Demokratická strana (USA)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Demokratická strana
Democratic Party
Logo
Datum založení 1828
1792 (historické)
Předseda Tom Perez
Zakladatel Andrew Jackson
Lídr v Senátu Chuck Schumer
(vůdce většiny)
Lídr ve Sněmovně rep. Nancy Pelosi
(vůdce většiny)
Sídlo 430 South Capitol Street SE, Washington, D.C., 20003
Ideologie neoliberalismus[1]
sociální liberalismus
americký liberalismus
frakce:
sociální demokracie
progresivismus
Demokratický socialismus
Politická pozice středstředolevice
Studentská org. Vysoká škola demokratů Ameriky
Mládežnická org. Mladí demokraté Ameriky
Počet členů 80 097 731
Barvy modrá
Oficiální web http://www.democrats.org/
Zisk mandátů ve volbách
Sněmovna reprezentantů
222/435
Senát
50/100
Guvernéři
23/50

Demokratická strana (anglicky: Democratic Party) je vedle Republikánské strany jedna ze dvou hlavních politických stran ve Spojených státech amerických. Stranu pod současným názvem založil kolem roku 1828 Andrew Jackson, ale kořeny strany sahají do roku 1792, kdy Thomas Jefferson, pozdější prezident USA, založil Demokraticko-republikánskou stranu. Podle těchto měřítek by byla Demokratická strana nejstarší politickou stranou světa.[2] Z hlediska politických postojů jsou demokraté v USA považováni za středolevici, v Evropě jsou však považováni spíše za středovou stranu. Dosud měly Spojené státy americké celkem 15 prezidentů z Demokratické strany.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vytvoření znaku[editovat | editovat zdroj]

Znakem strany je osel. K oslovi přirovnávali kritici už demokratického kandidáta na prezidenta Andrewa Jacksona v roce 1828, protože se jim nelíbily jeho údajně populistické názory. Mužem, který ale oslíka navždy spojil s Demokratickou stranou, byl karikaturista Thomas Nast. Roku 1870 totiž použil osla, aby znázornil protiválečné politické sympatizanty, s nimiž nesouhlasil. Narážel tím hlavně na některé prodemokratické magazíny a deníky. Odtud tradice pomalu přešla i ke straně samotné. Barvou strany je modrá, kterou ji televize označila v průzkumu a GOP přidělila barvu červenou. I přes fakt, že modré jsou většinou konzervativní a červené levicové strany, obě politické formace si tyto barvy přivlastnily.[3]

Omezení politiky rasové segregace[editovat | editovat zdroj]

V roce 1965 demokraté prosadili Zákon o imigraci a občanství, který zrušil rasová omezení pro imigraci z Asie, Afriky a Latinské Ameriky a v důsledku toho vedl ke změně etnického složení Spojených států.[4]

Většina demokratů podporovala povinné rozvážení dětí odlišných ras do škol v jiných čtvrtích, aby byla podpořena rasová diverzita na amerických školách (tzv. desegregation busing).[5] Demokraté také tradičně podporují pozitivní diskriminaci (tzv. affirmative action) na amerických univerzitách, dle které se při přijímání studentů na univerzity rozhoduje podle rasového klíče a zvýhodňují se Afroameričané a Hispánci.[6]

Stranická krize 70. let 20. století[editovat | editovat zdroj]

V průběhu sedmdesátých let 20. století došlo k pokusu posílit vliv prostých voličů oproti stranickým špičkám. K tomu účelu vznikly kvóty, které zajistily přítomnost slabších a menších sociálních skupin na Národním konventu a zároveň s tím, již musel každý zástupce být přímo zavázán hlasovat pro konkrétního kandidáta. Tím byl umenšen vliv vůdců a na konventu v roce 1976 se prezidentským kandidátem demokratů stal poměrně neznámý lokální politik Jimmy Carter, který projevil organizační schopnosti a bez stranické podpory zvládl kampaň v primárkách. To vedlo k vyhrocení vnitřních stranických konfliktů. Výsledkem pak byla v roce 1982 opětovná změna pravidel, která zvýšila vliv politických organizátorů a vůdců při výběru prezidentských kandidátů. Také došlo k redukci délky předvolební kampaně v primárkách z dvaceti na patnáct týdnů.

Ideologie a politika[editovat | editovat zdroj]

Ideologické ukotvení[editovat | editovat zdroj]

Andrew Jackson, zakladatel moderní Demokratické strany

Demokratická strana na americké politické ose zaujímá středolevicové a liberální postoje. Strana má úměrnou vnitřní rozmanitost; tradičním jádrem strany je ideologie sociálního liberalismu, ale v současnosti se postupně prosazuje směr zvaný progresivismus. Vyskytují se zde i sociálně demokratické a zelené proudy. Počátkem 21. století se v Demokratické straně začínají objevovat i radikálně socialistické proudy; jejich nejznámějším představitelem je senátor Bernie Sanders, který však není zapsaným členem strany. Jednou z hlavních tváří radikálně progresivistického křídla strany je poslankyně Sněmovny reprezentantů Alexandria Ocasio-Cortezová, která je považována za hlavní postavu skupiny čtyř žen ve Sněmovně zvané The Squad.

Domácí politika[editovat | editovat zdroj]

Demokraté oproti republikánům kladou větší důraz na řešení sociálních problémů (dostupné bydlení, snížení nezaměstnanosti, podpora nejchudších atd.) a také na liberální témata (legalizace interrupcí a homosexuálních sňatků, pozitivní diskriminace[7]). Prosazují progresivní daň a větší zásahy státu do hospodářství, i když ne tak rozsáhlé jako levicové strany v Evropě. Podporují imigraci (včetně amnestie pro nelegální přistěhovalce) a angažují se ve vyšší míře v obraně lidských práv, práv národnostních menšin a LGBT. Kladou velký důraz na zelené hodnoty – jako je ochrana životního prostředí, snížení emisí skleníkových plynů a podpora obnovitelných zdrojů.

Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

V zahraniční politice chtějí krom udržování dobrých vztahů s Kanadou a Velkou Británií, prohlubovat vztahy i s jinými zeměmi, zejména s Francií, Německem a se zeměmi ze Střední a Jižní Ameriky (např. s Mexikem, či Brazílií). V zahraničněpolitických a bezpečnostních otázkách (např. boj proti komunismu a islámskému terorismu, nepřátelství k Rusku, vojenské intervence na Blízkém východě, masové sledování ze strany NSA) se s Republikány výrazně neodlišují.

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Vnitřní struktura[editovat | editovat zdroj]

Vnitřní struktura existuje spíše formálně než fakticky. Okresní organizace de facto neexistují a oblastní a státní výbory mají charakter koalic držitelů moci, tedy těch, kteří disponují nějakou funkcí, pokud je strana u moci.[zdroj?]

Nejvyšší stranický orgán se nazývá Demokratický národní výbor (význam „national“ je v USA „federální“) (Democratic National Committee), ve kterém působí zástupci ze všech států Unie. Hlavním úkolem výboru je vypracovat pravidla pro jednání Národního (federálního) konventu (National Convention) a zajišťovat další věci, zejména shánění příspěvků.

Předsedu strany jmenuje prezident USA za Demokratickou stranu. Pokud jsou demokraté v opozici, pak je volen stranickými představiteli. Je nutné, aby předseda strany neměl žádný vztah k případným uchazečům o funkci prezidenta.

Strany v jednotlivých státech[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní příslušnost[editovat | editovat zdroj]

Demokratická strana je členem Progresivní aliance. Přesto se její členové občas účastní i mezinárodních sjezdů u liberálních a také sociálně demokratických stran.

Voličská základna[editovat | editovat zdroj]

Stoupenci demokratických kandidátů Baracka Obamy a Hillary Clintonové v Los Angeles v roce 2008

V rámci průzkumů se více obyvatel identifikuje s demokraty než republikány. Podporu mají více ve městech! než na venkově. Velká americká města, jako jsou např. New York, Los Angeles, San Francisco nebo hlavní město Washington, D.C., jsou považována za tradiční bašty demokratů. Ve srovnání s republikány měli demokraté tradičně o něco větší podporu u nejchudší až střední vrstvy obyvatelstva a u absolventů vysokých škol. Dále také u etnických menšin, jako jsou Afroameričané a u hispánského obyvatelstva. Výjimku tvoří imigranti z Kuby, kteří jsou zvláště početní na Floridě a přistěhovalci z Venezuely, kteří většinově tíhnou k republikánům. Výraznou podporu mají demokraté u rostoucí komunity asijských Američanů.[8]

Podporu Američanů původem ze Spojeného království a z kontinentální Evropy pro demokraty či republikány nelze vyčíslit. Američané původem z Anglie, WalesuSkotska a také z Irska jsou stále největší poměrně homogenní etnickou skupinou ve Spojených státech. Nepříliš velkou podporu má Demokratická strana u početných Američanů německého původu, kteří jsou většinou dobře situovaní, a dále také u lidí, jejichž předkové nebo oni sami přišli ze zemí Střední Evropy včetně ČechůSlováků.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SIROTA, David. Yes, let's wipe out Trump. But take neoliberal Democrats with him, too. www.theguardian.com [online]. 10. září 2018. Dostupné online. 
  2. JANDA, KENNETH. The challenge of democracy : American government in global politics. 11th ed. vyd. [Belmont, Calif.?]: Wadsworth Cengage Learning xxxviii, 697, 110 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-495-91309-2, ISBN 0-495-91309-X. OCLC 751863473 
  3. http://politickymarketing.com/loga-a-barvy-politickych-stran-svazujici-barvy-14
  4. Jennifer Ludden. 1965 immigration law changed face of America [online]. NPR. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Joe Biden’s record on school desegregation busing, explained. Vox [online]. 3. července 2019. Dostupné online. 
  6. Kamala Harris' support of public university affirmative action defies the will of California voters. Los Angeles Times [online]. 29. června 2019. Dostupné online. 
  7. How Americans Feel About Affirmative Action In Higher Education. NPR.org [online]. [cit. 2020-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Poll: Obama won 71% of Asian vote. Politico [online]. 12. prosince 2012. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]