V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Madeleine Albrightová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Madeleine Albright

64. ministryně zahraničí USA
Ve funkci:
23. ledna 1997 – 20. ledna 2001
Předchůdce Warren Christopher
Nástupce Colin Powell

20. velvyslankyně USA při OSN
Ve funkci:
1993 – 1997
Prezident Bill Clinton
Předchůdce Edward J. Perkins
Nástupce Bill Richardson
Stranická příslušnost
Členství Demokratická

Narození 15. května 1937 (80 let)
Praha, Česko Československo
Národnost Židé a Čechoameričané
Choť Joseph Medill Patterson Albright (1959-1982) (rozvedeni)
Rodiče Josef Korbel a Anna Spiegelova
Děti Anne Korbel Albright
Alice Patterson Albright
Katherine Medill Albright
Alma mater Wellesley College, USA
Georgetown University, USA
Columbia University, USA
Zaměstnání Politička, poradkyně, vysokoškolská učitelka
Profese diplomatka a politička
Náboženství Episkopální církev
Ocenění Národní ženská síň slávy
Colorado Women's Hall of Fame
Prezidentská medaile svobody
Library of Congress Living Legend (od 2000)
Řád Bílého lva
… více na Wikidatech
Podpis
Commons Madeleine Albright
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
otec Josef Korbel

Madeleine Albrightová, nepřechýleně Madeleine Albright, rozená Marie Jana Körbelová (po roce 1945 Korbelová) (* 15. května 1937 Praha, Československo) je bývalá ministryně zahraničních věcí USA (Secretary of State), historicky první žena v tomto úřadu. Předtím, během první Clintonovy administrativy, působila jako velvyslankyně USA při OSN. Sehrála významnou úlohu v rozšiřování NATO o země bývalého východního bloku. V květnu 2012 jí Barack Obama udělil Prezidentskou medaili svobody.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Madeleine Albrightová se narodila v pražské židovské rodině na Smíchově.[2] Byla však pokřtěna a vychovávána jako katolička a o svém židovském původu se podle vlastních slov dozvěděla až poté, co Washington Post publikoval reportáž, v níž bylo vzpomenuto, že její prarodiče a několik příbuzných se stali oběťmi holocaustu.[3]

Její otec Josef Korbel byl československý diplomat. Hned po Hitlerově okupaci zbytku Československa v březnu 1939 se mu podařilo i s celou rodinou odejít do Londýna, kde ve sklepním bytě zažili německé bombardování. Značnou část dětství jsem prožila v protiletadlovém krytu a zpívala jsem si, vzpomíná Albrightová. Později se rodina přestěhovala do městečka Walton-on-Thames. Má sestru Kathy a bratra Johna.

V době, kdy se její otec jako pracovník československé exilové vlády aktivně účastnil boje proti hitlerovskému Německu, nastoupila šestiletá Madeleine do školy. Na vysvědčení z roku 1943 byla charakterizována jako bystrá aho živá žačka, snadno se učí a učivo si dobře pamatuje. Známky měla dobré, jen ze zeměpisu měla čtyřku.[4]

Po válce se Korbelovi vrátili do Československa, po komunistickém převratu v roce 1948 ho opustili a usadili se ve Spojených státech v Coloradu. Měli jen skromné finanční prostředky. Po studiích na internátní škole ve Švýcarsku a absolvování uznávaného Wellesley College, kde dostala stipendium pro studium politologie, se Madeleine provdala za chicagského novináře Josepha Medilla Pattersona Albrighta (pocházel z rodiny tradičních vydavatelů novin) a zapsala na postgraduální studium na Kolumbijské univerzitě. Získala diplom na Institutu ruských studií.

Madeleine Albrightová má tři dcery: dvojčata Anne Korbel Albright a Alice Patterson Albright a Katherine Medill Albright.

Politická kariéra a události[editovat | editovat zdroj]

V průběhu přípravy na doktorát (získala jej v roce 1976) byl jejím konzultantem polský rodák Zbigniew Brzezinski, zastánce politiky studené války v Demokratické straně. Následující dva roky pracovala pro demokratického senátora za stát Maine, Edmunda Muskieho. Když do administrativy Bílého domu po vítězství Jimmyho Cartera nastoupil Brzezinski, vzal ji s sebou. Měla na starosti vztahy s Kongresem a dělala zprostředkovatelku mezi Radou pro národní bezpečnost (NSC) a ministerstvem zahraničních věcí, jež řídil Muskie.

V roce 1992 ji Antony Lake, poradce Billa Clintona pro otázky zahraniční politiky, pozval do volební kampaně. Na Clintona udělala dobrý dojem a ten ji po volbách jmenoval velvyslankyní USA v Radě bezpečnosti OSN. Hned poté ji jmenoval i vedoucí štábu pro spolupráci s Radou pro národní bezpečnost (NSC). V těchto funkcích se jí podařilo vybojovat rovnocenné místo ve vládě s právem zúčastňovat se všech zasedání NSC.

Od roku 1993 do začátku roku 1997 byla velvyslankyní USA při OSN a jako taková zasedala v Radě bezpečnosti v době, kdy OSN nedokázala nijak bezprostředně zasáhnout ve Rwandě, v níž probíhala genocida. Telegram se žádostí o vyslání posil a k oprávnění k zásahu proti genocidě v Rwandě byl po jejím přezkoumání a po poradě s prezidentem Clintonem ignorován. Sama tuto skutečnost vysvětluje nedostatečnými informacemi a nepřehlednou situací na místě, což prý znemožnilo přijmout účinnou akci.

V roce 1996 na půdě OSN ostře reagovala na sestřelení dvou civilních letadel nad Kubou. Označila tento čin jako chladnokrevnou vraždu a neváhala použít neslušné výrazy.

Přesvědčila Rusko, aby podpořilo vyslání amerických vojáků na Haiti, takže se operace uskutečnila pod záštitou OSN. Získala velký vliv na rozhodování o zahraniční politice s ambicí ucházet se v následujícím administrativním období o post ministryně zahraničních věcí. Prezident Bill Clinton ji na to místo navrhl a Madeleine Albrightová ho ihned přijala. Senát ji schválil jednomyslně také díky přátelství tehdejšího šéfa republikánů Jesse Helmse a její dobré diplomatické práci i v odlehlejších koutech světa.

Ministryní zahraničí (Secretary of State) byla od 23. ledna 1997 do 20. ledna 2001. V této funkci mj. v letech 1998-2000 sehrála roli při řešení kosovské otázky a o budoucnosti této srbské provincie. Jednala (nejdříve tajně) s velitelem Kosovské osvobozenecké armády Hashimem Thaçim, se kterým se sblížila.[5][6][7]" Po fiasku tzv. Rambouilletské smlouvy (pro Srby nepřijatelné), podle níž se Kosovo mělo postupně osamostatnit, a Srbsko mělo být obsazeno vojsky NATO,[8] začalo v březnu 1999 bombardování Kosova i Srbska letectvem států NATO. Bombardování Jugoslávie americkým vojenským letectvem a dalšími spojenci v rámci NATO nakonec vedlo k dohodě z Kumanova, stažení Jugoslávské armády z Kosova a navzdory původní dohodě i uznání nezávislosti Kosova ze strany rozhodujících zemí o 9 let později.

Po skončení války o Kosovo získala její firma Albright Group podíl v kosovském mobilním operátoru Ipko podle srbských zdrojů, však tyto informace nejsou nikdy potvrzeny . Později tento podíl prodala slovinskému Telekomu.[9][10]

Tím, že přesvědčila spojence, že setrvání Butruse-Butruse Ghálího ve funkci generálního tajemníka OSN je proti dlouhodobým zájmům OSN, překazila jeho opětovné zvolení do této funkce. Spojené státy mu vyčítaly, že odmítal zredukovat přebujelý administrativní systém OSN.

Albrightová také sehrála významnou úlohu při prvním rozšíření NATO o bývalé členy východního bloku, a to Česko, PolskoMaďarsko.

Po odchodu z funkce ministryně zahraničí se o ní spekulovalo jako o možné nástupkyni Václava Havla ve funkci prezidenta ČR. V letech 2003–2005 byla ve vedení Newyorské burzy. V současnosti přednáší na Georgetown University, podílí se na činnosti Národního demokratického institutu pro mezinárodní vztahy a je předsedkyní Komise pro posílení práv chudých.

23. 10. 2012 se v Paláci knih Luxor konala autogramiáda její nové knihy Pražská zima. Akce se zúčastnilo několik aktivistů z občanského sdružení Přátelé Srbů na Kosovu, kteří svérázným způsobem protestovali proti roli M. Albrightové na bombardování Jugoslávie v roce 1999 letadly NATO bez mandátu OSN, a dále proti tomu, že nic neudělala proti vyhnání Srbů z Chorvatska, nebo že osobně vydělala na privatizaci kosovských telekomunikací.[11][12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/269004-obama-udelil-albrightove-nejvyssi-americke-civilni-vyznamenani.html
  2. Albright, Madeleine: Madeleine : "Nejlepší ze všech možných světů"(orig. Madam secretary: a memoir by Madeleine Albright, česky Práh, 2003)
  3. ČT24. "Miluji své děti, svá vnoučata a Ameriku," říká Madeleine Albrightová [online]. Česká televize, 2012-10-27, [cit. 2014-07-24]. Dostupné online.  
  4. ALBRIGHTOVÁ, Madeleine. Madeleine. Praha : Práh, 2003. 551 s. ISBN 8072520792. S. 17.  
  5. Madeleine Albright: Balkan telecom tycoon
  6. http://www.serbianna.com/columns/gordon/004.shtml
  7. Timothy Garton Ash, Winning the Balkans to Lose Them, hoover.org, 2/2000
  8. V Rambouillet nedošlo ani k pokusu o dohodu, vyjednávání či úmluvu
  9. http://zpravy.ihned.cz/c1-49518500-albrightova-si-pry-vydelala-v-kosovu-miliony-eur-sikovne-a-vsemozne-tvrdi-srbove
  10. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/192911-exministryne-albrightova-skupuje-v-kosovu-klicove-podniky/
  11. Video odhaluje skutečný průběh šarvátky na akci Madeleine Albrightové
  12. Krvavá řeznice, volali na Albrightovou při autogramiádě

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Blood, Thomas: Madeleine Albrightová : portrét ministryně zahraničí (orig. Madam secretary, česky Knižní klub, 1998)
  • Albright, Madeleine: Madeleine : "Nejlepší ze všech možných světů"(orig. Madam secretary: a memoir by Madeleine Albright, česky Práh, 2003)
  • Albright, Madeleine: Mocní a všemohoucí : úvahy o Bohu, Americe a mezinárodních vztazích (orig. Mighty and the Almighty, česky Práh, 2006)
  • Albright, Madeleine: Doporučení budoucímu prezidentovi : Jak vrátit Americe dobrou pověst a vůdčí roli ve světě (orig. Memo to the president-elect, česky Práh, 2008)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]