Miroslav Petříček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Miroslav Petříček
Narození 1951 (65–66 let)
Praha
Povolání pedagog, spisovatel a filosof
Alma mater Univerzita Karlova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prof. Miroslav Petříček, Dr., (* 1951) je český filosof, žák Jana Patočky. Působí jako vysokoškolský profesor na Filosofické fakultě University Karlovy. Zaměřuje se na filosofii umění, přesahy mezi filosofií, filmem, literaturou a uměním a současnou (postmoderní) francouzskou filosofií. Vydal několik publikací a do češtiny přeložil např. dílo Viditelné a neviditelné Maurice Merleau-Pontyho.

Život[editovat | editovat zdroj]

  • Narozen 21. 2. 1951 v Praze.
  • Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze (1972) nemohl z kádrových důvodů studovat na vysoké škole a až do r. 1990 byl zaměstnán v Hydrometeorologickém ústavu.
  • V letech 1971–1977 navštěvoval bytový seminář Jana Patočky. V r. 1990 obdržel titul Mgr. na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (doktorát 1998, habilitován 2003).
  • V letech 1990–1992 pracoval v Archivu J. Patočky v Centru pro teoretická studia Akademie věd ČR a UK v Praze a externě přednášel na FF UK, od roku 1992 působí na plný úvazek v Ústavu filosofie a religionistiky FF UK v Praze.
  • V období 1992–1995 vyučoval na Středoevropské (Sorosově) univerzitě v Praze, rok 1992 strávil na studijním pobytu ve vídeňském Institut für die Wissenschaften von Menschen. Poté začal přednášet také na Akademii výtvarných umění a poté od roku 2001 spolupracuje s Centrem audiovizuálních studií FAMU.
  • Je členem Vědecké rady UK a FF UK, Umělecké rady FAMU, DAMU a AMU a Rady Filosofického ústavu.
  • Na návrh Umělecké rady Akademie múzických umění v Praze jmenován v dubnu 2007 profesorem pro obor filmové, televizní a fotografické umění a nová média - teorie filmové a multimediální tvorby.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Znaky každodennosti, Praha, Herrmann 1993, 93 s. (překlad do slovinštiny: Znaki vsakdanjosti, prel. Bojana Maltarić, Apokalipsa, Ljubljana 2004.
  • Úvod do (současné) filosofie, Praha: Herrmann 1991, II. vyd. 1992. 190 s.
  • Majestát zákona. Raymond Chandler a pozdní dekonstrukce. Praha: Herrmann, 2001. 250 s.
  • Dublety (spolu s M. Marcellim), Kalligram, Bratislava 2002, 285 s.
  • Obraz a slovo (spolu s R. Filou), Koloman Kertész Bagala, Bratislava 2003,  83 s.
  • Myšlení obrazem, Herrmann a synové, Praha 2009, 209 s.

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • F.W.J. Schelling. Filosofická zkoumání lidské svobody. Praha: Filosofický ústav, 1992.
  • Mýtus, epos a logos. Sestavil P. Rezek. Praha: OIKOYMENH 1991.
  • Idea, hypotéza a otázka (E. Zeller, H. Cherniss, W. Wieland, R. Robinson aj.). Sestavil P. Rezek. Praha: OIKOYMENH 1991.
  • E. Fink. Hra jako symbol světa. Praha: Český spisovatel, 1993, 268 s.
  • J. Derrida. Texty k dekonstrukci. Bratislava: Archa, 1993, 330 s.
  • Myšlení o divadle I. - II. (spolu s L. Majorem a M. Havelkou). Praha: Herrmann, 1993.
  • R. Barthes. Barthes. Světlá komora. Vysvětlivka k fotografii. Bratislava: Archa, 1994, Filosofie do kapsy sv. č. 14, 107 s. 2. opravené vyd. Fra 2005.
  • V. Descombes. Stejné a jiné. Čtyřicetpět let francouzské filosofie (1933 - 1978). Praha: OIKOYMENH, 1995, 181 s.
  • R.Barthes. Úvod do strukturální analýzy vyprávění. In: Text 1/1994, Bratislava, s. 70 - 96.
  • W. Welsch. Naše postmoderní moderna (spolu s I. Ozarčukem). Zvon, Praha 1994.
  • Maria Fürst. Filozofie, Praha: Fortuna, 1994.
  • E. Durozoi - A. Roussel: Filozofický slovník, EWA, Praha 1994 (zpracování hesel z české filosofie)
  • Ernst Jünger. Chůze lesem (spolu s J. Němcem). Praha: OIKOYMENH, 1995, 64 s.
  • Thomas Bernhard. Wittgensteinův synovec, Praha: Prostor, 1996, 140 s.
  • E. Lévinas. Totalita a nekonečno (spolu s J. Sokolem). Praha: OIKOYMENH, 1997, 274 s.
  • M. Foucault. Myšlení vnějšku (spolu s Č. Pelikánem, S. Poláškem, P. Soukupem a K. Theinem). Praha: Herrmann, 1996.
  • M. Merleau-Ponty. Viditelné a neviditelné. Praha: OIKOYMENH, 1999, 268 s.
  • T. Bernhard. Korektura. Praha: Prostor 1999, 300 s.
  • J. Baudrillard. Amerika. Praha: Dauphin 2000, 156 s.
  • M. Frank. Co je neostrukturalismus?, Praha: SOFIS, 2000, 433 s.
  • Thomas Bernhard. Ungenach. Moušlování. In Tři novely, Praha: Prostor, 2000, 160 s.
  • E. Husserl. Idea fenomenologie. Praha: OIKOYMENH 2001, 150 s.
  • E. Graeser, Dějiny řecké filosofie. Praha: OIKOYMENH 2001, 445 s.
  • J.-F. Lyotard, Putování a jiné eseje, Herrmann, Praha 2001, 150 str..
  • P. Ricoeur, Čas a vyprávění I (spolu s A. Dvořáčkovou), OIKOYMENH, Praha 2001.
  • Niklas Luhmann, Láska jako vášeň, Prostor, Praha 2002.
  • Paul Ricoeur, Čas a vyprávění, OIKOYMENH, Praha 2003.
  • Michel Foucault, Dějiny sexuality III (spolu s. L. Šerým aj. Fulkou, Herrmann, Praha 2003.
  • Thomas Bernhard, Je to komedie? Je to tragédie?, (spolu s T. Dimterem aj.), Prostor 2003.
  • Thomas Bernhard, Chůze, Prostor, Praha 2005.
  • Giovanna Borradori, Filosofie v době teroru , Karolinum 2006.
  • Jean-Paul Sartre, „Transcendence ega“, in: J.-P. Sartre, Vědomí a existence, OIKOYMENH 2006
  • Robert Burton, Anatomie melancholie, Prostor 2007.
  • Paul Ricoeur, Čas a vyprávění III, OIKOYMENH, 2008.
  • Wolfgang Röd, Filosofie konce 19. století a 20. století
  • Boyer d'Argens, Vivant Denon, Vášeň a rozum, Prostor 2008 ISBN 978-80-7260-193-6
  • Pietro Pomponazzi, O nesmrtelnosti duše, OIKOYMENH (v tisku)
  • Thomas Bernhard, Na výšině, Prostor, Praha 2009
  • Thomas Bernhard, Mé ceny, Prostor, Praha 2009
  • F.W.J. Schelling, Výbor z díla, OIKOYMENH 2010
  • Gilles DELEUZE, Pusté ostrovy a jiné texty. Herrmann a synové 2010, 334 str. ISBN 978-80-87054-19-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]