Přeskočit na obsah

Příliš hlučná samota

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Příliš hlučná samota
AutorBohumil Hrabal
Původní názevPříliš hlučná samota a Zbyt głośna samotność
ZeměČeskoslovensko
Jazykčeština
VydavatelHarcourt
Datum vydání1976
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příliš hlučná samota je kniha českého spisovatele Bohumila Hrabala. Je příběhem starého muže jménem Haňťa, který mnoho let pracuje ve sběrně surovin, odkud zachraňuje vzácné knihy. Hrabal knihu napsal v sedmdesátých letech, ale oficiálního vydání se dočkala až roku 1989. V roce 1994 byla kniha předlohou stejnojmennému celovečernímu filmu režisérky Věry Caïs. Hlavní roli v něm ztvárnil Philippe Noiret. V roce 2007 se kniha dočkala animovaného filmového zpracování, za nímž stála režisérka Genevieve Anderson a hlavní postavu namluvil Paul Giamatti.

Celý příběh je vyprávěn v první osobě Haňťou, hlavní postavou celého díla. Haňťa je vylíčen jako druh lenocha a poustevníka, byť s encyklopedickým literárním poznáním. Haňťa používá metaforický jazyk a neskutečné popisy a velká část knihy se zabývá pouze jeho vnitřními myšlenkami, protože vzpomíná a medituje na výstřední množství znalostí, které během let získal. Vyvolává příběhy ze své minulosti a představuje si události rozmarných scénářů. Uvažuje o poselstvích obrovského počtu intelektuálů, které studoval. Román je živou symbolikou. Má však přitom jednoduchý, ale temný děj.

„Už třicet pět let jsem byl v papírovém deníku a je to můj milostný příběh,“ říká Haňťa v úvodním řádku knihy. Dále popisuje své metody práce a využití své práce k „záchraně“ neuvěřitelného počtu knih pro čtení a uložení ve svém domě.

Hlavním tématem příliš hlučné samoty je stálost a nehmotnost myšlenek, které se mohou po určitou dobu krásně projevit ve formě knih a slov. Dalším tématem je konflikt mezi Haňťovým jednoduchým způsobem života a novým a ambiciózním socialistickým řádem.

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Hrabalovo původní jméno pro vypravěče bylo Adam, v románu lze vidět různé paralely mezi Hanťou a prvním biblickým člověkem.
  • Hrabal napsal Příliš hlučnou samotu po dlouhém záchvatu nemoci a vynucené střídmosti. Tvrdil, že kniha je to, pro co dokázal žít.
  • Citát z Příliš hlučné samoty je umístěn mezi předními díly světové literatury na Knihovním chodníku (Library Walk) v New Yorku.
"Because when I read, I don't really read; I pop a beautiful sentence into my mouth and suck it like a fruit drop ...."

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Too Loud a Solitude na anglické Wikipedii.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]