Kateřina Alexandrijská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Svatá Kateřina)
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Svatá Kateřina. Další významy jsou uvedeny v článku Svatá Kateřina (rozcestník).
Svatá
Kateřina Alexandrijská
panna, mučednice

Caravaggio: Sv. Kateřina Alexandrijská (1595 – 1596)
Církev římskokatolická
Osobní údaje
Datum narození okolo r. 282
Místo narození Alexandrie, Egypt
Datum úmrtí okolo r. 305
Místo úmrtí Alexandrie, Egypt
Příčina úmrtí stětí
Svatořečení
Uctívána církvemi Pravoslavní, Anglikáni, Luteránské církve, (Římskokatolická církev)
Místo úcty Klášter svaté Kateřiny
Popření kultu Druhý vatikánský koncil (Římskokatolická církev)
Luigi Sacchi: Fotografická kopie obrazu Bernardina Luiniho: Popravení svaté Kateřiny, 1858
Claude Guinet: Svatá Kateřina, 1507. Muzeum výtvarných umění v Lyonu.
Agostino Carracci: Svatá Kateřina, asi 1576–1578.

Kateřina Alexandrijská byla podle legendy křesťanskou mučednicí žijící kolem roku 300 a po staletí patřila mezi nejpopulárnější křesťanské světce. Dnešní badatelé – včetně některých křesťanských teologů – se domnívají, že se jedná o smyšlenou postavu.

Legenda[editovat | editovat zdroj]

Podle křesťanské legendy doložené od 10. století byla Kateřina vzdělanou egyptskou princeznou a stala se křesťankou pod vlivem jistého místního poustevníka. Během pronásledování křesťanů císařem Maxentiem vystoupila na obranu své víry a v disputaci přesvědčila o své pravdě padesát pohanských filozofů (císař je za to dal upálit). Maxentius – fascinovaný její osobností – jí nabídl místo po svém boku, ona však odmítla, protože se zasvětila panenství.

Zhrzený vládce ji proto chtěl dát umučit. Nechal připravit soukolí, v němž dvě kola posetá železnými hroty a noži se točila na jednu stranu a další dvě, opět s hřeby, se měla točit opačně.[1] (Proto také kola na zobrazeních světice jsou na loukotích často posázena hroty.) Na tento mučící stroj byla přivázána sv. Kateřina, aby otáčením kol bylo tělo její rozbodáno, polámáno a rozdrceno.[2] Světice prosila Boha, aby k chvále svého jména ten mučící mlýn zničil. Byla vyslyšena, anděl Páně stroj roztrhl a zahubil přitom čtyři tisíce pohanů;[3] sv. Kateřina zůstala bez úrazu.

Tento zjevný div způsobil v přítomném lidu ohromný úžas a mnozí uvěřili v Krista, mezi nimi i císařova manželka. Ale na Maxentiův rozkaz vyvlekli císařovnu za město, železnými kopími jí vyrvali prsy a potom jí usekli hlavu. Také ostatním vyznavačům Krista dal císař setnout hlavy a jejich těla pohodit psům.[4]

I svatou Kateřinu odsoudil císař ke stětí mečem. Když jí srazili hlavu, z jejích žil místo krve prýštilo mléko; andělé zanesli mrtvé tělo na posvátnou egyptskou horu Sinaj. Zde byly ostatky později nalezeny a vystavěn dodnes stojící klášter sv. Kateřiny.

Dnes se diskutují dvě možná vysvětlení vzniku legendy:

  • Buď jde o křesťansky přemodelovanou postavu nějaké starší pohanské bohyně, mezi jejíž atributy pravděpodobně patřilo kolo.
  • Anebo jde o legendu založenou na skutečné osobě, avšak silně pozměněnou. Hlavní kandidátkou na historický model Kateřiny je pohanská filozofka Hypatia z Alexandrie,[5] která byla roku 415 v Alexandrii zavražděna rozzuřeným křesťanským davem.

Kult[editovat | editovat zdroj]

Kateřina je patronkou mimo jiné panen, učenců, studentů, žáků a učitelů, kolářů a několika dalších řemeslných profesí, námořníků a tiskařů, dále ochraňuje úrodu, pomáhá při migréně a nemocech jazyka a také při hledání utonulých.[6]

V katolické církvi má svátek 25. listopadu. Po Druhém vatikánském koncilu zůstala Kateřina v oficiálním seznamu světců římskokatolické církve. Světice je uctívána i východní církví a je označována za velkomučednici. V pravoslavných církvích má svátek 24. listopadu; pokud tyto církve užívají ještě juliánského kalendáře, pak 24. 11. dle juliánského kalendáře připadá na 7. 12. dle gregoriánského kalendáře.[7]

Atributy, s nimiž je zobrazována, jsou kolo (na němž byla mučena), kniha (symbol učenosti), koruna a palmová ratolest (dva obecné symboly mučednictví jako vítězství).

Kateřina Alexandrijská bývá občas zaměňována se sv. Kateřinou Sienskou, historickou postavou, rovněž křesťanskou intelektuálkou, žijící však o mnoho století později, než kam legenda klade život Kateřiny Alexandrijské. Mluvilo-li se na území střední a severní Evropy o sv. Kateřině bez rozlišení, byla tím až do počátku 20. století myšlena téměř jistě Kateřina Alexandrijská, mnohem populárnější než její sienská jmenovkyně.

Kult svaté Kateřiny se rozšířil v západní církvi od 11. století a soustředil se zejména na její mučednictví a mimořádné zázraky, které se jí připisují, ale také na její učenost, pro kterou se stala patronkou fakulty svobodných umění pařížské i pražské[8] univerzity a později ochránkyní univerzit vůbec.[9] Její svátek byl zároveň dnem univerzitních slavností.[10]

V Čechách byl propagátorem a podporovatelem kultu svaté Kateřiny Karel IV., který v den jejího svátku 25. listopadu 1332 (popravena údajně 25. 11. 307) zvítězil v bitvě u San Felice v severní Itálii. Své vítězství přičítal Karel ochraně svaté Kateřiny a jejím oddaným ctitelem byl pak po celý život.[11] Arcibiskupa Arnošta z Pardubic přiměl k tomu, že den sv. Kateřiny (25. listopad) byl v Čechách ustanoven zasvěceným svátkem,[12] což zůstalo v platnosti až do roku 1771.[13]

Karlova soukromá svatyně v malé věži Karlštejna se později (nikoli za Karlova života) začala nazývat Kaplí svaté Kateřiny, která je vyobrazena na boční straně oltářní mensy. Tato architektonická stavba má stěny vykládané drahými kameny. Kaple, podobná spíše drahému šperku, byla osobním kontemplativním místem slavného císaře, kde před důležitými státnickými kroky dlouho rozjímal. V Čechách byla úcta ke sv. Kateřině velmi rozšířena, o čemž svědčí i skutečnost, že v 2. polovině 14. století byl složen český Život svaté Kateřiny, rozsáhlá veršovaná skladba. Na jméno sv. Kateřiny bylo v Čechách založeno 57 kostelů.[14]

Příběh o krásné, hrdé a učené světici, která vítězně diskutovala s nejučenějšími mistry a posléze po dlouhých mukách zemřela za víru v Krista, byl ve středověku velmi oblíben.[15] Svatá Jana z Arku se často modlila ke sv. Kateřině a ta se jí zjevovala a rozmlouvala s ní.[16] Kateřina se počítá do sboru čtrnácti svatých pomocníků a je zařazena mezi tzv. Quattuor Virgines Capitales [čtyři panny hlavní, vynikající], kam kromě ní patří ještě sv. Barbora, sv. Dorota a sv. Markéta; bývají často zobrazovány společně.[17]

Uctívání Kateřiny se uplatnilo také v selském životě. O Kateřinině slavnosti končila pastva, na dvorech začínali se stříháním ovcí. Pro děvečky a čeledíny byl svátek svaté Kateřiny dnem, kdy dostávali mzdu a mohli měnit dvůr, pokud nebyli vyplaceni již o svatém Martinu (11. listopadu).[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DE VORAGINE, Jakub. Legenda aurea. Překlad Václav Bahník, Anežka Vidmanová. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1984. 342 s. [Viz str. 268.]
  2. EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 4. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1899. 861 s. [Viz str. 537.]
  3. DE VORAGINE, Jakub. Legenda aurea. Překlad Václav Bahník, Anežka Vidmanová. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1984. 342 s. [Viz str. 268.]
  4. DE VORAGINE, Jakub. Legenda aurea. Překlad Václav Bahník, Anežka Vidmanová. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1984. 342 s. [Viz str. 268.]
  5. DEAKIN, Michael A. B.. Hypatia of Alexandria : mathematician and martyr. Amherst, N.Y. : Prometheus Books, 2007. 231 s. ISBN 9781591025207. S. 135.  
  6. Úplnější seznam → SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hans Michael. Rok se svatými. Vyd. v KN 1. Překlad Vojtěch Pola, Terezie Brichtová. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994, 702 s. ISBN 80-85527-75-8 [Viz str. 607–608.]
  7. Pravoslávny kalendár na rok 1971. Bratislava: Cirkevné nakladateľstvo, 1970. 124 s. [Viz str. 31.]
  8. REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1990. 71 s. [Viz str. 36.]
  9. SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hans Michael. Rok se svatými. Vyd. v KN 1. Překlad Vojtěch Pola, Terezie Brichtová. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994, 702 s. ISBN 80-85527-75-8 [Viz str. 607.]
  10. SPĚVÁČEK, Jiří. Karel IV. : Život a dílo : (1316-1378). Praha : Svoboda, 1979. 720 s. [Viz str. 381.]
  11. SPĚVÁČEK, Jiří. Karel IV. : Život a dílo : (1316-1378). Praha : Svoboda, 1979. 720 s. [Viz str. 88.]
  12. EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 4. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1899. 861 s. [Viz str. 539.]
  13. RIEGER, František Ladislav, ed. a MALÝ, Jakub, ed. Slovník naučný. 4. díl. Praha: Kober & Markgraf, 1865. 1470 s. [Viz str. 608.]
  14. RIEGER, František Ladislav, ed. a MALÝ, Jakub, ed. Slovník naučný. 4. díl. Praha: Kober & Markgraf, 1865. 1470 s. [Viz str. 608.]
  15. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 14. díl. V Praze: J. Otto, 1899. 1066 s. [O sv. Kateřině Alexandrijské viz str. 74.]
  16. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 18. díl. V Praze: J. Otto, 1902. 1026 s. [Viz str. 875.]
  17. REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1990. 71 s. [Viz str. 44.]
  18. SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hans Michael. Rok se svatými. Vyd. v KN 1. Překlad Vojtěch Pola, Terezie Brichtová. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994, 702 s. ISBN 80-85527-75-8 [Viz str. 582 a 609.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  
  • DE VORAGINE, Jakub. Legenda aurea. Překlad Václav Bahník, Anežka Vidmanová. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1984. 342 s. [Legenda o sv. Kateřině Alexandrijské je na str. 264–271.]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]