1,2-dichlorethan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
1,2-dichlorethan
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název 1,2-dichlorethan
Sumární vzorec C2H4Cl2
Vzhled bezbarvá kapalina s nasládlou vůní
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 98,96 g/mol
Teplota tání -35,7 °C
Teplota varu 84,1 °C
Hustota 1,253 g/cm3
Viskozita 0,84 mPa.s (20 °C)
Rozpustnost ve vodě 0,87 g/100 ml (20 °C)
Bezpečnost
Vysoce hořlavý
Vysoce hořlavý (F)
Toxický
Toxický (T)
R-věty R45 R11 R22 R36/37/38
S-věty S53 S45

GHS02 – hořlavé látky
GHS02

GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08

GHS07 – dráždivé látky
GHS07

H-věty H225 H350 H302 H319 H335 H315
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

1,2-dichlorethan (DCE, funkční název ethylendichlorid (EDC)) je karcinogenní chlorovaná organická látka, řazená mezi těkavé organické látky (VOC).

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Za běžných podmínek jde o čirou, bezbarvou kapalinu s nasládlou vůní. Její teplota varu je 84,1 °C a bod tání –35,7 °C. Dobře se rozpouští v organických rozpouštědlech.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Používá se hlavně pro výrobu vinylchloridu, což je surovina pro výrobu PVC.

Cl-CH2-CH2-Cl → H2C=CH-Cl + HCl

Využívá se jako rozpouštědlo pro tuky, lepidla, pryskyřice, vosky atd.[1] V minulosti byl používán jako přísada automobilových benzínů, tzv. vynašeč olova[2] a v některých zemích třetího světa se stále používá.

Ekologická rizika[editovat | editovat zdroj]

V ovzduší je poměrně stabilní látkou, přispívá ke vzniku fotochemického smogu a může být transportován na větší vzdálenosti. V půdě se rozkládá velmi pomalu.[1]

Zdravotní rizika[editovat | editovat zdroj]

Při proniknutí do těla kůží nebo vdechnutím poškozuje dýchací cesty a způsobuje, nevolnost, zvracení, závratě, bolest hlavy, ztrátu paměti, poruchy soustředění, poškození jater či ledvin. Podle IARC jsou z pokusů na zvířatech dostatečné důkazy o karcinogenitě DCE.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Látka: 1,2-dichlorethan (DCE)
  2. a b Miroslav Šuta: Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví, Děti Země 2008, ISBN 80-86678-10-5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu