Jan Šplíchal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Šplíchal
Jan Šplíchal, Autoportrét, 2013
Jan Šplíchal, Autoportrét, 2013
Narození 17. prosince 1929 (88 let)
Sloupnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Šplíchal (* 17. prosince 1929, Sloupnice) je český umělecký fotograf pracující technikou fotomontáže. Žije a tvoří v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan Šplíchal vystudoval v letech 1945-1948 Uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou a měl v úmyslu stát se malířem. Roku 1949 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, ale následujícího roku byl z politických důvodů vyloučen. V roce 1950 začal pracovat jako retušér v Orbisu (bývalém Grafickém závodě Neubert a synové) a byl zde zaměstnán až do důchodu. Po ukončení základní vojenské služby, kterou absolvoval u pomocných technických praporů (PTP), se oženil s Libuší Štruplovou. Měli dvě děti, syna Daniela a dceru Věru. V této době Šplíchal navštěvoval kurzy fotografie a začal fotografovat. V roce 1986 jeho žena Libuše po dlouhé nemoci zemřela a Jan Šplíchal se na nějakou dobu fotograficky odmlčel. V dalším období hledal osobní výraz fotografie a soustředil se na fotomontáž, ve které našel adekvátní prostředek pro vyjádření vlastního vidění světa. Fotografie řadí do seriálů či cyklů, ve kterých reflektuje novou životní situaci. Podnikl cesty do Argentiny, Egypta, Izraele, Nizozemska, Chile, Španělska a Francie. V roce 1998 se oženil s Miladou Mitkovou.

Členství ve spolcích[editovat | editovat zdroj]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jan Šplíchal, Z cyklu Štíty, 1965
Jan Šplíchal, Z cyklu Praha, 1968
Jan Šplíchal, Z cyklu Krajiny, 1974
Jan Šplíchal, Z cyklu Katedrály, 1976
Jan Šplíchal, Vůně domova, 1983

Jan Šplíchal po nedokončeném studiu malířství přijal práci v tiskárně a zaučil se jako hlubotiskový retušér barev. Pracoval na vynikajících fotografických publikacích té doby (Josef Sudek[1], Josef Ehm, bratří Formanové aj.) a objevil tak výrazové možnosti fotografie. Tato okolnost ovlivnila jeho další směřování. Stálý styk s fotografickými procesy a materiály mu umožnil proniknout do tajů řemesla fotografie, což byl předpoklad ke zvládnutí komplikovaného procesu fotomontáže. Jan Šplíchal byl přijat do výtvarné skupiny PROMĚNA, kterou tvořili malíři Miroslav Rada, Karel Malich, Přemysl Pospíšil, Milan Albich a Ivan Minařík. Od sedmdesátých let pravidelně vystavoval se skupinou samostatně u nás i v zahraničí. Tematicky je pro Šplíchalovy fotomontáže příznačné hledání obrazů, které člověka přesahují, posunují realitu do vnitřního, hlubšího, smysluplného vztahu člověka s přírodou a vzájemnou sounáležitost. Pracuje s metaforami, které mají delikátní poslání přinášet příležitosti ke konfrontacím.

Články věnované jeho tvorbě od Petra Tauska, Karla Dvořáka a Jiřího Šerých s bohatým obrazovým doprovodem vycházely v časopisu Československá fotografie a Revue fotografie. V 80. letech začal vytvářet diapásma s hudbou (Stvoření, Krajiny, Podzimní arboretum, Doteky krajin, Kameny, kameny). V r. 1986 natočil na základě zkušeností s manipulovanou fotomontáží experimentální film ORBIS TERRARUM ve Studiu krátkého filmu na Barrandově.[2]

Od sedmdesátých let spolupracuje s nakladatelstvími Orbis, Odeon, Artia, Lidová demokracie, Lidové noviny, Oikúmené, Kalich, Karolinum, Mladá fronta aj. na knižních fotografických ilustracích.

Od osmdesátých let Šplíchal spolupracoval jako výtvarník s některými architekty. Do interiérů byly instalovány jeho velkoformátové fotomontáže (nemocnice na Karlově nám. v Praze, evangelický kostel v Lounech, ve Zlíně, v Praze - Braníku, sborový sál u sv. Klimenta v Praze, rekreační objekt v Jánských Lázních, penzion Holliday v Praze - Smíchově, kavárna RETRO v Českém Krumlově).

V devadesátých letech vytvořil scénické fotografie k opeře Proces (F. Kafka) a k Janáčkově Lišce Bystroušce pro Státní operu Praha. V roce 1996 natočil režisér Petr Skala pro ČT o Šplíchalovi krátký film Hledání světla a v r. 2009 životopisný medailon Výtvarnické konfese.

Technika[editovat | editovat zdroj]

Hlavní práce Jana Šplíchala využívají jako výrazový prostředek fotomontáž. V praxi se jedná o řadu dílčích technik, jako je sendvič, pozitivní víceexpozice, zrcadlení, rotační posuv, Sabatierův efekt, solarizace atd. Digitální technika proces kombinování více snímků v jeden výtvarný obraz zjednodušila, práce ve více vrstvách fotografického editoru umožňuje dosáhnout podobných výsledků jako náročný pozitivní proces ve fotokomoře. V posledním desetiletí vzniká několik souborů výtvarných fotomontáží již ryze digitální technologií.

Cykly fotomontáží[editovat | editovat zdroj]

  • Struktury 1962 - 1963
  • Štíty 1962 - 1965
  • Portréty 1965 - 1990
  • Na židovské téma 1966 - 1968
  • Praha 1967 – 1981
  • Katedrály 1969 - 1981
  • Stvoření 1974 - 1979
  • Akty 1974 - 1992
  • Krajiny 1974 - 1992
  • Franz Kafka 1982 - 1991
  • Na křesťanské téma 1982
  • Labyrinty 1984
  • Izrael 1990 - 1994
  • Krajiny mého domova 1993 - 1994
  • Imaginativní krajiny 1993 - 94
  • Příběh jezírka 1998 - 1999
  • Sošné – antisošné 2000 - 2003
  • Metamorfózy 2004
  • Španělsko 2007 - barevné
  • Paříž 2007 - barevné

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Výstavy samostatné[editovat | editovat zdroj]

Výběr ze 35 samostatných výstav v České republice a 32 v zahraničí

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Josef Sudek, Fotografie. Vybral a sestavil Josef Sudek. Text Lubomír Linhart a Jaroslav Seifert. SNKLHU, Praha 1956
  2. ČSFD: Orbis terrarum

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Časopisecké články[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Dvořák: Fotografické montáže Jana Šplíchala, Čsl. fotografie č. 9 /1972
  • Karel Dvořák: O fotomontáži s Janem Šplíchalem, Revue fotografie č. 3 /1973
  • Karel Dvořák: Z tvůrčí dílny Jana Šplíchala, Čsl. fotografie č.10/1976
  • Jiří Šerých: Fotomontáže Jana Šplíchala, Čsl. fotografie č. 8/1983
  • H. H. Hofstätter: Die drei Künstler in Prag, časopis Münster, 1986
  • R. Hillebrandt: Manipulierte Wirklichkeit, Fotoheft 5/1989

Katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Šplíchal: Výstava fotomontáží, 1984, Šerých Jiří, kat. 6 s., Výstavní síň Fotochema, Praha
  • Jan Šplíchal : fotografie, 1999, Holý Petr, kat. 46 s., ISBN 80-238-4029-0
  • Jan Šplíchal: Fotografie, 2005, Šerých Jiří, kat. 4 s., Galerie Chagall, Ostrava

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Martin Hruška: Fotografie jako smysl existence, Orbis, Praha, 1981
  • Contemporary Photographers, Petr Tausk, Macmillan Publisher, 1982
  • Michel Auer: Photographers Encyclopaedia 1839 to the present, Camera Obscura, Švýcarsko, 1985
  • The Naked and the Nude, Jorge Lewinski, Weidenfeld & Nicolson, London, 1987
  • Bildgebende Fotografie, Gottfried Jäger, DuMont 1988
  • Tschechoslowakische Photografie der Gegenwart, Museum Ludwig, Köln, 1990
  • Encyklopedie českých a slovenských fotografů. Praha 1993, s. 366-367
  • Česká fotografie 1989 - 1994, Asociace fotografů, 1994
  • Jiří Šerých a Jan Šplíchal, Praha uprostřed proudu, Foto Mida 2004, ISBN 80-902967-0-X

Disertace[editovat | editovat zdroj]

  • Peter Mikula: Fotografie Jana Šplíchala, diplomová práce FAMU, 1991
  • Ing. Tomáš Trojan: Tvorba Jana Šplíchala od 90. let do současnosti, bakalářská práce, Slezská univerzita v Opavě 2015 Dostupné on line

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]