Oxid vanaditý
Oxid vanaditý | |
---|---|
horní vialka obsahuje oxid vanaditý
|
|
Obecné | |
Systematický název | Oxid vanaditý |
Anglický název | Vanadium(III) oxide |
Německý název | Vanadium(III)-oxid |
Sumární vzorec | V2O3 |
Vzhled | tmavě modrá pevná látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1314-34-7 |
PubChem | 518710 |
Číslo RTECS | YW3050000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 149,881 g/mol |
Teplota tání | ≈ 3 000 °C |
Hustota | 4,87 g/cm3 (18 °C) |
Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
kyselina fluorovodíková kyselina dusičná |
Měrná magnetická susceptibilita | 165,7×10−6 cm3g-1 (20 °C) |
Struktura | |
Krystalová struktura | klencová |
Hrana krystalové mřížky | a= 543 pm α= 53°33´ |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | -1 219 kJ/mol |
Entalpie tání ΔHt | 670 J/g |
Standardní molární entropie S° | 98,3 JK-1mol-1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | -1 133 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 0,689 JK-1g-1 |
Bezpečnost | |
R-věty | R22, R24, R36/37/38 |
S-věty | S26, S28, S36/37/39, S45 |
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
Oxid vanaditý (V2O3) je sloučenina trojmocného vanadu s kyslíkem. Přechodně vzniká z oxidu vanadičného při výrobě oxidu sírového katalyzovanou oxidací oxidu siřičitého.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.