Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Brno-město)
| Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Brně-městě | |
|---|---|
 Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jezuitské ulici | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Jihomoravský |
| Okres | Brno-město |
| Obec | město Brno |
| Souřadnice | 49°11′48,51″ s. š., 16°36′37,58″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická církev |
| Užívání | Římskokatolická duchovní správa u kostela Nanebevzetí Panny Marie, Brno |
| Současný majitel | Římskokatolická duchovní správa u kostela Nanebevzetí Panny Marie, Brno |
| Zasvěcení | Nanebevzetí Panny Marie |
| Datum posvěcení | 1598 |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Giorgio Gialdi 1598-1602 přestavba - J. K. Erna 1662-68 |
| Stavební sloh | baroko |
| Typ stavby | trojlodní bazilika |
| Výstavba | 1598–1602 |
| Specifikace | |
| Umístění oltáře | východ |
| Stavební materiál | kámen, cihly, štuk |
| Další informace | |
| Adresa | Jezuitská ul. Brno-střed |
| Ulice | Beethovenova, Jezuitská a Mozartova |
| Kód památky | 37687/7-71 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jezuitský kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází v brněnské městské části části Brno-střed na katastrálním území Města Brna. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ve středověku stál na tomto místě ženský klášter Cella sanctae Mariae řehole sv. Augustina, který roku 1240 při městské hradební zdi založil měšťan Oldřich Niger a který byl podle první převorky Herburgy nazýván Herburský klášter. Jeho gotický kostel Panny Marie již během stavby vyhořel a od roku 1280 byl vystavěn znovu. Klášter zanikl roku 1578, kdy zbylé řeholnice odešly do Pustiměře a objekty byly předány jezuitům.[2] Ti z areálu vytvořili jezuitskou kolej a začali komplex přestavovat. V roce 1599 zahájili stavbu nového kostela Nanebevzetí Panny Marie[3] v manýristickém slohu a o čtyři roky později byl vysvěcen.
V letech 1662 až 1668 jezuité, kteří zde tehdy působili, dali kostel znovu přestavět a rozšířili jej podle projektu Jana Křtitele Erny. V letech 1732-33 kostel upravoval jiný významný brněnský architekt Mořic Grimm[4], poté byl ještě upravován interiér.
Jezuité kostel i kolej opustili po zrušení řádu v roce 1773. Klášter poté sloužil jako kasárna a kostel jako kostel vojenský.
V rámci asanace starého Brna byl v roce 1904 celý areál jezuitské koleje zbořen a ušetřen zůstal pouze jeho vstupní portál a celý chrám. Podobně jako mnoho dalších brněnských kostelů, i tento byl při bombardování města za druhé světové války vážně poškozen.[5] V průběhu dalších let byl však znovu opraven.
Program záchrany architektonického dědictví[editovat | editovat zdroj]
V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995–2014 na opravu kostela čerpáno 3 500 000 Kč.[6]
| rok | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 |
|---|---|---|---|---|
| částka | 1 000 | 700 | 800 | 1 000 |
Interiér[editovat | editovat zdroj]
Hlavní oltář[editovat | editovat zdroj]
Na hlavním oltáři je obraz Nanebevzetí Panny Marie z roku 1735 od Felixe Antonína Schefflera a kopie obrazu Panny Marie z římské baziliky Panny Marie Sněžné. Podle tradice jej zdejší koleji daroval řádový generál sv. František Borgiáš[7].
Boční oltáře, lodi a kaple[editovat | editovat zdroj]
Felix Antonín Scheffler namaloval dva obrazy jezuitských vyznavačů (sv. Ignáce, Aloise a Stanislava Kostky) a jezuitských mučedníků (sv. Miki a druhové) na bočních oltářích (z roku 1740). Týž malíř je autorem protějškových obrazů Vyvolení a Zatracení v mariánské kapli, kde je také socha madony z roku 1670. Dřevořezby dvou adorujících mouřenínů v životní velikosti vyřezal Ondřej Scheiwl, vztahují se k oltáři v kapli sv. Františka Xaverského. Na obvodových zdech bočních lodí je ve vpadlých polích namalován mariánský cyklus, který vytvořil Baldissera d'Anna v manýristickém stylu počátkem 17. století, a v letech 1840 a 1843 byl zčásti přemalován. Obraz sv. Anny s Jáchymem, Pannou Marií a sv. Josefem namaloval Ignác Raab. [7] Sochařskou výzdobu oltářů obstaral většinou Ondřej Scheiwl.
Kazatelna, lavice a zpovědnice[editovat | editovat zdroj]
Barokní zděná kazatelna z roku 1743 má bohatou sochařskou výzdobu. Dřevořezby na dřevěném korpusu tvoří reliéfy Utišení bouře na moři a Kristova kázání, na parapetu jsou dřevěné sochy evangelistů Marka a Lukáše, stříšku zdobí symboly evangelistů Matouše a Jana, na jejím vrcholu je monumentální socha žehnajícího Krista Salvátora. Na protilehlé straně proti kazatelně se nachází podobně řešený zděný útvar, který tvoří nástavec pro oltář s gotickou dřevořezbou ukřižovaného Krista. Stříšky zpovědnic opatřil roku 1747 sousošími Krista s kajícníky sochař Jan Adam Nesmann.
Chórové lavice z let 1602-1605 vyřezala dílna E. Thurna.
Betlém[editovat | editovat zdroj]
Po náletu v listopadu 1944 byl kostel vážně poškozen, a to včetně jeho vybavení. V letech 1945 až 1952 byl kostel rekonstruován, z této doby také pochází současný betlém. Tvoří jej dekorativní pozadí, doplněné malovaným obrazem krajiny. Sádrové figury, které darovali jednotliví farníci, znázorňují Svatou rodinu, pastýře a Tři krále. Původně byl součástí betléma větší počet figur, některé však byly na počátku 21. století odcizeny.[8]
Sakristie[editovat | editovat zdroj]
Podle společného projektu Vyšší odborné školy restaurátorské a mnichovského Goering Institutu byla v letech 2015-2017 restaurovánat Sakristie kostela.[9] Během této opravy budou restaurovány i fresky a podlaha.[10]
Krypta[editovat | editovat zdroj]
V řádové kryptě jezuitů spočívají ostatky P. Martina Středy, rektora zdejší jezuitské koleje, významné postavy období Třicetileté války v Brně, který zemřel v pověsti svatosti a o jehož blahořečení se snaží diecéze a jezuitský řád.
Varhany[editovat | editovat zdroj]
Třímanuálové varhany firmy Mathis na kruchtě kostela byly postaveny roku 2014.
Zvony[editovat | editovat zdroj]
Dva zvony ve věži odlil roku 1648 Hans Knauf "von Troppa" (z Opavy?), na větším jsou kromě nápisů reliéfy Panny Marie Assumpty, sv. Ignáce a Františka Xaverského, srdce je pozdější s letopočtem 1741. Menší zvon má na plášti medailon s Kristovou hlavou, pašijové scény a nápis.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Kostel na vedutě Jorise Hoefnagela z roku 1617 -
Hlavní oltář, kazatelna a lavice -
Socha mouřenína
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-05-22]. Identifikátor záznamu 149615 : Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2019-07-10]. Dostupné online.
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2019-07-10]. Dostupné online.
- ↑ KUČA, KAREL. Památky Brna. [s.l.]: Odbor Kultury Úřadu Města Brna OCLC 180559988 S. 47.
- ↑ Obnova Jesuitského kostela v Brně ohrožena. Národní obroda. 1946-01-25, roč. 2, čís. 21, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-04-14].
- ↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 96–97.
- ↑ a b SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. 1.. vyd. Praha: Academia, 1994. 654 s. ISBN 80-200-0474-2. OCLC 624411422 S. 199–204.
- ↑ Informace o betlému [online]. krestanskevanoce.cz [cit. 2015-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-13.
- ↑ Projekt: Restaurování mobiliáře ze zákristie kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně [online]. www.ssudbrno.cz [cit. 2015-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
- ↑ NEČASOVÁ, Hana; KOŽELUHOVÁ, Dagmar. Čeští a němečtí studenti se podílí na záchraně barokního mobiliáře [online]. www.propamatky.info, 2015-10-23 [cit. 2015-12-28]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BÍLEK, Jiří. Brněnské kostely. Šlapanice: Vlastním nákladem, 2000. S. 26-29.
- FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. 878 s. ISBN 80-7277-026-8.
- SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska 1. A-I. Praha: Academia, 1994. 651 s. ISBN 80-200-0474-2.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Seznam církevních staveb v Brně
- Římskokatolická duchovní správa u kostela Nanebevzetí Panny Marie, Brno
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel Nanebevzetí Panny Marie na Wikimedia Commons - Základní informace o kostele
- Jezuitský kostel Nanebevzetí Panny Marie
- Kostel v Encyklopedii Brna
