Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Polná)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie
Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie
Místo
ObecPolná
Souřadnice
kostel Nanebevzetí Panny Marie, Polná
kostel Nanebevzetí Panny Marie, Polná
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézekrálovéhradecká
Děkanátděkanství Polná
FarnostŘímskokatolická farnost - děkanství Polná
Statusfarní kostel
Datum posvěcení8. září 1708
SvětitelVít Seipel O.P.
Architektonický popis
ArchitektDomenico d’Angeli
Stavební slohbaroko
Typ stavbybazilika
Výstavba1699 – 1713, věž 1715
Specifikace
Délka63,53
Šířka26,54
Výška22,12
Umístění oltářevýchod
Stavební materiálkámen , cihly, štuk
Další informace
AdresaŘímskokatolická farnost - děkanství Polná
Husovo náměstí 14, 588 13 Polná
UliceHusovo náměstí
Oficiální webhttp://www.farnostpolna.cz/
Kód památky18285/7-5076 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Římskokatolický kostel Nanebevzetí Panny Marie je největší polenský chrám, postavený v letech 17001707,[1] který byl vyhlášen národní kulturní památkou.[2]

Po smrti Leopolda Ditrichštejna roku 1708 se stavba chrámu pozastavila a už nikdy nebyl dostavěn tak, jak si ji majitel polenského panství představoval, přesto je odborníky hodnocena jako jedna z nejbohatěji vyzdobených církevních staveb v České republice.[1] O Vánocích se zde koná výstava betlémů. Uvnitř se nachází unikátní varhany, největší dochované vyrobené v českých zemích. Součástí kostela je od 25. srpna 2012 Církevní muzeum Polná.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První chrám Matky Boží na tomto místě dal založit majitel panství Jan I. z Polné ve 13. století, patrně v raně gotickém slohu. Ve 14. století byla jeho stavba rozšářena. V roce 1418 přešla většina občanů Polné a tudíž i správa chrámu od katolicismu do rukou husitských kněží, ve kterých zůstala určitě až do roku 1454. Od druhé poloviny 15. století do konce 16. století se zde střídali katoličtí a protestantští faráři.[4] Od roku 1563 se v listinách připomíná jako děkanský chrám.[5] Podle listin z roku 1677 pod polenskou farnost spadaly i kostel sv. Mikuláše v Nížkově, jenž se osamostatnil v roce 1736, a kostel sv. Jakuba ve Velké Losenici, který se osamostatnil v roce 1696. Podle veduty města Polná, zachycené na mědirytině Matthiase Meriana z roku 1650, byl kostel trojlodní bazilikou, nad presbyteriem měl sanktusovou věžičku pro dva zvonky. Gotická malovaná gotická okna byla potvrzeno nálezem fragmentů vitráží. Vedle chrámu byla přistavěná eucharistická kaple. Směrem k Sezimovu náměstí několik desítek metrů od kostela stála vysoká věž zvaná Tábor, s bání ze 17. století a pěti starobylými zvony. Roku 1683 zámecký sládek Tomáš Křenek dal na své náklady zhotovit oltář sv. Kateřiny.

Druhý chrám: Ferdinand z Ditrichštejna v roce 1692 zadal neurčenému architektovi projekt na rozšíření děkanského chrámu, který se však nezrealizoval. Italský architekt Domenico d'Angeli dodal projekt na nový barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie, jehož stavba započala v roce 1699, kdy byl zrušen přilehlý farní hřbitov. Roku 1700 byl dosavadní svatostánek zbourán, ostatky sv. Liguriáše průvod přenesl do špitálního kostela sv. Anny, kde se sloužily bohoslužby, stejně jako v kostele sv. Kateřiny. Dělníci při stavbě zazdili většinu náhrobků šlechticů, zbývající roztloukli na dlaždice a a použili do dlažby hlavní lodi. Již v roce 1705 se v nedokončené stavbě konaly mše: první sloužil 21. listopadu děkan Pavel A. Haberlandt.[6] Ve dnech 8.–13. září 1707 chrám vysvětil světicí biskup pražský a strahovský opat Vít Seipel.[7] [8] Ten vysvětil také 10 oltářů zasvěcených sv. Kříži, Všem svatým, sv. Anně, sv. Janu Křtiteli, hlavní oltář Nanebevzetí Panny Marie, sv. Filipu Nerejskému, sv. Judovi Tadeáši a čtrnácti svatým pomocníkům, Panně Marii, oltář zvaný kaple mrtvých.

Chrám včetně vnější výzdoby byl dokončen v roce 1713, kdy byly ze zamýšlené série soch osazeny dvě, sv. Petra a Pavla.[9] Věž byla dokončena v roce 1715 [10] podle plánu italského stavitele Domenica D`Angeli, který pracoval se staviteli Vítem z Nového Veselí a bratry Janem a Pietrem Spinettim,[8] výstavbu financoval především Leopold Ditrichštejn, po jeho smrti roku 1708 se stavba chrámu pozastavila a už nebyla dostavěna. Církevní správa Polné i okolních obcí od roku 1784 spadá pod diecézi královéhradeckou.[11] Roku 1841 se primice zdejšího rodáka Františka Pojmona zúčastnil i bohoslovec Karel Havlíček Borovský.[12] Věž zničil požár města v roce 1863, znovu byla postavena v roce 1895 podle návrhu architekta Schmoranze. Požár v roce 1863 roztavil i zvony, v roce 1864 jihlavský zvonař Josef Hilzer ze zbytků zhotovil nové .[12] 12. prosince 1867byly vysvěceny tři zvony s patrociniem sv. Klotildy, sv. Ignáce a Panny Marie, další dva menší zvony ulil také Hilzer a byly vysvěceny ke cti sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého.[12]

Program záchrany architektonického dědictví[editovat | editovat zdroj]

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 2001–2012 na opravu památky čerpáno 23 620 000 Kč.[13]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
částka 1 700 1 500 1 400 2 000 2 100 2 500 3 300 2 700 1 000 1 000 2 420 2 000

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Stavba má půdorys trojlodní baziliky, je 63,53 metrů dlouhá, 26,54 m široká a 22,12 m vysoká. Samotná věž má čtyři etáže a sahá do výšky 63,5 metru. Trojlodí má navzájem průchozí postranní kaple v bočních lodích a nad nimi empory, které využívalo literátské bratrstvo. Hlavní (západní) průčelí kostela je pětiosé, členěné pilastry s korintskými hlavicemi. V nice nad portálem hlavního vchodu je vsazena socha Panny Marie Immaculaty pod křížem.

  • Interiér má bohatou štukovou výzdobu kleneb a stěn mezilodních arkád, jejímž hlavním autorem byl Giacommo Corbellini a jeho dílna.[8] Na výzdobě chrámu se mimo jiné podíleli dále italští umělci z rodiny Carlone, vídeňský sochař Mathias Roth, pozlacovač Agostino di Grandi, vídeňský dvorní truhlář Mauritz Cleigraf a jiní. Radami přispíval též francouzský zahradní architekt Jean Trehet, pracující pro Leopolda z Dietrichsteina. Autorem freskové výzdoby západní části kostela je německý malíř Jonas Drentwett.[14]

Valenou klenbu s lunetami a presbytář zdobí ornamentální motivy akantů, listovce, kartuší, mušlí, rozvilin, záclon a oblaků, mezi nimi jsou namalováni andílci. V klenáku segmentu mezilodních arkád jsou malované erby polenské šlechty a městský znak. Na vítězném oblouku jeuprostřed dvojice oválných štukových erbů stavebníka kostela, knížete Leopolda z Ditrichštejna a jeho manželky Marie Godofredy ze Salmu. Strop je pokryt sestavou jemných štuk s mariánskou symbolikou. Stěny hlavní i bočních lodí tvoří kanelované pilíře, korintské hlavice, členité římsy a balustrády. Nad bočními loděmi, sklenutými českými (pruskými) plackami s klenebními pasy, se nachází empory zaklenuté hřebínkovou klenbou. V chrámu stojí deset oltářů .

  • Dlažbu z roku 1713 tvoří čtvercové pískovcové dlaždice, z části do ní byly použity také náhrobní kameny z předchozího kostela. V podlaze se dochovaly náhrobníky čtyř šlechtických rodin: uprostřed hlavní lodi Žejdliců ze Šenfeldu, kterou surovým způsobem vykradli roku 1898 dělníci firmy Antonína Suchardy z Nové Paky.[15] Tuto krádež vyšetřily úřady až roku 1916, vyšetřování se tedy kvůli 1. světové válce opozdilo o 18 let.
  • Cínová křtitelnice z roku 1617 pochází z předchozího kostela z protestantských dob, je zdobena reliéfy čtyř evangelistů a dvěma medailony. Je dílem jihlavského cínaře Lukáše Gleixnera, stejně jako cínové rakve Žejdliců v Městském muzeu v Polné.

Oltáře[editovat | editovat zdroj]

  • Kredenční oltář sv. Liguriáše

Nachází se nalevo od hlavního oltáře, pochází z roku 1806 a nechal jej vytvořit Tomáš Pokorný jako poděkování za uzdravení z dlouhodobé nemoci.[17] Nedaleko od oltáře se nachází hrobky zbudované vrchnostenskými úředníky Adamem Františkem Maršákem z Palmberka a Maxmiliánem de Francy.

Evangelní (severní) strana[editovat | editovat zdroj]

Epištolní (jižní) strana[editovat | editovat zdroj]

  • Černá kaple či Kaple mrtvých – pojmenovaný podle výzdoby téže barvy a symbolů smrti
  • Matky Boží neposkvrněné – se sochami sv. Barbory a sv. Kateřiny
  • sv. Judy Tadeáše a 14 svatých pomocníků – zde stojí skříňka s ostatky sv. Liguriáše. Oltářní obraz dílem malíře Luca Antonia Colomby.
  • sv. Filipa Neriho – s obrazem od Luca Antonia Colomby a se sochami svatých Václava a Leopolda, v dolní části vystupují řezby ze života sv. Václava.

Sakristie[editovat | editovat zdroj]

Uvnitř stojí bohatě vyřezávané skříně a vchod do tajné komory. Na stěnách visí obrazy sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava, sv. Petra a Pavla z I. poloviny 18. století.

Varhany[editovat | editovat zdroj]

Unikátní varhany v roce 1708 na náklady děkana Václava Vojtěcha Čapka zhotovil moravský varhanář Jan David Sieber. V současnosti jsou to pravděpodobně největší dochované varhany z barokní doby vyrobené v českých zemích.[4] Jsou umístěny na kruchtě velkého chóru v hlavní lodi. Skříň nástroje vyřezal polenský řemeslník Martin Morávek. Původně obsahovaly 1514 znějících píšťal. V průběhu let se několikrát opravovaly, více či méně odborně. Požár města roku 1863 se varhan nedotkl, ale způsobil rozeschnutí měchů, které se až do výroby nových nedaly použít.

Druhé menší varhany si pořídilo zdejší literátské bratrstvo koncem 16. století, byly přeneseny ze starého kostela, [2] stojí na literátském kůru a fungují na řemenový pohon (tzv. klakování), jedná se o nejstarší dochovaný nástroj v Polné.[19]

Věž[editovat | editovat zdroj]

Má šest podlaží (pět pater a podvěží). Stěny jsou tvořeny až 1,85–3 m tlustou zdí, visí v ní tři zvony, dva velké a malý umíráček sv. Vojtěcha. V horním patře je dochovaná světnička hlásného, ochoz věže je přístupný veřejnosti.

Prohlídky kostela, chrámového muzea a věže[editovat | editovat zdroj]

Průvodcovskou službu provozuje denně od 8 do 16 hodin Děkanský úřad Polná, který sídlí naproti vchodu do chrámu.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PRCHAL, Jan. Polná. Historické město roku 2006. Polná: Fotoklub Polná - Klub za historickou Polnou, 2007. Kapitola Stavby, s. 20–25. 
  2. a b c KRATOCHVÍL, David. Nejzajímavější místa měst a obcí 28 - Polná. Jihlavské listy: noviny jihlavského regionu. 23. 7. 2010, čís. 57, s. 19. ISSN 1212-740X. 
  3. ČT24. Arcibiskup Duka otevřel v Polné první církevní muzeum [online]. ČT24, 2012-08-25 [cit. 2016-02-10]. Dostupné online. 
  4. a b PLAŠIL, Filip. Historie děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné. Polná: Nakladatelství Linda – Jan Prchal Polná, 2007. Kapitola Historie v datech, s. 8. 
  5. Plašil, str. 9
  6. Prchal. S. 7
  7. PLAŠIL, 2007, s. 17-18
  8. a b c PRCHAL, Jan. Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie v Polné. Polná: Nakladatelství Linda – Jan Prchal Polná, 2001. S. 1. 
  9. Plašil, str. 19
  10. Plašil, str. 20
  11. Plašil, str. 25
  12. a b c Prchal. S. 8
  13. MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 102–103. 
  14. Šeferisová-Loudová, Michaela; Plašil, Filip: Architektonická perla Dietrichsteinů v Polné. Město Polná: Polná 2012.
  15. Archiv Klubu Za historickou Polnou: Pamětní kniha polenských děkanů – část Děkan František Vítek, 1912–1942
  16. Šeferisová Loudová, Plašil, s. 6
  17. POJMON, František. Polná. Hradec Králové: [s.n.], 1897. Kapitola Popis dějepisný, místopisný a statistický, s. 93. 
  18. Archiv Klubu Za historickou Polnou: Pamětní kniha polenských děkanů – část Pamětní kniha děkanství v městě Polné od roku 1836
  19. Prchal. S. 2

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PLAŠIL, Filip. Historie děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné. Polná: Nakladatelství Linda – Jan Prchal Polná, 2007. 
  • PRCHAL, Jan. Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie v Polné. Polná: Nakladatelství Linda – Jan Prchal Polná, 2001. 
  • ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ, Michaela; PLAŠIL, Filip: Architektonická perla Dietrichsteinů v Polné. Uměleckohistorický průvodce prohlídkovou trasou děkanským kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Polná: Město Polná, 2012.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]