688
  3. Radim Kopáč v pořadu Osudové ženy, Český rozhlas Dvojka, 9.11.2018

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]