Ondřej Ptáček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ondřej Ptáček
Úmrtí 1511
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ondřej Ptáček (zemřel 1511) byl mistr kutnohorský, zvonař konce 15. a počátku 16. století, syn Prokopa Konváře. Po jeho smrti dílnu vedli jeho synové Jakub Ptáček a Matouš Ptáček. S rodinou Ptáčků byli spřízněni také zvonaři rodu Klábalů a zvonaři Daniel Draštík a Jindřich Křepelka.

Varianty jména[editovat | editovat zdroj]

  • Ondřej Ptáček: Jméno někdy píše také v latinské podobě Andreas. Nesmí být zaměňován s Ondřejem Žáčkem, což je zvonař, působící v letech 1473-1510 v Hradci Králové.
  • Matouš Ptáček: V literatuře se objevují také jména Matěj či Michal Ptáček. Pravděpodobně se vždy jedná o stejnou osobu, jejíž jméno bylo chybně přečteno.
  • Daniel Draštík: Na zvonech se podepisuje též jako Daniel z Kutné Hory. Nesprávně se jeho jméno objevuje také v podobě Daniel Hraštík.

Údaje o životě[editovat | editovat zdroj]

Ondřej Ptaček byl synem Prokopa Konváře z Kutné Hory a od r. 1472 se věnuje odlévání zvonů, ale také křtitelnic, pušek a cínového nádobí. Přivydělával se také jako obchodník s rudou. Spolupracoval se zvonařem Tomášem z Litoměřic, který od něj převzal některé reliéfy. Byl nejvýznamnějším kutnohorským zvonařem.[1] Kolem r. 1511 zemřel[2] (literatura uvádí též rok 1513[3]). S ženou Martou měl syny Jakuba a Matouše, kteří po něm dílnu převzali, dále syny Adama, Řehoře a Jana, o nichž není známo nic bližšího, a dceru, kterou si vzal jiný kutnohorský zvonař Daniel Draštík (zemřel r. 1538). Ptáčkovi synové zřejmě některé zvony odlévali pod otcovým jménem, takže zvony se signaturou Ondřeje Ptáčka se objevují až do r. 1525.

Starší syn Jakub vedl dílnu až do své smrti v r. 1539. Zřejmě se více věnoval výrobě jiných kovolijeckých výrobků, zvonů s jeho jménem je známo poměrně málo. Jeho mladší bratr a pomocník Matouš zemřel dříve, avšak zůstala po něm vdova Justina, která se později provdala za Jiřího Klábala, jenž se posléze stal dědicem dílny rodu Ptáčků, v jejímž čele stál do své smrti v r. 1552. Měl několik synů (Tomáš Klábal, Ondřej Kotek, Jan Klábal, Rafael Klábal, Jiří Klábal), kteří se rovněž věnovali kovolijectví, největšího věhlasu dosáhl Tomáš Klábal, který je po Ondřeji Ptáčkovi považován za druhého největšího kutnohorského zvonaře. Po jeho smrti dílnu převzal bratr Ondřej Kotek. S jeho smrtí na počátku 17. století vymřel i rod Klábalů po meči. Vdovu po Ondřejovi Evu si vzal Jindřich Křepelka, který se poté rovněž věnoval kovolijectví.

Zvony[editovat | editovat zdroj]

Charakteristika zvonů[editovat | editovat zdroj]

Ondřej Ptáček[editovat | editovat zdroj]

  • Užívá dva různé typy (dvě velikosti) gotické minuskule.
  • Jeho zvony se vyznačují extrémně těžkým profilem.
  • Jako rodovou značku užívá dvouhlavou orlici s hlavami k sobě, v každém spáru zvonek, na prsou štítek s konvicí, pod ocasem iniciály A. P.
  • Na začátku tvorby užíval výhradně latinu, ke konci života se na některých zvonech objevují též nápisy v češtině.

Klábalové[editovat | editovat zdroj]

  • Užívají výhradně češtinu.
  • Obtisk provazu kolem čepce.

Další díla[editovat | editovat zdroj]

Ondřej Ptáček[editovat | editovat zdroj]

  • 1476 - zvon v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Starkoči
  • 1488 - křtitlnice do kostela v Nymburce.
  • 1499 - křtitlnice do kostela ve Vysokém Mýtě.
  • 1503 - křtitlnice do kostela v Kolíně.
  • 1503 - křtitlnice do kostela v Kuklenech.
  • 1503 - křtitlnice do kostela v Náchodě.
  • 1505 - křtitelnice do kostela sv. Jakuba v Kutné Hoře.

Jakub Ptáček[editovat | editovat zdroj]

  • 1524 - křtitelnice do kostela v Čáslavi.

Jindřich Křepelka[editovat | editovat zdroj]

  • 1604 - křtitelnice v Lužanech u Jičína.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ROHÁČEK, Jiří. Nápisy města Kutné Hory. Praha: Artefactum 1996.
  2. WINTER, Zikmund. Řemeslnictvo a živnosti 16. věku v Čechách. Praha: 1909, s. 364.
  3. Ottův slovník naučný, heslo Ptáček, Ondřej. DOMEČKA, L. Poznámky o zvonařích a konvářích Královéhradeckých. IN: Památky archeologické a místopisné XXX, s. 117 – 124.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOMEČKA, L. Poznámky o zvonařích a konvářích Královéhradeckých. IN: Památky archeologické a místopisné XXX, s. 117 – 124.
  • HEJNIC, Josef. Nápisy na českých zvonech ve 14. - 16. století. IN: Časopis Národního muzea 129/1960, Praha, s. 1 – 33.
  • HRUŠKA, Antonín. Konvářství a zvonařství v Kutné Hoře. IN: Slévárenství 1966 / 8, s. 310 – 313.
  • LEMINGER, Emnuel. Zvonařský rod Klábalův. Památky archeologické a místopisné. 1896, s. 23-36. 
  • Ottův slovník naučný, heslo Ptáček, Ondřej.
  • ROHÁČEK, Jiří. Nápisy města Kutné Hory. Praha: Artefactum 1996.
  • RYBIČKA, Antonín. O českém zvonařství. Praha: Královská česká společnost nauk, 1886.
  • WINTER, Zikmund. Řemeslnictvo a živnosti 16. věku v Čechách : 1526-1620. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1909. Dostupné online.