Cena Jaroslava Seiferta
| Cena Jaroslava Seiferta | |
|---|---|
| Země | Československo a Česko |
| Uděluje | Nadace Charty 77 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cena Jaroslava Seiferta je české literární ocenění. Bylo zřízeno Nadací Charty 77 ve Stockholmu v lednu roku 1986 k podpoře české a slovenské literatury doma i v cizině. Cena byla pojmenována na počest básníka Jaroslava Seiferta, nositele Nobelovy ceny za literaturu. Je vyhlašována každoročně 22. září v předvečer básníkových narozenin za vynikající beletristické dílo, vydané nebo jinak zveřejněné v posledních třech letech v České republice nebo v zahraničí. O udělení ceny rozhoduje nezávislá porota, v níž zasedají přední spisovatelé a literární kritikové. Od roku 2013 se cena uděluje jednou za dva roky.
Laureáti
[editovat | editovat zdroj]
- 2025 – Petr Sís, za celoživotní dílo[1]
- 2024 – Pavel Kolmačka, za román Canto ostinato s přihlédnutím k předchozí básnické a prozaické tvorbě[2]
- 2022 – Josef Kroutvor, za knihu Poletování jednoho ptáčka s přihlédnutím k autorově pokračující esejistické tvorbě
- 2019 – Miroslav Petříček, za dílo Filosofie en noir
- 2017 – Jiří Brabec a Jiří Opelík za celoživotní práci
- 2015 – Eugen Brikcius, za knihu A tělo se stalo slovem[3]
- 2012 – Vladimír Binar, za povídkový triptych Číňanova pěna
- 2011 – Karel Šiktanc, za básnickou sbírku Nesmír
- 2010 – Jáchym Topol, za prózu Chladnou zemí s přihlédnutím k další tvorbě
- 2009 – Ludvík Kundera, Za „celoživotní literární dílo, vydávané ve Spisech L. K.“
- 2008 – Václav Havel, Spisy VIII. (projevy, Prosím stručně, Odcházení)
- 2007 – František Listopad, Rosa definitiva
- 2006 – Ivan Martin Jirous, za celoživotní básnické dílo s přihlédnutím k vydané korespondenci Magorovy dopisy
- 2005 – Michal Ajvaz, za román Prázdné ulice a Jiří Suchý za knihu Encyklopedie Jiřího Suchého
- 2004 – Viktor Fischl a Josef Škvorecký, oba za celoživotní dílo
- 2003 – Miloslav Topinka, Trhlina
- 2002 – Jiří Gruša, Wacht am Rhein aneb Putovní ghetto
- 2001 – Zdeněk Rotrekl, Nezděné město
- 2000 – Pavel Šrut, Brožované básně a Zlá milá
- 1999 – Jiří Kratochvil, Noční tango, aneb román jednoho léta z konce století
- 1998 – Věra Linhartová, Mes oubliettes
- 1997 – Karel Milota, Antilogie aneb Protisloví, Ďáblův dům
- 1996 – Jiřina Hauková, Světlo v září
- 1996 – Zbyněk Hejda, Valse mélancolique
- 1995 – Petr Kabeš, Pěší věc
- 1995 – Antonín Brousek, Vteřinové smrti
- 1994 – Milan Kundera, Nesmrtelnost
- 1993 – Bohumil Hrabal, Svatby v domě, Vita nuova, Proluky
- 1992 – Josef Hiršal, Píseň mládí
- 1992 – Ivan Wernisch, Frc (sbírka básnických překladů)
- 1991 – Jiří Kolář, Prométheova játra
- 1990 – Emil Juliš, Blížíme se ohni, Gordická hlava
- 1989 – Karel Šiktanc, Srdce svého nejez
- 1988 – Ivan Diviš, Žalmy
- 1987 – Ludvík Vaculík, Fejetony
- 1986 – Dominik Tatarka, trilogie Písačky
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Seifertovu cenu dostal Petr Sís. Poslední dobou je to v USA těžké, říká. Seznam Zprávy [online]. 2025-09-23 [cit. 2026-02-06]. Dostupné online.
- ↑ Cenu Jaroslava Seiferta dnes v Praze obdržel básník a prozaik Pavel Kolmačka. České noviny [online]. ČTK, 2024-09-24 [cit. 2024-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-09-24.
- ↑ Archivovaná kopie. www.citarny.cz [online]. [cit. 2015-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-01.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Cena Jaroslava Seiferta na stránkách bariery.cz