Oxid vanaditý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Oxid vanaditý
horní vialka obsahuje oxid vanaditý
horní vialka obsahuje oxid vanaditý
Obecné
Systematický název Oxid vanaditý
Anglický název Vanadium(III) oxide
Německý název Vanadium(III)-oxid
Sumární vzorec V2O3
Vzhled tmavě modrá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
PubChem
Číslo RTECS YW3050000
Vlastnosti
Molární hmotnost 149,881 g/mol
Teplota tání ≈ 3 000 °C
Hustota 4,87 g/cm3 (18 °C)
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyselina fluorovodíková
kyselina dusičná
Měrná magnetická susceptibilita 165,7×10−6 cm3g-1 (20 °C)
Struktura
Krystalová struktura klencová
Hrana krystalové mřížky a= 543 pm
α= 53°33´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -1 219 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 670 J/g
Standardní molární entropie S° 98,3 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -1 133 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,689 JK-1g-1
Bezpečnost
Toxický
Toxický (T)
R-věty R22, R24, R36/37/38
S-věty S26, S28, S36/37/39, S45
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid vanaditý (V2O3) je sloučenina trojmocného vanadu s kyslíkem. Přechodně vzniká z oxidu vanadičného při výrobě oxidu sírového katalyzovanou oxidací oxidu siřičitého.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.