Primice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Novokněžské či primiční požehnání

Primice či primiční mše svatá (z lat. primitie, jenž označuje „prvotinu – první úrodu“,[1] či z prima missa neboli „první mše“) je v katolické církvi označení první mše svaté, kterou slavnostně slouží nově vysvěcený kněz (novokněz) za účasti farního společenství, ze kterého tento novokněz pochází.[2]

Slavení primice[editovat | editovat zdroj]

Primice se slaví obvykle první den poté, kdy jej vysvětil biskup. V některých zemích, např. v Polsku, bývá tradicí, že primici novokněz slouží ve farním kostele. Podle místních tradic slouží primici novokněz samostatně (někde s pomocí místního farního kněze) a někde pouze, protože není ve slavení mše svaté zběhlý, pouze koncelebruje. Na závěr primice dává novokněz zvláštní „papežské“ požehnání , na které papež Lev XIII. v roce 1886 stanovil možnost získat plnomocné odpustky za obvyklých podmínek.[3][4]

Primiční mše může být prodloužena ještě dalšími ceremoniemi v kostele.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prymicja na polské Wikipedii.

  1. JOUGAN, A. Słownik kościelny łacińsko-polski. Przemyśl: [s.n.], 1948. Kapitola s.v. Primitiae, s. 481. (polština) 
  2. Obrzędy błogosławieństw: dostosowane do zwyczajów diecezji polskich. 2., Księgarnia św. Jacka, 2010, ISBN 978-83-7030-390-7, OCLC 804461430. Rozdział 65: Obrzęd błogosławieństwa prymicyjnego. Wprowadzenie, pkt 1456, s. 307. (polština)
  3. Hasło Prymicje w Encyklopedii Kościelnej, Tom XXII, Warszawa 1898 s. 2. (polština)
  4. Enchiridion indulgentiarum: normae et concessiones., Libreria editrice vaticana, 1999, ISBN 88-209-2785-3, OCLC 43508543. Nr 43. (latina)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Prymicje w Encyklopedii Kościelnej, Tom XXII, Varšava 1898 s. 2. (polština)

Související články[editovat | editovat zdroj]