Tarnowskie Góry

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tarnovice
Tarnowskie Góry

Náměstí (Rynek)
Tarnovice – znak
znak
Tarnovice – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 320 m n. m.
Časové pásmo SEČ/SELČ
Stát Polsko Polsko
vojvodství Slezské vojvodství Slezské
okres Tarnowskie Góry
Tarnovice
Tarnovice
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 83,47 km²
Počet obyvatel 60 975 (2006)
Hustota zalidnění 730,5 obyv./km²
Světové dědictví UNESCO
Název lokality Olověné, stříbrné a zinkové doly ve městě Tarnowskie Góry a jejich vodohospodářský systém
Typ kulturní dědictví
Kritérium i, ii, iv
Odkaz 1539 (anglicky)
Zařazení 2017 (41. zasedání)
Správa
Starosta Arkadiusz Czech
Oficiální web www.tarnowskiegory.pl
Adresa obecního úřadu ul. Rynek 4
42-600 Tarnowskie Góry
PSČ 42-600 až 42-609, navíc 42-680 a 42-612
Označení vozidel STA
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tarnovice[1] nebo Tarnovské Hory[2] (polsky Tarnowskie Góry, německy Tarnowitz) je město na jihu Polska, v oblasti Horního Slezska ve vojvodství slezském. Má přes 60 000 obyvatel a je sídlem stejnojmenného okresu. Leží pětadvacet kilometrů severně od Katovic, zhruba 170 kilometrů jihovýchodně od Vratislavi a zhruba 250 kilometrů jihozápadně od Varšavy.

Město je významné železniční dopravou (městem prochází tzv. „Uhelná magistrála“, další spojení je s městy Opolí a Zawiercie); je zde největší polské seřaďovací nádraží. Také zde byl 19. ledna 1788 uveden do provozu první parní stroj na území pruského království (v rámci pevninské Evropy se jednalo už o třetí), který poháněl odvodnění rudných závodů.

Těžba rud[editovat | editovat zdroj]

Tarnovice jsou bývalé svobodné horní město založené v 16. století (horní právo 1526). S dobýváním rud stříbra, zinku a olova je spjata značná část historie města a je od něj odvozeno i jeho polské jméno. Zdejší doly patřily v minulosti k největším těžebním oblastem ve střední Evropě. Důmyslný podzemní systém šachet, štol, galerií a jejich odvodňovací systém jsou natolik jedinečné, že nejvýznamější stavby těžebního komplexu byly v roce 2017 zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Většina chráněných prvků se rozkládá v podzemí, na povrchu se nachází např. pozůstatky čerpacích stanic z 19. století, které svědčí o více jak třísetleté hornické historii města. Vyčerpaná voda byla následně využívaná pro zásobování zdejšího průmyslu. Zdejší doly jsou součástí Evropské cesty industriálního dědictví.

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KREJČÍ, Jan. Přehled geologicko-orografický zemí českoslovanských. Časopis Musea království Českého. 1876, roč. 50, čís. 3, s. 434. Dostupné online.  
  2. PRASEK, Vincenc. Judiciorum saxonicorum per Moraviam sept. Silesiam austr. acta, nexus = Organisace práv magdeburských na sev. Moravě a v rak. Slezsku. Olomouc : Ed. Hölzel, 1900. Dostupné online. S. 25.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]