1,2-dichlorethan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
1,2-dichlorethan
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název1,2-dichlorethan
Sumární vzorecC2H4Cl2
Vzhledbezbarvá kapalina s nasládlou vůní
Identifikace
Registrační číslo CAS107-06-2
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)203-458-1
Indexové číslo602-012-00-7
Vlastnosti
Molární hmotnost98,96 g/mol
Teplota tání−35,7 °C
Teplota varu84,1 °C
Hustota1,253 g/cm3
Viskozita0,84 mPa.s (20 °C)
Rozpustnost ve vodě0,87 g/100 ml (20 °C)
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH225 H350 H302 H319 H335 H315
R-větyR45 R11 R22 R36/37/38
S-větyS53 S45
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

1,2-dichlorethan (DCE, funkční název ethylendichlorid (EDC)) je karcinogenní chlorovaná organická látka, řazená mezi těkavé organické látky (VOC).

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Za běžných podmínek jde o čirou, bezbarvou kapalinu s nasládlou vůní. Její teplota varu je 84,1 °C a teplota tání −35,7 °C. Dobře se rozpouští v organických rozpouštědlech.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Používá se hlavně pro výrobu vinylchloridu, což je surovina pro výrobu PVC.

Cl-CH2-CH2-Cl → H2C=CH-Cl + HCl

Využívá se jako rozpouštědlo pro tuky, lepidla, pryskyřice, vosky atd.[2] V minulosti byl používán jako přísada automobilových benzínů, tzv. vynašeč olova[3] a v některých zemích třetího světa se stále používá.

Ekologická rizika[editovat | editovat zdroj]

V ovzduší je poměrně stabilní látkou, přispívá ke vzniku fotochemického smogu a může být transportován na větší vzdálenosti. V půdě se rozkládá velmi pomalu.[2]

Zdravotní rizika[editovat | editovat zdroj]

Při proniknutí do těla kůží nebo vdechnutím poškozuje dýchací cesty a způsobuje, nevolnost, zvracení, závratě, bolest hlavy, ztrátu paměti, poruchy soustředění, poškození jater či ledvin. Podle IARC jsou z pokusů na zvířatech dostatečné důkazy o karcinogenitě DCE.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b 1,2-Dichloroethane. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Látka: 1,2-dichlorethan (DCE). www.irz.cz [online]. [cit. 2009-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-28. 
  3. a b Miroslav Šuta: Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví, Děti Země 2008, ISBN 80-86678-10-5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]